Společně za dobrovolné domácí úkoly ve školách: Otevřená výzva ministru školství, ústřednímu školnímu inspektorovi a školskému ombudsmanovi

  • Společně za dobrovolné domácí úkoly ve školách: Otevřená výzva ministru školství, ústřednímu školnímu inspektorovi a školskému ombudsmanovi

 

Vážený pane ministře,

Vážený pane ústřední školní inspektore,

Vážený pane školský ombudsmane,

obracíme se na Vás v souvislosti s nevyhovující situací v našem školství týkající se povinných domácích úkolů. V souladu s požadavky na současné školní vzdělávání uvedenými v základních školských dokumentech (školský zákon, Rámcové vzdělávací programy, Strategie 2030+) jsme přesvědčeni, že dnešní škola má být bezpečným a podnětným místem, ve kterém má každý prostor a podmínky pro svůj svobodný individuální růst a může rozvíjet svůj pozitivní vztah k učení a celoživotnímu sebevzdělávání. Mezi hlavní charakteristiky kvalitní školy patří respektující a individuální přístup, vytváření pozitivního bezpečného prostředí pro učení a podpora vnitřní motivace. V této výzvě se zaměřujeme na jeden konkrétní aspekt narušující cestu za kvalitními školami v našem systému vzdělávání, a tím je zadávání povinných domácích úkolů a jejich vymáhání. Jak vyplývá z diskusí ve veřejném prostoru a na různých internetových fórech, přístup různých učitelů, ředitelů škol, úředníků MŠMT i inspektorů České školní inspekce k zadávání a vymáhání povinných domácích úkolů je nejasný a nejednoznačný.

Touto výzvou chceme poukázat na nevyhovující situaci v našem školství týkající se nejasnosti a nejednoznačnosti v přístupu k povinným domácím úkolům a uvést zásadní důvody k nutnosti a potřebnosti vydání jasného a jednoznačného oficiálního prohlášení v tom smyslu, že škola jako veřejná instituce nemá právo vyžadovat a vymáhat povinné plnění domácích úkolů.

Důvody pro potřebnost vydání jasného a jednoznačného prohlášení o tom, že škola nemá právo vyžadovat a vymáhat povinné plnění domácích úkolů, jsou následující:

Zadávání a vymáhání povinných domácích úkolů je v rozporu s legislativou

Ačkoliv se v případě zadávání povinných domácích úkolů jedná o běžně využívaný pedagogický nástroj, není možné jej vyjmout z právního rámce. V českém legislativním systému neexistuje žádná právní úprava, která by škole umožňovala zasahovat do volného času žáka a jeho zákonných zástupců. Škola jako veřejná instituce smí činit jen to, co jí zákon umožňuje a v souladu s ústavním pořádkem ČR může ukládat povinnosti jen s oporou v zákoně. Místní a časová působnost školy je jasně vymezena §1 školského zákona, který uvádí, že “tento zákon upravuje [....] vzdělávání ve školách a školských zařízeních”. Školní řád jako interní předpis školy nemůže zakotvovat takové povinnosti, které nemají oporu v právních předpisech, a jeho působnost je tedy také omezena pouze na půdu školy nebo na akce pořádané školou. Školy mohou ukládat povinnosti vztahující se pouze na činnosti ve škole, nikoliv na činnosti ve volném čase žáků v domácím či jiném prostředí. Ukládáním povinných domácích úkolů je toto ustanovení zákona porušováno. 

Zadávání povinných domácích úkolů je diskriminační 

Škola nemůže žákům v jejich domácím prostředí zajistit a zaručit rovné podmínky pro vypracování domácích úkolů. Podle §2 školského zákona je vzdělávání ve školách mimo jiné založeno na zásadě “rovného přístupu [...] ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu [...] sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana.” Při vzdělávání ve školách není možné zvýhodňovat, nebo naopak znevýhodňovat žáky na základě rozdílného sociálního, finančního a rodinného zázemí. Dítě, které kupříkladu nemá v domácím prostředí k dispozici dostatečné vybavení či podmínky k vypracování úkolu nebo mu jeho zákonný zástupce z jakýchkoliv důvodů neumí, nemůže nebo nechce s domácím úkolem pomoci, je silně znevýhodněno. 

