Petice proti okamžité výpovědi vedoucí Městké knihovny Vamberk pro nadbytečnost
Kontaktujte autora peticeDruhé a poslední vyjádření paní Martinové k obvinění ze stany starosty města
2021-10-05 18:51:22Milí přátelé,
jistě se k Vám na Facebooku nebo ve Vambereckém zpravodaji dostal článek pana Rejzla se snůškou dalších vymyšlených obvinění. Dovoluji si Vám proto poslat i další (a poslední) reakci paní Martinové. Pokud si najdete chvilku, dočtěte jej prosím až do konce. Děkujeme. (Článek byl publikován i na FB)
PODRUHÉ – a naposledy. Lež a pravda. Pravda a lež.
Vážení spoluobčané, milí přátelé.
Dlouhý čas jsem zvažovala opětovnou reakci na článek Mgr. Jana Rejzla.
Vzhledem k tomu, že kromě řady jiných nepodložených tvrzení jsem v závěru článku nařknuta
ze závažného činu šikany podřízených, je však další obrana mou povinností.
Je to opravdu naposledy. S lidmi, kteří účelně překrucují pravdu, nemá smysl diskutovat.
Snad tato kauza dovede občany našeho města k prohlédnutí.
Tímto dokumentem tedy reaguji na zveřejněné dezinformace a polopravdy týkající se mé osoby.
Dokument je směřován k Mgr. J. Rejzlovi, stávajícímu starostovi a statutárovi města Vamberka.
Veškerá má vyjádření jsou opět plně ověřitelná a doložitelná platnou dokumentací.
Odpusťte mi obsáhlost článku, z důvodu objasnění není možné další zkrácení.
1. HOSPODAŘENÍ
Během mých let ve funkci vedoucí knihovny se na postu starosty vystřídali tři rozdílní muži s diametrálně rozdílnými způsoby vedení města. Zatímco v období starosty Ing. J. Mazúcha byly mé profesní pravomoci rozšířeny např. o organizaci mnoha stavebně technických prací v budově knihovny, v období dalších starostů mi byla právě tato samostatnost tvrdě vytýkána.
Rozdílné byly i názory týkající se činnosti knihovny. Jeden příklad za všechny:
zatímco starosta Rudolf Futter velice kritizoval vyřazování starých knih, starosta Jan Rejzl je zastáncem drastického zeštíhlení knihovního fondu. Na základě pročtení knihovnických (a pouze doporučujících) standard požadoval vyřazení cca 20.000 knih, což je majetek v minimální hodnotě 250.000 Kč. Tento neodborný požadavek (kterému jsem se bránila dokládáním odborných profesních podkladů) mi byl oznámen v loňském roce.
Je velmi nesnadné orientovat se ve změnách, které výměny starostů obce přinášejí. Stačí přitom tak málo – oznámit vedoucím jednotlivých organizací své požadavky. Nestalo se tak ani jednou.
Tvrzení „nákupy zbytečného materiálu“ odmítám.
Výdaje institucí jsou plánovány dopředu v návrhu ročního rozpočtu, který je schvalován na prosincovém VZZ. Veškeré výdaje jdou ruku v ruce s činností organizace, jejím zaměřením, akcemi, s vývojem knihovnických služeb. Naskýtá se jistě názor – raději nedělat nic navíc. Organizace města řídící se tímto heslem jistě problémy s čerpáním rozpočtu nemají.
Zda pracují ke spokojenosti občanů, posuďte sami.
Mini tým knihovny se naopak snažil pracovat maximálně. Ke spokojenosti občanů všech věkových kategorií. Stále jsem hledala cestu dalšího zkvalitňování a modernizace knihovnických služeb. S cílem udržení zájmu čtenářské i občanské veřejnosti, s cílem spokojenosti velkých i malých. Věřím, že se nám to dařilo i díky přátelským vztahům na pracovišti.
