Otevřená výzva zastupitelstvu města Bohumína, aby hlasovalo proti vyhlášce zakazující žebrání a bivakování ve městě

Otevřená výzva zastupitelstvu města Bohumína, aby hlasovalo proti vyhlášce zakazující žebrání a bivakování ve městě

Vážené zastupitelky, vážení zastupitelé města Bohumína, obracíme se na Vás jako občané a občanky České republiky, kteří chtějí touto formou vyjádřit znepokojení nad navrhovanou podobou vyhlášky „Obecně závazná vyhláška města Bohumína č. 1/2025 o zákazu požívání alkoholických nápojů, zákazu bivakování a žebrání na veřejných prostranstvích města Bohumína,“ která byla předložena starostou Ing. Lumírem Macurou 24. 3. 2025 a zpracována JUDr. Šárkou Palermovou, vedoucí právního a živnostenského.  

Tímto Vás žádáme, abyste výše zmíněnou vyhlášku v takto navrhované podobě neschválili, protože nepřináší žádné reálné a smysluplné řešení socioekonomicky marginalizovaných skupin obyvatelstva a neodráží ani současné vědomosti odborných kruhů, které se problematikou bezdomovectví zabývají komplexně, čehož si je ostatně samo vedení města vědomo: „Vyhláška nám sice situaci s bezdomovci nevyřeší, ale strážníci budou díky ní moci kolizní situace lépe řešit.“ Text vyhlášky považujeme za diskriminační a nepřijatelný především z těchto důvodů:

1) Ačkoliv starosta tvrdí, že „nejde o represivní opatření vůči lidem bez domova,“ nelze si vysvětlit jeho tvrzení, že „cílem této vyhlášky je, aby naši strážníci dostali nějaký nástroj do rukou, který umožní vykazovat bezdomovce právě z těchto míst, kde nechceme, aby se pohybovali (sic!).“ Tato vyhláška tak podle slov starosty města Bohumína zcela jednoznačně zavádí represivní opatření proti lidem bez domova, snaží se je z části města vypudit pryč, a tak vyklidit problém z očí široké veřejnosti, staví přitom další překážky do cesty návratu z tíživé životní situace. Vyhláška tak, bohužel, nepřináší žádná řešení, naopak vytváří budoucí problémy, neboť při vyklizení osob bez přístřeší z určité části města, se tyto osoby začnou shromažďovat na jiných místech, čímž v městě vzniknou nová izolovaná území. Budoucí omezování je však problematické, protože současný zákon neumožňuje vyhlásit zákaz v celém městě.

2) Komentář k vyhlášce uvádí, že: „Bohumín přitom nabízí nadprůměrnou záchrannou síť sociálních služeb pro lidi bez domova nebo ohrožené bezdomovectvím a intenzivně spolupracuje s neziskovými organizacemi, zejména s Charitou Bohumín a Armádou spásy v České republice. K dispozici je i noclehárna, nízkoprahové denní centrum i terénní program zaměřený na prevenci bezdomovectví.“  V roce 2007 se hovořilo jen o sedmi nebo osmi osobách bez přístřeší, roku 2008 taktéž, roku 2009 město tvrdilo, že se ve městě vyskytuje 20 stálých osob bez přístřeší, v současnosti se uvažuje, že je lidí bez domova v Bohumíně do 20, což by odpovídalo kapacitám Noclehárny sv. Martina, která poskytuje 15 lůžek pro muže a 5 lůžek pro ženy. Z výročních zpráv Charity Bohumín ovšem vyplývá, že služby využívá mnohem více osob, než kolik je dostupných lůžek. Poslední dostupná zpráva z roku 2023 uvádí, že Noclehárnu sv. Martina využilo 60 klientů / osob (42 mužů, 12 žen), průměrná roční obložnost v tomto roce činila 47,5 % (v minulých letech i 80 %). Nízkoprahové denní centrum v roce 2023 využilo taktéž 60 klientů / osob (50 mužů, 10 žen). Podobná čísla se ve výročních zprávách z minulých let objevují poměrně konstantně. Pakliže by se začal vymáhat zákaz bivakování, roční průměrná obložnost by mohla dosahovat 100 % a kapacity Noclehárny sv. Martina by byly nedostatečné, což by opět vedlo k bivakování.

