Jako studentka maturitního ročníku anglické sekce Gymnázia Olomouc-Hejčín si dovolím napsat pár slov o koronavirové situaci a školství.
V první řadě bych chtěla uvést na pravou míru, že to, co zde píšu, je čistě můj názor a pohled na danou věc. Pokud mi chybí informace, nebo se pletu, budu ráda, když mé mezery doplníte. Také nejsem žádný odborník, pouze se snažím uvažovat s rozumem.
Jakožto (doufám) budoucí studentka oboru pedagogického zaměření, se snažím na situaci dívat nestranně a tzv. „z ptačí perspektivy“ (tak jak by to měl dělat každý učitel). Pedagogický pohled na tento problém ale není vše. V koronavirové krizi hrají velikou roli epidemiologové a v neposlední řadě ekonomové. Tito lidé aktuálně v nejvyšší míře ovlivňují možnosti vzdělávání studentů za této situace.
V první řadě mě, spolu s dalšími tisícovkami studentů, zajímá, kdy budou otevřeny školy a jak to bude po znovuotevření ve školách fungovat. Ano, vím, a moc dobře si uvědomuji, že záleží na vývoji epidemiologické situace a nelze určit přesné datum, ale může mi prosím někdo vysvětlit, proč nám z vlády sdělují, že by školy mohly být otevřené již v druhé polovině května? Takovéto počínání se mi zdá spíše, vzhledem k opatřením proti šíření SARS-CoV-2, kontraproduktivní, nežli účinné. Děti (hlavně ty v menším věku) si již navykly na vzdělávání on-line, poslat je na doslova tři týdny zpátky do školy jim rozhodí rytmus snad ještě více. První týden zpátky ve škole si budou děti vykládat s kamarády co zažily, jak trávily během epidemie čas doma, budou nepozorné (zase nové prostředí a nezvyklost nad tím, že musejí sedět tzv. „na zadku a být potichu“), těžko se budou soustředit, natožpak dostávat se do zajetých kolejí. Druhý týden se učitelé budou snažit dětem předat co nejvíce informací, které děti promeškaly (budou dohánět učivo) a tím děti úplně zahltí. No a jak už to tak bývá, třetí týden v červnu se nikde na školách fatálně neučí, funguje „klouzavé volno“, známky jsou uzavřené a rozdává se vysvědčení. Opravdu to stojí za to, aby tahle improvizovaná výuka vznikla na pouhé tři týdny, a ještě s tak velkým nesoucím rizikem? Děti se mohou během těchto týdnů mezi sebou nakazit a přenést virus do rodin. Rozjede se druhá vlna SARS-CoV-2. Děti NIKDY hygienu nedodrží tak přísně, i kdybychom nad nimi stáli s bičem. Navíc je vesměs sobecké chtít od učitelů, aby riskovali své zdraví kvůli tomu, že jsou v místnosti s dětmi, nemluvě o faktu, že velká část učitelské populace, často ti nejlepší učitelé patří do věkové kategorie 60+. Ano, chápu, stát to myslí dobře. Chtějí ulevit rodičům alespoň na ty tři týdny od hlídání
a starostí, a děti „narvat“ zpátky do školy. Neuvědomují si ale to, že tím roste riziko toho, že děti se stanou přenašeči a nakazí tak např. prarodiče, kteří je mnohdy stejně za tři týdny o velkých prázdninách budou hlídat. Proč se tedy raději nezvolí varianta, aby děti šly k oněm prarodičům (nebo do hlídacích zařízení atd.) o tři týdny dříve bez rizika nákazy ze školy?
