Petice za podporu Miloše Zemana

Kurva, ten Zeman!
Četl jsem některé rozbory Hovorů z Lán, které až „kurevsky“ umně obhajovaly nedávné „kurevské“ interview českého presidenta, a ptal jsem se, když jsem ty obhajoby louskal: Proč? Nač? Není očividné, že pregnantnost obhajobu nepotřebuje?
I Havlíček by stál totiž dnes oddaně za Zemanem, nebo (a lépe řečeno) jemu po boku jako bratr. Ani Karel Havlíček by necítil potřebu příliš vysvětlovat. Anebo snad není, čtenáři, očividné, že náš president vnímá a odhaluje podobně jako onen statečný, který vykřikl, že je císař nahý?
Vančura nebo Karel Čapek by dnes byli taky Zemanovými přáteli a ten druhý by navázal na své hovory s Masarykem. A moudrý byl Karel Čapek i na to, aby ignoroval lůzokracii, která nesnáší pravdu, ba nepřipouští si ji. Ba hrubě pravdu nenávidí. I tu, již právě president nutkavě vyslovuje. Nutkavě proto, že je už takový.
A že zároveň lišákem? Jistě, to postřehl i dobrý Zdeněk Svěrák, ale lišákem nelze nebýt, když je to - bohužel – vždy menšina, kdo MÁ pravdu. Zeman přitom panuje uprostřed oné menšiny, a kdyby nebyl lišákem, nepanoval by. Nedostal by se nikdy na Hrad, kde by teď žil Karel Schwarzenberg, což si neumím představit, nebo radši nechci. Považoval bych to ne snad za tragédii, ale za trapas a slepou kolej.
A že Zeman rozdělil národ? Jaký nesmysl. Národ rozdělen byl už předtím. Někdo si prostě lže do kapsy a někdo nelže. Tak byl rozdělen. Někdo to umí (lhát si) a jiný ne, a pokud chce většina tohoto národa zůstat slepá (vsedě u televize a rozhlasu plných jen polovičních pravd) a pokud hodlá zůstat bez relevantních informací, musí se přece aspoň několik osobností dívat. Ne? A právě u prvého z mužů státu je to na místě rozhodně, tedy pokud Zeman nechce být v oné roli jen loutkou či šmejdem. Což nechce.
Zemanovou podstatou je naopak se vyhranit a čestně to provádí. Vyhraňuje se při vyslovování často přímočarých pravd, avšak zůstaňme nohama na zemi a buďme rádi, že taky naštěstí chápe, nakolik stojí s těmi pravdami proti demagogii. Kur..., ten Zeman! Tfuj! A ne, vůbec, ani vzdáleně nepopírám, že ho obdivuji.
Asi i proto, že bych se choval stejně. Zbla nerozumím, co na něm opakovaně tak vadí některým i dosti inteligentním jeho oponentům, a tak je snad pochopitelně podezírám z obrovského pokrytectví. A občas i z podlosti. Nečastěji ovšem prostě z ubohosti. A nejsou snad takoví? Jsou. Lžou si do kapsy. A obávám se, že nefungují - ve své horlivosti - pod dostatečným tlakem reality, aby vůbec vnímali tu skutečnou pravdu okolo nás - a aby si ji připustili! To je vše. Kartágo nemusí být zničeno, ale proč atakuje někoho tak schopného jako Zeman?
Shrnu už jen pár nejčastějších výtek vůči Milošovým postojům, ale nebudu se obírat nesmyslnostmi typu, že prý je mstivý, sprostý, protiženský, hloupý anebo dokonce alkoholik.
1. Zeman je proruský.
Přece však i přiměřeně proněmecký, ne?
2. Zve sem Putina.
I já bych se s Vladimírem setkal – a rád. Nejlépe v klidu západočeských lázní. Ano, ve Varech. V Rusku Putin takřka nemá nepřátel, ve Varech také ne a rozhodně není persona non grata, se kterou bych se odmítl bavit. Ba co víc, já mám i za to, že by si Vladimír zasloužil (i po Baracku Obamovi) Nobelovu cenu míru. I když... Pokud jen možno, prosím, ve stejném roce, kdy ji konečně dají i Umbertu Ecovi a Paulu Johnsonovi (i kdyby těm jen za literaturu).