Hodnocení domácích úkolů známkou je diskriminační

Vypracované domácí úkoly bývají také hodnoceny známkou a jsou následně zahrnovány do celkové klasifikace. Pokud je však vypracovaný domácí úkol klasifikován známkou, nemůže být prokazatelně doloženo, že je hodnocena úroveň znalostí a dovedností konkrétního žáka. Domácí úkol mohl být vypracován jinou osobou, případně za pomoci jiné osoby. Známka tak nemusí odrážet znalosti a dovednosti žáka, ale může hodnotit výkon jeho zákonného zástupce, prarodiče, sourozence apod. Celková klasifikace na vysvědčení pak neodpovídá žákovu reálnému osvojení učiva, a i přesto ovlivňuje průměr známek, který je brán v potaz například při přijímacím řízení na vyšší stupeň školy. Z těchto důvodů je hodnocení domácího úkolu známkou nejen v rozporu s legislativou (podle školského zákona a vyhlášky č. 48/2005 má učitel hodnotit výsledky vzdělávání žáka), ale je také značně diskriminační. 

Povinné domácí úkoly jsou mocenským nástrojem a nepodporují vnitřní motivaci

Plnění domácích úkolů je často vymáháno pod hrozbou trestu, poznámky nebo výchovného opatření. Podíváme-li se na tento způsob vymáhání povinných domácích úkolů z pohledu mezilidské komunikace, jedná se o manipulační a nátlakové techniky. Tyto toxické způsoby komunikace do moderní školy nepatří, a to zejména z toho důvodu, že zákonnou povinností učitele podle § 22b školského zákona je vytvářet pro žáky pozitivní a bezpečné prostředí, a toho nátlakem a vyhrožováním opravdu není možné docílit. Naopak nátlak a vyhrožování vyvolává strach a úzkost, čímž se spouští reakce limbického systému zabraňující mozku v racionálním uvažování a efektivním učení.

Z pohledu motivace žáka k učení patří vynucování povinnosti zastrašováním do tzv. vnější motivace. Primárním cílem žáka pro donesení úkolu je vyhnout se trestu, nikoliv něco se naučit. Vynucování plnění povinných domácích úkolů tak ničí přirozenou chuť a radost z učení a tím i vnitřní motivaci. Přitom poznatky současné vědy jasně dokládají, že vnitřní motivace založená na svobodné volbě a dobrovolnosti má mnohem větší efekt na učení a činnosti člověka, než motivace vnější. 

Hodnocení nedoneseného domácího úkolu pětkou je v přímém rozporu s legislativou

Plnění povinných domácích úkolů je také často vymáháno pod hrozbou udělení pětky za jejich nevypracování. Podle školského zákona a vyhlášky 48/2005 Sb. má ale učitel hodnotit výsledky vzdělávání žáků vzhledem k dosahování cílů vzdělávání a vycházet „z posouzení míry dosažení výstupů pro jednotlivé předměty”, přičemž hodnocení má být „pedagogicky zdůvodněné, odborně správné a doložitelné“. To znamená, že učitel může známkou ohodnotit pouze míru osvojení učiva, tedy aktuální výsledek učení žáka v souvislosti s očekávanými výstupy uvedenými v Rámcovém vzdělávacím programu (RVP), respektive Školním vzdělávacím programu (ŠVP) každé školy. Je zřejmé, že neodevzdání domácího úkolu nijak nevyjadřuje míru osvojení učiva. Pokud žák domácí úkol neodevzdá, nemá učitel žádný podklad pro hodnocení, a tudíž nemůže prokazatelně míru osvojení učiva hodnotit. O neodevzdaném úkolu lze pouze zkonstatovat, že neexistuje. Z výše uvedeného je zřejmé, že ohodnocení neodevzdaného úkolu pětkou neodpovídá zásadám pro školní hodnocení, není pedagogicky zdůvodněné, ani odborně správné, natož jakkoliv doložitelné. 

Považujeme za velmi důležité zmínit, že tato výzva není namířena apriori proti domácím úkolům. Úkoly na doma mohou být užitečným nástrojem pro smysluplné učení, pokud v uvažování o nich nahradíme slovo “povinnost” slovem “dobrovolnost” a necháme děti, ať si vyberou, co právě jim dává smysl.

Jsme přesvědčeni, že smysluplné a individuálně cílené dobrovolné domácí úkoly jsou pro vlastní domácí učení velmi cenné. Učitelé mohou například dětem poskytovat materiály a doporučovat různé tipy na domácí procvičování, upevňování nebo rozšiřování učiva a nabízet problémové, projektové či jiné kreativní úkoly. Je také přínosné podporovat děti v přemýšlení o jejich vlastním učení a umožnit jim, aby si samy úkoly na doma vybíraly nebo i navrhovaly podle svých potřeb a zájmů. Mohou si tak určit třeba téma, množství a úroveň obtížnosti, kterou jsou schopni zvládnout, a tím se pro ně úkol stává zvládnutelným a motivačním. Teprve takto pojaté domácí úkoly opravdu pomáhají v učení a vedou k samostatnosti a zodpovědnosti za vlastní učení.