Dalším břemenem bude jistě fakt, že by učitelé měli hlídat vzdálenost mezi žáky, jejich příznaky, měření teploty, mytí rukou atd.. NEPROVEDITELNÉ. Jsou to také jen lidi a pokud mají na starost 30 žáků v jedné třídě je to ještě více absurdní. Posunutí výuky, rozdělení výuky do jiných časových bloků a překopání rozvrhu. To vše na tři týdny? zbytečnost. Na škole, jako je ta naše, kde máme 4 budovy, 1000 žáků, desítky různých výukových programů, desítky ročníků a desítky učitelů
s odlišnými aprobacemi? Nesmysl. Dříve, než by se vymyslelo funkční schéma pro celou školu, by byly tři týdny ta tam a letní prázdniny před námi. Další problém nastává i z pohledu zdravotníků, epidemiologů a hygieniků. Jednorázová rouška vydrží, podle WHO, cca 3 hodiny. Stát by musel zajistit každému žáku ochranné pomůcky. Žák je ve škole cca. 6 vyučovacích hodin denně (to znamená víc jak 5 hodin a 30 minut). Z mých výpočtů mi tedy vyplývá, že by stát musel na jednoho žáka pořídit na JEDEN DEN dvě roušky. A teď si představte, kolik je studentů a kolik je dní v týdnu atd. Na příkladu naší školy se jedná o zhruba 10 000 roušek na týden. Neproveditelné (a pokud ano, tak asi drahé, že?) Výmluvy typu „tak ať děti nosí ušité bavlněné roušky“, neberu v potaz. Taková bavlněná rouška může být hodně škodlivá, obzvlášť u dětí, kterým nevysvětlíte, že si na ni nemají sahat, obzvlášť pak u rodičů, kteří je mnohdy každý den nevyvařují. Taková je realita. Navíc by mohl mezi dětmi vznikat (z pohledu metodiků prevence) i boj „o hezčí roušku“, což by mohlo mít různé dopady na psychiku dítěte a opět na fakt, že děti radši roušky nosit nebudou.
Dalším problémem je tělocvik. Jak by asi děti dýchaly při výkonnostních disciplínách, jako například běh? A teď zásadní problém a záludná otázka pro hygienu. Může stát děti držet ve škole bez jídla a pití skoro 6 hodin denně? Pokud má dítě roušku, nemůže se najíst ani napít, aniž by ji neodložilo, čímž padá veškerá její účinnost. Není to nemorální a proti pravidlům hygieny držet děti v takovýchto podmínkách?
Další velká otázka je – Bude maturita, nebo ne? K maturantům, mým vrstevníkům. Určitě velká část studentů čelí obrovskému stresu v průběhu této koronavirové pandemie a jejích následků. Nejen, že situace samotná je pro nás „zkouškou z dospělosti“, ale také je tohle onen SPRÁVNÝ ČAS ukázat, že jsme již dospělí lidé a uvědomujeme si, že nějaký test z Cermatu nevypovídá o naší mentální vyspělosti. Tento test ukáže míru znalostí v určité situaci (naši schopnost odpapouškovat fakta, která jsme schopni dohledat), nemluvě o té nervozitě která u testu hraje zásadní roli. Určitě se ve výsledků neobjeví procenta empatie a lidství. To je hlavní věc, kterou se tímhle textem snažím předat. Ať již maturita bude nebo nebude, nebuďte na sebe naštvaní, že jste se třeba během karantény nestihli lépe připravit k závěrečné zkoušce, třeba kvůli šití roušek, roznášení potravin starým nebo třeba kvůli času stráveného s rodinou. To je právě to, co nás dělá dospělými. Uvědomujeme si naše priority a uvědomujeme si, že vědomosti jsou sice podstatné, ale ne nepostradatelné. Lidství, soudržnost, ochota, empatie či víra ale jsou. Učivo se dá všechno dohnat pílí, cílevědomým snažením a chtěním. Tolik k motivaci. Teď ještě pár faktů k maturitám. Podle mého názoru, neproveditelné. Sice se schválilo, že se odpustí od písemných částí, ale jak by probíhalo psaní didaktických a profilových testů? Zase ve třídě, kde musí být rozestup víc jak jeden metr (a běda