3. Zeman je populista a příliš lidový.
Nesmysl. Vezměte si hezký oblek místo Voskovcových/Werichových hadrů, sejděte mezi lid a pochopíte velice svižně propast mezi lůzou, lidem a Zemanem.
4. Je megaloman.
Jistě, je. Avšak právě ta vlastnost je vlastností každého velkého státníka a není na ní naprosto nic špatného, ba naopak. Je obdivuhodná. Svět se točí okolo mě, vsugerovává si možná někdy Miloš Zeman, a to i v Lánech, ale je to dobře. Megalomanie je dokonce, řekl bych, nutná. Proč? Abychom dosáhli aspoň nějakých cílů, je místné směřovat nejvýš.
5. Zeman je levičák. A který slušný člověk nesmýšlí dnes už zase levicově?
A to i se zkušenostmi? A to i k stáru, pěkně prosím, natož pak se stále mladým, bušícím, upřímně ohnivým srdcem. I kdyby tajně. Smýšlí tak všichni slušní, nicméně nepřehánějme zas tak moc a raději bez rétoriky konstatujme, že se „zaváté“ pojmy levice/pravice vyprázdnily. Včera? Ne. Už před lety.
Levicová je vlastně Unie. Levicovou je zčásti i Amerika. A jistě: Zeman JE i demagogem, ba intrikán, ale... Co zbývá?
Pokud existujete s mozkem v hlavě, a(le) obklopeni demagogií, často i hlupstvím, nelze hlásat pravdu bez berliček jako to udělal Mistr Jan před koncilem kostnickým, a pokud snad máte za to, že to možné je, skončíte v plamenech. A tak ano a do toho, vždyť intrika je potřebná.
A nejen potřebná, jak chápal už starý dobrý Richelieu, Nutná. Asi jako zbraní každé slušné ženy bývá faleš, více i méně maskovaná, přičemž si my právě takovou ženu rádi bereme. Já tedy klidně. Ne, intrika není elixír císaře Rudolfa, ale jest víc než místná, neboť vězte, že dávno již začali intrikovat proti vám. A pokud jste včerejší a máte snad za to, že ještě s intrikami nezačali, a to jen vy jste paranoidní, věru to neznamená, že po vás již nejdou, abych parafrázoval Woody Allena.
Miloš Zeman je tím nejlepším panovníkem, jakého jsme kdy měli, a jedničkou přesně podle mého vkusu. Všechno se dnes blbě relativizuje, přitom však tady není proč relativizovat. Zemanovi se - možná - vyrovná Masaryk, ale i tak se ptám: Měl snad Tatíček mezi zastánci i Bělohradského, měl Koháka nebo Kellera, mě (což žertuji) i Václava Klause? Ne. I Karel IV. - s celou svou výstavbou hradů a zdí - byl proti Zemanovi, řekl bych, nula. Ano, ano, tam na Hradě svítívalo srdéčko, ale možná tam tluče opravdicky teprve dnes.
Teprve Zeman je i presidentem srdce a vůdcem, na kterého český národ bude vzpomínat ještě po staletích, tedy pokud bude jako národ existovat.
P. S
Otázka v obecné rovině stojí možná i tak: Má právo president žít dle hesla spisovatelů (a O. Wilda) "lidi musíte buď šokovat nebo bavit"? Zeman je totiž tak intuitivně nastaven. Jako (racionální) "šokmistr". Pro bonmot by někdy...
• Ne náhodou je Zeman kamarádem Františka Čecha. I ten žil (dodejme, že půl života za socialismu) podle hesla "co není zakázáno, je dovoleno". Je otázka, zda však podle toho hesla nežijí i mnozí z těch, kteří to pokrytecky zastírají, a zda to heslo nestojí (i třeba podle paní Randové) v základu kapitalistického přístupu ke světu.