Závěrem je ještě důležité říci, že v dnešní digitálně-informační společnosti škola není a ani nemůže být jediným místem vzdělávání. Každý má právo trávit svůj volný čas po svém, případně se v něm i vzdělávat podle vlastního svobodného uvážení. Povinné domácí úkoly vymáhané školou do tohoto práva zasahují a omezují jej. Není pochyb, že správa a organizace času, který tráví dítě mimo školu, je plně v kompetenci dítěte a jeho zákonných zástupců. Škola má možnost zadat, navrhnout a doporučit domácí úkol, není však již oprávněna k tomu, aby plnění úkolu vymáhala a jeho nevypracování jakýmkoliv způsobem sankcionovala. Je klíčové, aby tyto informace byly jednoznačně prezentovány široké laické i odborné veřejnosti, a proto Vás žádáme, abyste v této věci podnikli nezbytné kroky.

Z výše uvedených důvodů je nutné, aby bylo kompetentními a odpovědnými osobami a úřady vydáno veřejné oficiální prohlášení, které bude jasně deklarovat, že školy nemohou vymáhat povinné plnění domácích úkolů a vzdělávací činnost ve volném čase žáků mohou pouze doporučovat. Jasné a jednoznačné vymezení se vůči zadávání povinných domácích úkolů povede ke zkvalitnění vzdělávání v souladu s cíli vzdělávání v moderní škole. 

S pozdravem,

Mgr. Helena Zitková, Ph.D., zakladatelka osvětového webu coneviteoskole.cz; vysokoškolský pedagog

Mgr. Martina Hezká, učitelka na ZŠ Pardubice Benešovo náměstí 

Mgr. Marek Vít, zakladatel portálu Help for English

prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc., profesor pedagogiky, Univerzita Pardubice

Příloha: Memorandum - Právní posouzení možnosti autoritativního vynucování plnění domácích úkolů ze strany základní školy, ukládání povinného plnění domácích úkolů školním řádem základní školy nebo sankcionování jejich neplnění ze strany základní školy: https://drive.google.com/file/d/1da4jR1i4I76K0Pkxpjh2UlnykgVi3BIz/view?usp=share_link

 

Výzvu podporují a svůj podpis dále připojují:

Mgr. Jan Kršňák, zakladatel portálu Digiděti

Mgr. Jan Sýkora, ředitel ZŠ Hučák s Jenským plánem

Mgr. Zdeněk Brož, ředitel ZŠ Jana Malíka

Mgr. Hana Vellánová, průvodce v programu Ředitel naživo a Lídr školy, tým Eduzměna 

Mgr. Pavel Chvojka, ředitel ZŠ Srdcovka

Ing. Jaroslav Jirásko, MBA, konzultant Eduzměny a ředitel Královéhradeckého krajského institutu pro vzdělávání a inovace

Mgr. Alžběta Protivanská - psycholožka a psychoterapeutka, členka České asociace pro psychoterapii

Mgr. Zdena Čížková, ZŠ Montessori Kladno; spoluzakladatelka společnosti Erudio Montessori

Mgr. Kristýna Zrůstová, školní psycholožka ZŠ Heřmanův Městec

Ing. Jan Tetera, zástupce ředitele MŠ a ZŠ Na cestě

Bc. Gabriela Chovancová, ředitelka společnosti DaR - Centrum pro dítě a rodinu, o.p.s. 

Bc. et Bc. Ivana Böhmová, pedagožka a komunální politička

Mgr. Iva Broklová, zástupkyně a učitelka na 1. st. ZŠ Srdcovka

Mgr. Bohuslav Hora, zástupce ředitelky ZŠ Bystřice

Ing. Jaroslav Mihal, ředitel ZŠ a MŠ Jezernice

 

Reference:

Dwecková, Carol. Nastavení mysli - Nová psychologie úspěchu aneb Naučte se využít svůj potenciál. Jan Melvil Publishing, 2016. 

Five studies highlighting the power of intrinsic motivation. Workstars. 2022. Online: https://www.workstars.com/recognition-and-engagement-blog/2020/02/24/5-studies-highlighting-the-power-of-intrinsic-motivation/?fbclid=IwAR2D3Fi3OoHcSVVaRJn375cUqDMgu2gzLvkYDomX22IBkVk9IJShZWTPbg8

MŠMT. Pomůcka pro ředitele škol při tvorbě školního řádu. MSMT-10862/2015. 2015. Online: https://www.msmt.cz/file/35220_1_1/

MŠMT. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. 2021. Online: https://www.edu.cz/wp-content/uploads/2021/07/RVP-ZV-2021-zmeny.pdf

MŠMT. Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. 2020. Online: https://www.msmt.cz/uploads/Brozura_S2030_online_CZ.pdf

Johnson, Ned a William Stixrud. Dítě na vlastní pohon. Jan Melvil Publishing, 2019.

