Uzavření škol i pro MATURANTY

Hezký večer,

1. Dovolila bych se zeptat, zda ví někdo, jaký je přibližný počet letošních maturantů?

2. Chtěl by někdo z maturantů letos odmaturovat klasicky? Nebo je to hloupá otázka? :) Znáte někoho takového?

Protože by pak mohlo být zajímavé to porovnat, kolik je maturantů a kolik se vám podařilo sehnat podpisů. Berme v potaz, že každý maturant má rodinu, příbuzné a přátele, kteří předpokládejme budou pro vás v petici podporou. Také by možná stálo za to, zajistit alespoň pár kontaktů na maturanty z každé školy. Ti by mohli sehnat podpisy vzájemně.

Tato situace je naprosto mimořádná a udivuje mě, že vláda nerozhodla o maturitě průměrem. Jako rodič i jako pedagog prvního stupně se dokáži vcítit do vaší nelehké situace a pokouším se pomoci. Pokud by se však stav nezměnil a k maturitě byste jít opravdu museli, nezoufejte, nikdo z pedagogů přece nyní nemůže hodnotit běžným způsobem. Určitě k celé situaci, že jste se museli učit sami, v nejistotě a za vypjatých podmínek, každý z nich přihlédne. A tu vlastně vyvstává zamyšlení nad tím, když tedy pedagog bude "nucen" přihlédnout k této mimořádné situaci, jak by měl tudíž hodnotit? Co přesně? Dokázal by správně určit, kolik se toho kdo mohl naučit? Znal by všechny okolnosti samostudia každého maturanta? Byla by pak taková hodnocení objektivní? Proč tedy potom hodnotit? Proč uskutečňovat tedy klasický průběh maturit? Nebude za daných okolností spravedlivější a objektivnější spíš maturita průměrem?!

Zamyslete se nad tím, prosím, kompetentní osoby, pokud můj příspěvek čtete. Protože uskutečnit klasickou maturitu by znamenalo vynaložit vyšší ekonomické náklady. Zdravotní riziko nejenom pro učitele. Vyšší nároky ohledně hodnocení na učitele, kteří by vlastně v konečném důsledku stejně nemohli hodnotit zcela objektivně. Přinese klasická maturita něco víc a nebo naopak bude výhodnější maturita průměrem, kdy odpadnou mnohé negativní faktory a starosti maturantů, jejich rodičů, jejich pedagogů, ředitelů škol a mnoha dalších a dalších osob. Pokud se na to podívám z psychologického hlediska, od počátku nebyly stanoveny hranice, kdy bude termín maturit, protože to ani nebylo za dané situace možné, posléze se maturanti upli k možnosi, že maturity budou provedeny průměrem, a nakonec "zklamáni", že budou klasicky. Co to logicky muselo udělat s jejich psychikou? A nejhorší na tom je, že ono to nemá a nemá konce! Oni věří, že když vláda jednou něco nastínila, nemůže jim to teď "vzít". Oni stále bojují. Přestože zde mají už přes 32 tisíc elektronických podpisů, tak chtějí shromáždit maximum možných podpisů i fyzických, aby dokázali, jak je to pro ně důležité. Vždyť ti šikulové založili několik petic, které mají obrovský úspěch zejména u rodičů, kteří se hojně podepisují a jejich komentáře u podpisů hovoří za vše. Jedna z petic je ta, v níž získali za pár dnů přes 101 tisíc podpisů, ale paradoxně z ní - dalo by se říci - těží někdo jiný :D No není to úsměvné?... Z druhé strany však stále velmi silně vnímají potencionální zdravotní hrozbu, která číhá. Jsou tedy schopni věnovat se nyní učení plnohodnotně? Mnohdy do jejich duše nevidíme, myslíme si, že jsou už dospělí, vždyť mají složit právě zkoušku z dospělosti. Nesložili ji tímto? A společně. Co myslíte? Stále jsou to však děti, naše děti, naše budoucnost. Nechtěla bych být v kůži ani jednoho z nich, je mi jich líto, a tímto bych jim chtěla velice ráda pomoci. Prosím, pomozte jim i vy. Oni mohou napsat, co je trápí, my vás můžeme za ně prosit, ale rozhodnout můžete jenom vy, milá vládo.

Pevně věřím, že bude přihlédnuto nejen k tomu, že by mohlo dojít k vyššímu přenosu nákazy, ale také k tomu, že za těchto velmi specifických podmínek se opravdu nedalo a nedá v klidu studovat, (vidím to u svých mladších dětí), a že vláda po opětovném vyhodnocení celé situace od klasické maturity letos nakonec upustí.

Na druhou stranu se musím podělit o to, že já na svou maturitu vzpomínám velice ráda, byl úsměvný jeden předmět, kdy jsem se naučila pouze otázky ze třetího ročníku a vynechala jsem ty ze čtvrtého z důvodu časové tísně s předpokladem, že alespoň půlku dám. Tři otázky byly jen ze čtvrtého ročníku. No a já si samozřejmě vybrala jednu z těch tří, kde jsem neuměla ani slovo. Po vytažení otázky jsem málem chytla infarkt. Když paní profesorka viděla mé oči v sloup, přispěchala mi na pomoc. Bylo to moc hezké, když jsem odezírala z jejích úst a hovořila o jaderných elektrárnách, takovém ideálním a běžném tématu pro jemnou dívku. No byla to sranda. Dostala jsem za 3. Nebojte se. Pokud nic, tak na to budete alespoň po čase se smíchem vzpomínat. Tyto vzpomínky vám nikdo neveme a o ty byste byli ochuzeni :)

Přeji vám k tomu hodně štěstí a hlavně zdraví.

JT, Ostrava