ti Aničko přisunout se k Pepíčkovi o 5 cm blíž). Zase rostoucí riziko nákazy (byť se jedná o jeden den, ovšem plošně skrze celou zemi) a zase další komplikace navíc, jen aby stát otestoval že jsme opravdu už „dospělí“. No, nevím. Ústní zkouška mi nijak nevadí, na té se stejně nejvíce pozná. Ale i tak, co když v té třídě, kde budu zkoušená před komisí, byl přede mnou žák, který byl infikovaný? To bude školník běhat s dezinfekcí a po každém studentovi dezinfikovat celou třídu? Vážně si chceme v době strachu z neviditelného nepřítele ještě přikládat na záda tíhu stresu z maturity a absolvovat celý ten cirkus kvůli pár papírům? Nebylo by opravdu lepší vzít poslední 3 známky z našich vysvědčení a nechat nás, maturanty, na pokoji vykonávat dobročinné aktivity a připravovat se na studium profilové zkoušky na VŠ? Nemluvě o faktu, že maturitní vysvědčení je dnes v podstatě základ jakékoli úrovně vzdělání, bez něj se už nedostanete ani na prodavačku. Když se tedy dá všem, jaký to bude mít negativní impakt? Že bude po světě běhat trochu více prodavačů bez jednoho papíru? Vysoké školy budou mít stejně pořád stejné přijímací testy a ten, kdo by se nedostal skrze maturitu, by zkrátka neměl šanci se dostat na vysokou školu tak jak tak, jediný rozdíl bude případně v počtu odpadlíků od přijímacích testů na vysoké. Je mi úplně jasné, že se zde najdou lidé, kteří budou stát proti mému názoru. Jen Vám chci říct, že se na to nemusíme dívat jen negativně. Můžeme tuhle zkušenost, braní průměru ze tří posledních vysvědčení, jako příležitost. Můžeme společně udělat třeba i experiment, jak se naše ročníky za pár let s takovýmto maturitním vysvědčením uplatní na trhu práce, jaká bude naše motivace ke studiu nebo jaká bude úspěšnost na VŠ. Můžeme z této situace udělat prospěšnou věc. Jde jen o to podívat se na věci z různých úhlů a pochopit jejich podstatu. Na maturitní zkoušky se stejně měli všichni začít připravovat už dávno, tudíž ty znalosti stejně do určité míry máme.
Možností je posunout maturitní zkoušky do září, tvrdí někteří. Přijde mi to jako hloupost, neboť by kvůli tomu musely i vysoké školy posunout ročníky, což by bylo ve velké míře dost nezkloubitelné se zbytkem rozvrhu. Nemluvě o školách v zahraničí! Ano, aktuálně se zavřenými hranicemi to bude trochu horší, avšak stejně, nedokážu si neklást otázkou – když jsou přihlášky k zahraničním školám již podané, co s tím mají studenti dělat? Nevezmou je, protože neměli do termínu uzavřené středoškolské vzdělání? Spousta lidí dělala celý život vše pro to, aby se dostaly do Velké Británie, USA, Dánska – Mají tito studenti přijít o to, na čem celou střední školu (ve většině případů) pracovali?
V neposlední řade bych se ještě chtěla vyjádřit k celé vládě a něco jim vzkázat. Chápu, že fungování státu (i z ekonomického hlediska) je velice důležitá a podstatná věc, ale PROSÍM, nedělejte neuvážené kroky na úkor zdraví a životů občanů, a především budoucích generací a nynějších školáků. Obzvlášť, pakliže byste to udělali jen proto, abyste si u unavených rodičů nahnali body. Aktuálně se mluví o druhé vlně pandemie v Číně, neboť opatření začali uvolňovat příliš brzy. Ráda bych, abychom se takovému scénáři vyhnuli. Prosím, promyslete vše a mějte na paměti, že život už stejně nebude nikdy totožný s tím před touto pandemií. Tak se alespoň snažme zmírnit její dopady, třeba i přísnými opatřeními. Jednejme především s ohledem na zdraví těla i ducha člověka, které jsou nejpřednější.
S úctou,
Markéta K.