Své jméno a příjmení jsem jako vedoucí knihovny v některých dřívějších objednávkách materiálu pro knihovnu uvedla. Netušila jsem, že je to v rozporu s ekonomickými pravidly. Po upozornění na toto pochybení se tak již nestalo.
Zneužívání nákupů materiálu k osobním účelům odmítám. Pouze jednou po dohodě s ekonomickým odborem města jsem k hromadné objednávce připojila soukromou. Osobní nákup byl ihned plně uhrazen přímou platbou u pokladní městského úřadu.
2. VYSOKÝ POČET AKCÍ A ČINNOSTÍ NESOUVISEJÍCÍCH S KNIHOVNICTVÍM
je naprosto laické tvrzení dokladující neinformovanost vedení města a vymykající se celosvětovému směřování vývoje knihovnictví.
Činnost všech knihoven ČR je upravena a řízena speciální legislativou. Kromě toho se knihoven dotýkají i obecně platné právní předpisy (včetně Občanského zákoníku, Zákoníku práce atd.)
Knihovny již dávno nejsou pasivními půjčovnami knih. Procházejí transformací v informační a kulturní centra, která odpovídají potřebám současné doby i se všemi technologickými a sociálními nároky. Jsou centrem a záštitou vzdělanosti poskytující ji všem bez rozdílu.
Podrobné informace naleznete např. na www.mkcr.cz, www.knihovny.cz, kde jsou mimo jiné uvedeny i tzv. CELOSTÁTNÍ knihovnické kulturní akce. Všechny s jediným cílem – podpořit vývoj čtenářství v naší zemi.
Nejvíce péče v knihovnické profesní linii je věnováno bibliografickému vzdělávání dětí a mládeže. Nejvíce speciálních pedagogických školení a workshopů na toto téma je logicky organizováno pro dětské knihovníky. Právě oni přes kulturní a vzdělávací aktivity mají jedinečnou možnost přivést děti ke čtenářství a tím k jejich celkovému rozvoji ovlivňujícímu především jejich budoucnost.
Knihovna našeho města právě díky těmto aktivitám dokázala nevídané – v rámci celorepublikového hodnocení měla jako jedna z mála knihoven téměř stejný počet dětských a dospělých čtenářů.
Nechápu také výrok o pouhé „určité skupině“ lidí navštěvujících knihovnu.
Knihovny jsou již z logiky věci vždy pro „určitou skupinu“ lidí – pro čtenáře. A děti se ke čtenářství teprve vychovávají.
Pokud byl prováděn vedením města průzkum spokojenosti veřejnosti s naší činností, nebyla jsem o tom informována, ani vyzvána k nápravě. Náš knihovnický průzkum spokojenosti čtenářů velké nedostatky neuváděl. Celostátní statistiky Ministerstva kultury ČR hodnotí naši profesní činnost jako vynikající – a to i s dlouhodobým nedostatečným počtem zaměstnanců knihovny.
3. PERSONÁLNÍ OTÁZKA V KNIHOVNĚ
Profese „knihovník“ je pojem velice široký. Zatímco v knihovnách vyššího typu se profesní tým skládá nejen z knihovníků, ale i technických pracovníků, kancelářských sil, zřízenců atd., knihovník pracující v knihovně městské musí zvládat všechny tyto profese. Více než osmdesát procent jeho každodenní práce není veřejnosti známo. Kromě vzdělanosti, kreativity, komunikativnosti, pracovitosti, sečtělosti atd. musí být psychologem i pedagogem, ale také fyzicky a psychicky odolným, zdatným a manuálně zručným člověkem.
V knihovnách městského typu neexistuje práce podřadná – je pouze práce POTŘEBNÁ.
Ve zkratce řečeno, knihovník v městské knihovně dělá úplně vše. Od půjčování knih a odborné práce přes manuální práci s knihami až po těžkou fyzickou práci při manipulaci s knihovním fondem. V zimě, prachu, mezi plísněmi – ve Vamberku i v patrovém domě bez výtahu.
MK Vamberk se stala před časem nejlepší knihovnou roku v celé ČR.
