Když se králové rozhodnou pro tažení, na padlých pěšácích nezáleží

Mnoho zpráv z poslední doby stojí za samostatný článek a nedá mi krátce nezmínit tři, ač psát budu o jiné, která možná unikla pozornosti. Všechny ale spojuje tzv. „vyšší perspektiva“ a v té se musím vrátit do minulosti.

Tak za prvé 16. května uplynulo sto let, kdy si mocnosti rozdělily Blízký východ.  Tehdy byla uzavřena tajnáSykes-Picotova dohoda, která Blízký východ (do té doby Osmanskou říši) rozdělila do britské a francouzské sféry zájmů, a to se souhlasem Ruska. Čáry na mapě tehdy „rozřízly“ etnické a náboženské oblasti, což podle řady Arabů způsobilo války na Blízkém východě, ať už jde o izraelsko-palestinský konflikt nebo vzestup Islámského státu (IS), o otázce Kurdů, kteří dosud usilují o samostatný stát, nemluvě. Tajná vyjednávání o rozdělení sféry vlivu na Blízkém východě začala v listopadu 1915 spolu s úsilím otevřít ve válce novou frontu a čelit svaté válce, již vyhlásil osmanský chalífa.

Jedním z hlavních důvodů dělení Blízkého východu se stal první objev o ropě, že totiž může petrolejovými lampami rozsvítit celý svět (čehož se ihned chytil Rockefeller a na americkou si vytvořil monopol, přičemž neskutečně zbohatl). A když Edison vymyslel žárovku a vytlačil petrolejky, na řadu přišel druhý objev o ropě, kterým byl benzín. A zatímco USA i Rusko ropu měly, Churchil si uvědomil, že VB utře, což by ve schylující se 1.WW bylo pro Británii katastrofou. Podobně na tom byla i Francie a vlastně celá Evropa, včetně Německa, pro které chtěl tento problém později vyřešit Hitler.

VICE-Když se králové rozhodnou pro tažení, na padlých pěšácích nezáleží