3) Vyhláška zakazuje žebrání, které definuje jako: „hlasové projevy, posunky a celkové chování osob, ze kterého se lze důvodně domnívat, že směřuje k získání peněžitého či věcného daru, a to obtěžující aktivní nebo pasivní formou, tj. např. oslovování osob, omezování nebo blokování vstupu do budov, vstupování do cesty, pronásledování osob za účelem získání peněžitého nebo jiného věcného daru apod.“ Definici shledáváme velmi širokou a nejasně formulovanou, což může vést k subjektivní interpretaci a umožní svévolnější postihování osob. Chování na veřejnosti je upraveno občanským zákoníkem a dalšími právními předpisy a jakékoli obtěžující nebo omezující chování je postižitelné podle nich. Neexistuje právní norma, která by zakazovala slušně požádat o peníze nebo věcný dar, pokud je člověk v nouzi. Požádání o peníze nemůže být zakázáno, pokud není obtěžující, a to podle jurisdikce Evropského soudu pro lidská práva. Definice „oslovování“ jako aktivní obtěžující formy, kterou zavádí vyhláška, je v rozporu se stanoviskem tohoto soudu. Rozhodně neschvalujeme obtěžující chování. Text vyhlášky však zakazuje kterémukoli člověku oslovit jiného člověka s prosbou o finanční či hmotnou pomoc. V tomto smyslu je text vyhlášky jednoznačně diskriminační vůči lidem v nouzi, kteří jsou odkázáni na solidaritu spoluobyvatelstva. Diskriminační je vyhláška navíc i z toho důvodu, že vybraným skupinám obyvatelstva, jmenovitě studentům a náboženským uskupením,[1] je výběr peněz povolen. Jedná se tak o selektivní postihování určité vybrané skupiny obyvatelstva při totožné činnosti a současně dochází k upřednostňování některých skupin, které žádají o finanční či hmotný příspěvek. Vyhláška navíc ztíží získávání prostředků potřebných k uhrazení částky za přenocování v noclehárnách, čímž může podpořit přespávání a bivakování na veřejnosti, což vyhláška taktéž omezuje. Ztíží také získávání drobných peněžitých částek potřebných pro nákup základních potravin ve dnech, kdy není otevřeno nízkoprahové denní centrum.

4) Vyhláška zakazuje bivakování, které definuje jako: „jednorázové přespání pod širým nebem, které nevykazuje znaky dlouhodobějšího pobytu, a to bez ohledu na denní dobu.“ Vágní definice umožní městské policii, která bude vyhlášku vymáhat, široký a svévolný výklad. Současně se tak zhorší kvalita městského života v Bohumíně, jelikož kdokoliv si v letních horkých dnech zdřímne například v jednom z parků, na něž se vyhláška vztahuje, bude moci být z pozemku vykázán, případně pak i pokutován. Pakliže ovšem městská policie bude vyhlášku vymáhat pouze na lidech bez přístřeší, bude se chovat diskriminačně a protizákonně. Pobyt v městských částech lidem bez domova navíc dodává určitý pocit bezpečí a jejich vyhánění do izolovanějších míst může vést k větší kriminalitě na nich páchané.  

Vážené zastupitelky, vážení zastupitelé, uvědomujeme si závažnost problému a oceňujeme, že Armáda spásy otevírá nový program zaměřený na lidi bez domova. Přesto se domníváme, že připravovaná vyhláška vytvoří více problémů než řešení. Jsme si vědomi, že zajištění veřejného pořádku a čistého městského prostoru je oprávněným politickým cílem a přáním obyvatel města, včetně nás. Chápeme jako legitimní vymezit lokality, kde je možno uplatnit omezení na základě objektivních důvodů. Je však vaším úkolem tato opatření definovat podle zásady proporcionality, na známých odborných základech a v rámci platné legislativy. Chápeme, že problematika bezdomovectví je nesmírně složitá a pro město je náročné ji řešit. Noclehárny, azylové domy ani ubytovny však problém nevyřeší, byť i tato místa jsou v současné situaci potřebná. Pro inspiraci, jak ukončit bezdomovectví, se lze podívat na projekty Housing first, a to nejen v zahraničí, ale již i v samotné České republice. Nejenže se takové projekty jeví jako efektivní nástroj pro ukončování bezdomovectví, navíc ještě k tomu jsou ekonomicky výhodnější. Proto Vás vyzýváme, abyste hlasovali proti přijetí vyhlášky a přepracovali její znění po veřejné debatě, do níž by se zapojili odborníci a odbornice, a abyste se taktéž zaměřili na efektivní a účinná řešení, která povedou k integraci osob bez domova do většinové společnosti.

S úctou,

Daniel Vavruša, student

Barbora Bírová, ředitelka Platformy pro sociální bydlení    

Odkazy Text vyhlášky: https://www.bohumin.cz/data/ozv/ozv_2025_alkohol_bivakovani_zebrani_navrh.pdf

[1] Jsme si vědomi toho, že v případě náboženských skupin a veřejných sbírek se jedná o jinou právní záležitost a veřejné sbírky spadají pod zákon o veřejných sbírkách.

Daniel Vavruša    Kontaktujte autora petice