Krátce poté jsme byly „odměněny“ snížením počtu pracovníků o ženu vykonávající úklidové, technické a rukodělné práce. Zbyly jsme dvě na zajištění celého chodu i úklidu knihovny. Po roce této neudržitelné reality se mi podařil malý „zázrak“ trvající řadu let – poprosila jsem o pomoc Úřad práce v RK. Od té doby prošlo postupně knihovnou na pozici pomocné síly jedenáct žen zařazených do různých státních projektů. Nejenže jsme právě díky nim zvládly řadu fyzicky náročných, dlouhodobě odkládaných úprav a prací, ale rády se vídáme dodnes. Všechna jejich laskavá slova a poděkování za společný čas zůstávají jako náplast na všechny následující hořkosti. Posměšně nazývaná „rodinná“ atmosféra byla i pro tyto ženy pohlazením v období jejich těžké životní etapy.
Ano, do konfliktu s pracovníkem úřadu práce jsem se skutečně dostala.
Jednou za deset let spolupráce.
V době, kdy Město Vamberk již několik let čerpalo státní mzdové prostředky na uvedené pracovníky ÚP, mi starosta města přislíbil jednu z žen zaměstnat jako pomocnou sílu na úvazek 0,5.
Má žádost na RM byla podána na základě jeho slov – „žádost podejte a uvidíme…“.
Krátce poté přivedla delegace z města a ÚP RK (v půjčovní době mezi dvacet dětí) jinou nabízenou pracovnici. Vzhledem k řadě indispozic a požadavků, které vyjmenovala a které znemožňovaly tuto pracovní pozici vykonávat, jsem ji rázně odmítla.
V listopadu 2020 bylo rozhodnuto – slíbená pomocná síla z řady již zapracovaných žen byla do knihovny vedením města přijata do pracovního poměru s úvazkem 0,5.
Ano, dvě pracovnice z knihovny odešly.
Jedna po pouhých několika dnech pracovního poměru, kdy jí křuplo v zádech při zvednutí srolovaného běhounu o minimální váze. Fyzicky náročné profese (obsahující i manipulace s bednami knih o váze až 30 kg) nebyla schopná. Zatajila svůj zdravotní stav po předchozí autohavárii. Od té doby jsme se neviděly ani neslyšely. Svěřené klíče si u ní vyzvedli starosta a tajemnice města osobně.
Druhá žena odešla po našem pracovním a osobním střetu. Ano, plakaly jsem obě. Stěžovat si šla ona, mě ke konfrontaci ani vysvětlení nikdo nevyzval.
Ptám se – je toto mobbing? Bossing? Jaká je hranice mezi slovy řídit a šikanovat? Co má být v knihovně podřadnou prací? Co povyšováním? Jaký smysl má vlastně pozice vedoucího, který za vše odpovídá a zároveň je tímto způsobem obviňován?
4. ŘEMESLNÍCI, RODINA, ZVÍŘATA
Kritizovaná a vysmívaná pomoc rodiny – možná ji znáte. Vy všichni, kteří pracujete na pozici vedoucí zodpovídající za chod instituce o malém počtu zaměstnanců. Jsou věci důležité či termínované, které se neptají na osobní a rodinné starosti, na nemoc kolegů, natož vaši. Neobtěžujete tím své podřízené a o pomoc poprosíte své nejbližší, rodinu. Pomůže. Z lásky k vám, zdarma, s ledasčím. I s různými drobnými technickými opravami a fyzicky náročnými pracemi, když technické služby města mají jiné povinnosti.
S přípravou velkých akcí pro celé město nám často pomáhali nejen členové rodin, ale i přátelé či kolemjdoucí. Sami od sebe. O sobotách, nedělích – když bylo potřeba.
I starosta obce se nás dotazoval na dobrovolníky – nevíte, kdo by rád pracoval pro obec – zadarmo?
Ano, jsou mezi námi takoví lidé. A já nikdy nezapomenu na laskavost těch, kteří nám nezištně tolik let pomáhali.
