podporujeme prezidenta Zemana

Když 2. května 2014 v Oděse zvěrsky upálili 48 protikyjevských demonstrantů, náš oficiální tisk mlčel, případně opakoval ukrajinskou verzi tragédie – demonstranti vlezli do budovy, zavřeli se tam a pak budovu zapálili a uhořeli.

Když ukrajinské vojenské letadlo bombardovalo v Luhansku budovu oblastní administrace, což způsobilo smrt mnoha civilistů, ani jsme se to nedozvěděli. Stejně jako nám nikdo neřekl, že v době „příměří“ dělostřelecká a raketová palba ukrajinské armády zabila přes pět stovek obyvatel Doněcka – děti, ženy, starce... A když se náhodou objevily snímky rozstřílené dětské nemocnice, doprovázel je cynický ukrajinský komentář, že povstalci holt neumějí mířit.

Pak dopadla mina na zastávku ve Volnovaše a i v Praze pochodovali ukrajinští demonstranti. A když rakety zasáhly obytnou čtvrť v Mariupolu a zabily 30 nevinných lidí, rozpoutalo se i u nás mediální peklo srovnatelné s kampaní po zásahu malajského letadla. A stejně jako v červenci přispěchala ukrajinská SBU s odposlechem dokazujícím vinu povstalců. (Osobně si myslím, že rychlost reakce oficiálního Kyjeva nasvědčuje spíše připravené provokaci. Nepřekvapí mne, když se z obyvatele Mariupolu navádějícího palbu separatistů vyklube agent ukrajinské tajné služby.)

Nicméně zde zůstává problém dvojího metru – nevinní mrtví ukrajinští občané na území ovládaném separatisty mohou být vražděni dělostřeleckou a raketovou palbou po tisících a nikoho to nevzruší. Naše sdělovací prostředky ignorovaly informace příslušníků mise OBSE o tom, že ukrajinské ozbrojené síly používají zakázanou kazetovou munici proti obytným čtvrtím. Několik desítek stejně nevinných mrtvých ukrajinských občanů na území ovládaném Kyjevem vede k tomu, že se již volá po válce Evropy proti Rusku. Překládám si to tak, že na východ od frontové linie žijí lidé, kterých není škoda, kdežto těch samých západně od Doněcku škoda je. Nemyslí si to jen vláda v Kyjevě, ale i čeští novináři, zejména ti z České televize.