Petice za referendum o vystoupení z Evropské unie

Z prachu do prachu

¹⁶A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo. ¹⁷Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl.
¹⁸Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř. ¹⁹Lidi i zvířata čeká stejný osud – jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost! ²⁰Všichni směřují k témuž místu – všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí. ²¹Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí?
²²Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost?

Závidím mrtvým

¹Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných – útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů – útěcha nikde! ²Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu. ³Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!
⁴Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!
⁵Hlupák do klína složí ruce
a potom sžírá se.
⁶Lepší špetka klidu
než náruč námahy
a honba za větrem!

Peněz se nenasytíš

⁷Když někde uvidíš, jak je utiskován chudý a jak je lidem odpíráno právo a spravedlnost, nebuď tou věcí nijak překvapen. Vysoce postaveného totiž chrání vyšší a ještě vyšší jsou nad nimi. ⁸Úrodu země si dělí všichni, na poli přece vydělá i král.
⁹Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí;
kdo miluje hojnost, nemá nikdy dost.
I to je marnost.
¹⁰Větší majetek živí víc lidí,
co z něj tedy má jeho majitel?
Je to jen pastva pro oči.
¹¹Kdo pracoval, ten sladce spí,
ať jedl málo nebo moc;
boháč však nespí pro sytost.
Jak přišel, tak odchází
¹²Je hrozná bolest, kterou jsem viděl pod sluncem: Bohatství, které majitel kupí ke svému vlastnímu neštěstí. ¹³Nešťastným obratem může to bohatství ztratit; když zplodí syna, nezanechá mu vůbec nic. ¹⁴Z lůna své matky vyšel nahý a stejně, jak přišel, zase odchází – vůbec nic si s sebou neodnese přes všechno svoje pachtění. ¹⁵To je právě ta hrozná bolest: Stejně, jak člověk přišel, tak zase musí odejít. Co z toho bude mít, že se pachtil za větrem? ¹⁶Všechny své dny strávil ve tmě – v tolika trápeních, v bolesti, ve zlobě!
¹⁷A tak jsem viděl, v čem spočívá štěstí: Je správné jíst a pít a užít potěšení při všem tom lopotném pachtění v těch pár dnech života pod sluncem, které člověku Bůh dal – vždyť to je jeho údělem. ¹⁸Komu Bůh dopřál bohatství a jmění a dovolil mu jich užívat, ať přijme svůj úděl a raduje se uprostřed svého pachtění – vždyť je to Boží dar! ¹⁹Komu Bůh dává do srdce radost, ten sotva pomyslí na krátkost života.

Nikdo neovládne vítr

¹Kdo se může poměřovat s moudrým,
kdo umí vyložit každou věc?
Moudrost člověku rozjasňuje tvář,
i jeho tvrdé rysy obměkčí.
²Já ale říkám: Královské rozkazy dodržuj s ohledem na Boží přísahu. ³Neopouštěj ho ukvapeně, nepřipojuj se ke vzpouře – vždyť může učinit, co si zamane! ⁴Za královským slovem je jeho moc. Kdo se ho zeptá: Co to provádíš?
⁵Kdo plní přikázání, neokusí nic zlého,
moudrý ví v srdci kdy, jak a co.
⁶Vše má svůj správný čas, jistě. Člověk má ale tu velikou potíž, ⁷že nikdy neví, co se bude dít. Kdo jen mu prozradí, co chystá budoucnost?
⁸Nikdo neovládne vítr, aby jej lapil,
dnem svojí smrti nikdo nevládne.
Nikdo nemá úniku z té bitvy,
zlosyn se nezachrání ani zločinem.