Pravidlem je však jediné – mezi mocnými a majetnými je nikdy nenajdeš.
Precizní práce řemeslníků jsem si vždy vážila. Slušné chování včetně podání kávy a malého občerstvení bylo součástí mého poděkování. Stejně tak vycházení vstříc i v čase mimo mou pracovní dobu, dovolenou, svátky či víkendy. K žádnému nátlaku na výběr firem z mé strany nikdy nedošlo – až úsměvné mi připadá, jakému druhu nátlaku z mé strany že by vedení město podlehlo?
Drtivá většina firem a řemeslníků hodnotí mé chování vůči nim kladně.
Ke vzájemnému sporu se řemeslníky došlo pouze dvakrát:
poprvé, kdy byly během malování výstavní síně poškozeny lišty výstavního systému.
Podruhé při přistižení jiného řemeslníka při nekalé činnosti.
Zakrslí králíčci se staly součástí knihovny vlastně mimoděk. Před lety nám paní učitelka z mateřinky přinesla králíčka, kterého kdosi vyhodil v lese. Dětem slíbila, že mu sežene domov. Jak bych mohla odmítnout. Pravda, nedovolovala jsem si. Za doby vedení Ing. Mazúcha to nebylo nutné. Králíček se stal kamarádem malých i velkých. A protože nemá žít sám, přibyl ještě jeden.
Naši knihovnu tak zapojili mezi ty nadčasové, které ve snaze dovést děti ke čtenářství chovají ještěrky, leguány, morčata, činčily apod.
A pak je během chvíle vše jinak – jiný starosta rozhodne jinak. Zvířata odstranit. Co s nimi dál… Postarejte se, paní vedoucí. Stalo se – králíčci byli přemístěni na zahradu. Aby si je děti mohly pohladit a pochovat alespoň tam. Také canisterapie je využívanou součástí knihovnické práce s dětmi. Ano, můj pes se mnou občas v práci pobýval. Po vydaném zákazu to bylo pouze v nejnutnějších případech, kdy jsem pracovala nad rozsah své pracovní doby, nebo bylo zvíře po operaci a nemohlo zůstat bez dozoru.
TOLIK MÉ ODPOVĚDI.
Je to obyčejný příběh jedné bývalé knihovnice milující svou práci.
Příběh bývalé zastupitelky města, která nechtěla být a nikdy nebyla ničí ovcí.
Deset let jsem díky tomu byla vystavena různým formám nátlaku a znepříjemňování své práce.
I tak vím, že za mnou zůstává obrovský kus práce – dělané srdcem a s láskou.
Pokud jste dočetli až sem, děkuji Vám.
Pokud mě opravdu znáte, rozpoznáte pravdu a lež.
Ať bude kdykoli příště napsáno cokoli.
Svůj život nechávám plynout dál…
Při práci nejen s dětmi se s Vámi moc ráda opět setkám. Kdekoli. Určitě.
Jaroslava Martinová
PS: Citace z dopisu starosty obce řediteli SKIP Národní knihovny Praha:
„Počet zaměstnanců organizační složky se nesnižuje. Na místo odvolaného vedoucího zaměstnance bude vybrán nový vedoucí zaměstnanec...“
Citace téhož starosty z článku zveřejněného ve VZ:
„…je potřeba přijmout změnu, která by přinesla knihovně nový vítr do plachet, byť se personálně zmenší….“
KTERÝ Z TĚCHTO VÝROKŮ JE PRAVDIVÝ? HOĎME SI KORUNOU.
DOPLNĚK
Existuje řada dalších důležitých otázek dotýkajících se způsobu práce vedení města Vamberka.
Zmíním se pouze o jedné, o které mám právo hovořit a k níž mám k dispozici potřebnou dokumentaci.
Knihovnický altán
Elegantní dřevěná stavba vévodící nejen Voříškově ulici, nominovaná do řady soutěží typu Stavba roku, považovaná řadou občanů díky „zaručeným“ informacím za „můj výmysl“.
