Za ponechání údaje o hlavním městě Izraele ve školním atlase

Řada evropských politiků se stále více zaměřuje proti Izraeli. V současnosti se opět objevil oblíbený „problém“ izraelských osad na takzvaném palestinském území.

Úvodem je třeba dodat, že většina těchto osad byla v posledních letech izraelskou vládou zbourána, a to přes odpor jejich obyvatel. Izrael tak učinil jednostranný velký vstřícný krok k míru.

Otázkou je, proč se europolitici starají tak vášnivě o Izrael. Historicky mu totiž nic dobrého neudělali. Pomineme-li ostudné pogromy, z nichž poslední se udál v Polsku po druhé světové válce, nalézáme dlouhodobě nepřátelský přístup. Británie v období po první světové válce dlouhodobě bránila návratu Izraelců do historické domoviny. Důvodem byl především antisemitský odpor různých arabských politiků, kteří tam vesměs ani nežili. Mnozí muslimští majitelé půdy ji prodali Izraelcům bez ohledu na svoje souvěrce, kteří tam žili.

Je nepopiratelným faktem, že už v meziválečném období postavili Izraelci pomocí zemědělských osad – kibuců – základ prosperujícího zemědělství. Stalo se tak v oblastech, kde poddaní muslimských vládců dokázali nanejvýš popásat velbloudy. Za druhé světové války se tak izraelské kibucy staly dodavatelem ovoce a zeleniny pro spojenecké armády bojující v tamním regionu. V opačném případě by si spojenci museli tyto produkty vozit z USA. Naopak značná část palestinských a dalších Arabů nadšeně čekala na vítězství fýrera a jeho antisemitské ideologie. Dokladem jsou i vzpomínky našich vojáků.

Izraelci nalézali při svém útěku z Německa a později okupovaných zemí minimální podporu ze strany evropských politiků, kteří svými ústupky pomohli vyvolat válku. Bránili jim v získání azylu, což mnohé stálo život. Lodě, které směřovaly do Palestiny, byly zastavovány a některé dokonce potopeny. Izraelci byli zavíráni do koncentračních táborů. Tato situace částečně pokračovala i po válce. Spojenci udělali pro záchranu Izraelců před holocaustem minimum. Dokonce odmítli bombardovat Osvětim, přestože je o to vězňové žádali.

V poválečném období i po vzniku státu Izrael evropští demokraté blokovali možnost dodávek zbraní do státu, který byl obklopen militantními nepřáteli. Světlou výjimkou bylo tehdejší Československo. Naše zbraně výrazně pomohly zachránit zemi, která byla napadena všemi sousedy a zároveň místními arabskými obyvateli zevnitř. I v roce 1967 připravovaly arabské státy vojenskou likvidaci státu Izrael. Egyptský prezident Násir hrozil, že zaženou Židy do moře, tedy nový holocaust. Izrael zachránil preventivní úder a neuvěřitelné vítězství v šestidenní válce nad výrazně silnějšími nepřáteli.

Na nátlak arabských zemí byly zastaveny dodávky již zaplacené výzbroje z Francie. Naopak arabské petrodolary umožňovaly rozsáhlé vyzbrojování protivníků. Situaci Izraelců zachránila pomoc z USA a průběžně budovaný obranný průmysl. V posledních dekádách se opakují masivní raketové útoky z palestinského pásma Gazy proti civilním cílům v Izraeli. Umožňuje je všemožná hospodářská pomoc směřující do arabsko-muslimské Palestiny z EU.

Nelze si dělat iluze. I likvidace posledních osad je jen částečným krokem k úplné likvidaci Izraele, cíli agresivních islamistů. Vymyslí si další problém a budou opět spoléhat na podporu politiků v Bruselu. Přitom Evropa se potácí v dlouhodobé hospodářské a bezpečnostní krizi. Řeší otázku dopadů války na Ukrajině i možné ohrožení vlnou afrických imigrantů. Avšak europolitici ještě stíhají diletantsky napadat Izrael za nějaké osady v poušti na historickém izraelském území. Kde na to berou právo?  

Martin Koller