Koukolík, František. Lidský mozek. Galén. 2011.

Nováčková, Jana. Mýty ve vzdělávání. Spirála, 2016.

Pink, Daniel. Drive/Pohon - Překvapivá pravda o tom, co nás motivuje. Anag, 2011.

Rock, David. A Brain-Based Model for Collaborating with and Influencing Others. NeuroLeadership Journal. 2008. Online: http://web.archive.org/web/20100705024057/http://www.your-brain-at-work.com/files/NLJ_SCARFUS.pdf

Rosenfeld, Rachel Ann. “Anxiety and Learning.” Teaching Sociology 5, no. 2 (1978): 151–66.

Spilková, Vladimíra; Tomková, Anna a kol. Kvalita učitele a profesní standard. Univerzita Karlova. 2010.

Valenta, Jiří. Školské zákony a prováděcí předpisy s komentářem. Anag, 2015.

Vyhláška č. 48/2005 Sb. o  základním vzdělávání a  některých náležitostech plnění povinné školní docházky. 2005. Online: https://www.msmt.cz/file/38827_1_1/

zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). In: Sbírka zákonů, částka 190/2004. Online: https://www.msmt.cz/file/56990/download/

K výzvě se vyjádřili:

Karel Rýdl, profesor pedagogiky na univerzitě: Proč podporuji iniciativu ohledně smyslu domácích úkolů? Nejen s ohledem na platnou legislativu odmítám zadávání povinných domácích úkolů dětem na základních školách a následné hodnocení jejich plnění klasifikací. Nepovinné, tedy dobrovolné domácí úkoly motivují žáky k učení, podporují jejich zájem a vedou k větší zodpovědnosti za vlastní učení. Z pedagogického hlediska jsem přesvědčený, že učitelé mají na doma zadávat jen úkoly zájmově orientované, nepovinné a neklasifikované. Mělo by jít o procvičovací úkoly, rozvíjející dovednosti žáků, které by neměly zavdávat příčiny k porovnávání dětí mezi sebou navzájem a už vůbec by neměly sloužit jako nástroje k trestání dětí. 

Martina Hezká, učitelka na prvním stupni základní školy: Z mého pohledu pedagoga povinné domácí úkoly ničí vnitřní motivaci dětí k učení, zasahují do volného času dítěte a  v rodinách vytvářejí tlak a stres, a tím mohou narušovat vzájemné vztahy. Jako učitel nemám právo zasahovat do volného času mých žáků. Doporučuji a nabízím jim materiály a činnosti k dalšímu procvičování průběžně nebo i na jejich žádost. Rozhodnutí, co s touto nabídkou doma ve svém volném čase udělají, nechávám na nich. Pokud budou chtít, ráda jim poskytnu zpětnou vazbu. Z těchto důvodů podporuji tuto Výzvu za dobrovolné domácí úkoly.

Zdeněk Brož, ředitel základní školy: Žáci jsou na naší škole od prvního ročníku vedeni k sebehodnocení a zodpovědnosti za své učení. Příprava žáků na hodinu je zadávána s dostatečným předstihem, diferencovaně podle jejich studijních schopností. Doporučené zadání na procvičování učiva je dobrovolné a je na odpovědnosti žáka, zda je toto procvičování pro něj potřebné a přínosné.

Jaroslav Mihal, ředitel mateřské a základní školy: Osobně se domnívám, že nejhorší na povinných domácích úkolech je diskriminace a také hodnocení domácích úkolů či trestání jejich nepřinesení. Zároveň bych ale opravdu zdůraznil myšlenku, že nejsme proti domácím úkolům, naopak, že smysluplné dobrovolné domácí úkoly mají velký význam pro vlastní domácí učení.

Udělejme tečku za povinností dělat domácí úkoly. Ať už všichni vědí, že domácí úkoly nemohou být povinné!


Helena Zitková    Kontaktujte autora petice

Podepsat tuto petici

Svým podpisem uděluji Helena Zitková svůj souhlas s předáním informací, které uvádím v tomto formuláři, těm, kdo mají v této záležitosti moc.

Vaši e-mailovou adresu nebudeme veřejně zobrazovat online.

Vaši e-mailovou adresu nebudeme veřejně zobrazovat online.







Placená propagace

Tuto petici nabídneme 3000 lidí.

Zjistit více...