Historie této stavby započala na jaře roku 2015, kdy jsem předložila Mgr. Janu Rejzlovi svůj návrh využití chátrající budovy bývalých veřejných záchodků – včetně grafického nákresu. Po odbourání a propojení s malou zahrádkou za knihovnou by vznikl prostor pro další typy akcí veřejného typu nejen pro knihovnu. Zároveň by tak byl odstraněn jeden z obskurních koutů města. Finanční odhad realizace byl max. 200.000 Kč.
Mgr. Jan Rejzl s tímto návrhem oslovil Ing. Arch. Martina Kožnara. Tento talentovaný architekt vypracoval originální projekt v ceně 128.000 Kč. O jeho realizaci rozhodlo vedení města.
První etapa – zhotovení opěrné zdi – byla zadána firmě VASPO Vamberk. Z důvodu nesprávného provedení stavby byl již v této fázi vyčerpán původní celkový rozpočet ve výši 2.053.373 Kč. Následující vícepráce byly provedeny v dalším roce v ceně 300.000 Kč. Dostavba altánku proběhla v roce 2020 díky dotaci Škoda KVASINY a.s. ve výši 1,8 mil.
Spočítat celkové náklady tohoto projektu je snadné.
Nesnadný je jeho další život.
Altán nemá vytápění – k plánované instalaci kamen nedošlo, objekt je bez komínu.
Vzhledem k velkým proskleným plochám je využitelný pouze v příjemných jarních a podzimních dnech. V letní dny tu není možné horkem dýchat, v zimě tu mrzne.
Není možné zde promítat, není dořešeno zastínění skleněných ploch.
Na základě rozhodnutí kolaudační komise není možné jej komerčně využívat.
I v našem městě poletují vzduchem miliony.
Zuzana Kozlová
Vyjádření Jaroslavy Martinové ke článku starosty města
2021-09-06 18:36:53Milí signatáři petice,
nejdřív bychom Vám chtěli moc poděkovat za podporu, velmi si jí vážíme. Jistě se k Vám už dostal článek starosty Vamberka s odůvodněním výpovědi paní Martinové. Vzhledem k tomu, že nedostala možnost se hájit v tomtéž vydání Zpravodaje a další číslo vyjde až za měsíc, rozhodla se publikovat svoje vyjádření prozatím alespoň na FB a dalších dostupných médiích. My si dovolujeme předat Vám ho touto cestou.
Lež a pravda
Pravda a lež
Nepřeji nikomu nic zlého. Přesto některým lidem přeji, aby potkali sami sebe...
V návaznosti na mediálně zveřejněné pofidérní vysvětlení mého odvolání z funkce vedoucí MK Vamberk a výpovědi z nadbytečnosti bez nároku na odstupné jsem nucena napsat své stanovisko
k této kauze.
Veřejně tímto prohlašuji, že informace Jana Rejzla, zveřejněné v Rychnovském deníku, Vambereckém zpravodaji a vysílané regionálním rozhlasem, se nezakládají na pravdě.
Vzhledem k současné kandidatuře Mgr. Jana Rejzla do Poslanecké sněmovny ČR je mojí povinností pravdivě zveřejnit celou historii vedoucí k aktuální situaci a upozornit na jeho účelové jednání.
Zda ve prospěch soukromých zájmů nebo za cenu netransparentních změn, jejichž účelem je odstranit z vedoucích míst nepohodlné jedince, ukáže čas.
Vědomé šíření nepravdivých informací ve veřejném prostoru s cílem lživě poškodit pověst určité osoby je nejen trestné, ale také nedůstojné postu starosty města.
Veškerá má vyjádření jsou doložitelná mailovou korespondencí, písemnými dokumenty, písemnými vyjádřeními hlavních představitelů Národní knihovny Praha, Studijní a vědecké knihovny Hradec Králové a dalších erudovaných odborníků z oblasti knihovnické profese včetně odborového svazu.
