Proti výškovým stavbám v Olomouci

Naši drazí, malí, blbí a poněkud nevzdělaní, ale všehoschopní, developeři si musí stavěti své pomníky, neřku-li oltáře.
A bezducha napadne jediné: falus.
Ten tyčí, alespoň nad městem (když už ne doma).
Válec vedle komínu, válec vedle válce. A další strukturované válce, občas i nějaký ten komolý jehlan a opět postrukturovaný, neb jak jinak, vždyť se to ve větru nekejve (teda až na to hejno antén na střeše, dá-li se to tak nazvat: střecha)!
Mamo dívej se co sem to zase postavil! To čumíš, co?
Až tu nebudu, každý si na mne vzpomene (sic!).
Kolohnát zůstane kolohnátem, i kdyby byl na jeho vrcholu maják ze země ohňové!

A jen tak si vzpomínám na jedno, bohužel již klišé: Jedna věž, druhá věž a bylo to vošklivý!

Chci, než zesnu, odpovědět svým dětem na otázku: Byl jsem blbý a nic neudělal, nebo jsem se alespoň snažil.
A jsem přesvědčen, že tato otázka nastane!

Nepotřebuji falusů, totemů a novodobých model, nepotřebuji developerů; potřebuji zachovati genius loci, genius loci města ve kterém žiju padesátdva let!
A třeba v bytě kam fučí, trochu vlhne, není zde pravého úhlu (tedy se sem nevejde akční vobývák a už vůbec kuchyně), ale je zde již třista let a oni předešlí nájemníci zde stále se mnou žijí!
Zbavme se obchodníků s čímkoliv, a chraňme si naše příjemné a krásné město.
A jeho třeba i trochu vlhké a křivé stěny!
Tak to cítím a vidím!
Asi jsem blbý!