ROZBOR
MEDIÁLNÍHO VYJÁDŘENÍ Mgr. J.Rejzla O DŮVODECH MÉHO PROPUŠTĚNÍ
1. „Knihovna se dlouhodobě vzdalovala velké části občanů, které nebyla schopna oslovit“:
naprostá, snadno doložitelná lež
Podle posledního celostátního statistického hodnocení činnosti MK Vamberk, kterým se každoročně zodpovídáme z odborné činnosti Ministerstvu kultury ČR, vykazuje naše knihovna (byť s nižším počtem odborných pracovníků než je tomu v jiných srovnatelných knihovnách)
vyšší počet návštěvníků a vyšší počet registrovaných čtenářů než jiné srovnatelné knihovny.
Významně vyšší je především počet registrovaných dětských čtenářů.
Stejně aktivní je knihovna v oblasti kulturních a vzdělávacích akcí.
(Tyto podklady byly zaslány v dopisech Mgr. Evy Svobodové, ředitelky SVK HK a předsedy SKIP Národní knihovny Praha Mgr. Romana Giebische (garantů v oblasti knihovnictví) starostovi města, kde apelují na změnu rozhodnutí o mém odvolání, ne na můj popud, ale z vlastní iniciativy.)
Pouze lockdown a covidové období omezilo naši činnost i aktivity a snížilo návštěvnost knihovny. Přesto jsme pracovaly – malování prostor, akvizice fondu, odpisy knih, burza knih, Vánoční Voříškova, koncert harfistky, Toulání se sovičkou, besedy se spisovateli, Univerzita 3. věku, Čtení před spinkáním, hádankový Miš-Maš on-line pro děti, Diplom malého čtenáře, Pasování prvňáčků, Den dětí s Veronikou, výstavy, příměststý tábor... a další.
I v době striktních hygienických omezení jsme, byť v provizoriu vládních nařízení, zajistily půjčovní služby formou knihovnického okénka.
Mnoho práce znamenala příprava nového oddělení pro -náctileté – Klub TEENs měl být slavnostně otevřen 1. září.
Posledním mým nápadem, jehož realizaci jsem zahájila již v lednu tohoto roku, bylo vytvoření betlému trvalého charakteru v životní velikosti – nejen pro naše děti. Zajistila jsem výtvarníky, předložila jim svůj návrh. Získala schválení od starosty – a čekalo se na společný vhodný termín schůzky. Uskutečnila se začátkem srpna. Další ze svých nápadů jsem tím opět ponechala v rukou starosty obce.
2. „V knihovně nadále zůstávají tři zkušené knihovnice“:
absurdní lež
Po mém propuštění zůstává v knihovně toto obsazení:
kolegyně v důchodovém věku (úvazek 0,5 – jediná knihovnice)
kolegyně zajišťující pomocné manuální práce (úvazek 0,5 – přijata v listopadu roku 2020)
kolegyně magistra rekreologie (úvazek 1, působící v knihovně dva a půl roku)
Další pracovnice je externí, zajišťuje pouze provoz svěřených knihoven okolních obcí - Peklo nad Zdobnicí, Merklovice, Lhoty u Potštejna, Polom, Lupenice (úvazek 0,3 – její mzda je plně refundována Ministerstvem kultury ČR).
Celkový počet pracovníků MK Vamberk je tedy POUZE dva celé úvazky.
Knihovna je nyní navíc bez odborného vedení.
V této situaci může být pověřena vedením pouze kolegyně magistra rekreologie – nicméně až deset let praxe v tomto oboru nahrazuje odborné knihovnické vzdělání.
3. „Opakující se problémy v hospodaření, které není možné ani vhodné veřejně probírat“:
pro některé z vás jistě nejožehavější nařčení – a zde má odpověď:
* za celé tři roky starostování J. Rejzla jsem neobdržela ani jeden vytýkací dopis
k problémům v hospodaření (k jednání jsem byla vyzvána pouze jednou, abych obhájila nákup vrtaček – jednalo se o minivrtačky v ceně cca 350,- Kč používané k opravám knih, výrobě odměn a drobných dekorací)
* přestože byl rozpočet dodržován, poslední tři roky jsem o každý nákup v ceně nad 100,- Kč (opět na základě nařízení starosty obce) musela písemně žádat hlavní účetní a tajemnici města. Nákup materiálu a služeb mohl být uskutečněn až na základě jejich povolení.
* každoroční inventury proběhly bez jediného pochybení
* výsledky hospodaření byly kontrolovány každý měsíc hlavní účetní města
Zde je však nutné říci vše.
Ano, rozpočet knihovny byl pod mým vedením překročen dvakrát.
Poprvé v období starosty Ing. Mazúcha.
Tehdy Kinematograf bratří Čadíků oslovil knihovnu s nabídkou uspořádání letního kina. Tato mimořádná akce byla s nadšením přijata a schválena starostou obce s příslibem navýšení rozpočtu knihovny. Rozpočet nakonec navýšen nebyl – a knihovna musela akci uhradit ze svého nenavýšeného rozpočtu.
Podruhé v období starosty R. Futtery vzhledem k vícepracím technického charakteru v budově knihovny. Za tento přestupek jsem byla po zbytek svého působení v knihovně potrestána definitivním snížením osobního hodnocení na polovinu.
Tolik mé vyjádření.
Dalo by se však psát ještě dlouho.
Vzhledem k registraci knihovny v celostátní databázi Evidence knihoven Ministerstva kultury ČR má MK Vamberk dvojí „vedení“ – zřizovatele, čili Město Vamberk, a Ministerstvo kultury ČR.
V celostátním měřítku jsem za úroveň profesní činnosti MK Vamberk zodpovídala třináct let.
Během této doby se MK Vamberk stala Knihovnou roku ČR a městu Vamberku tak přinesla výjimečné státní vyznamenání.
V průzkumu spokojenosti občanů města byla jednou z nejlépe hodnocených organizací města. Založila MC Vamberecký dráček, zajistila Virtuální univerzitu 3. věku v našem městě.
Zapojila se do akcí celostátních i mezinárodních, jakými je např. Noc literatury.
Stala se členem Ligy proti rakovině, opečovávala hrobky mecenášů města.
Naše práce s dětmi a pro děti, naše netradiční, zajímavé a přínosné aktivity pro čtenáře i širokou veřejnost jsou dodnes pozitivně přijímány profesním světem.
V tomto měsíci jsem byla vyzvána k prezentaci naší práce na Krajské knihovnické konferenci
v SVK HK.
Stejně tak jsem za kvalitní profesní činnost a vedení knihovny zodpovídala jejímu zřizovateli.
A také se několikrát dokázala vzepřít laickým nesprávným návrhům, podnětům a požadavkům starosty města. Slušně.
Protože – každá profese má svá specifika.
Protože – zedník staví dům, truhlář vyrobí nádherný stůl – a vedoucí knihovník rozumí knihovnické profesi. Proto zde přece je.
Vzepřít se však moci mocných – ač oprávněně a opodstatněně – je v naší zemi opět trestné.
V našem městě obzvlášť.
Stalo se to zde již podruhé.
V roce 2019 stejně jako já nesklonila hlavu před neprofesionálními požadavky starosty Mgr. Rejzla ani vedoucí Domu s pečovatelskou službou. Byla odejita po pětadvaceti letech práce pro město přesně v den svého životního jubilea. Veškeré její rozpracované plány, vize, rozjednané smlouvy a vypracovaná grantová řízení se stala v jediném okamžiku zásluhou jiných.
Já byla propuštěna dva dny před svými narozeninami, po dvaceti sedmi letech pracovního poměru.
Zůstává za mnou má práce, kterou jsem dělala s láskou.
Věřím, že ji vnímáte a vidíte také.
Byla pro Vaše děti, pro Vás všechny.
Pro naše město.
Lež a pravda. Pravda a lež.
Vyberte si.
Jaroslava Martinová
Zuzana Kozlová