ODPOVĚĎ Janu Burianovi ohledně návštěvy Viktora Orbána ve Státní opeře

Vážený pane Buriane,

děkujeme Vám za Vaši odpověď a za ochotu s námi vést diskusi na toto téma, které se v rozjitřených časech, kdy se radikalizují světoví státníci a čelíme radikalizujícím se politickým diskursům, bude pravděpodobně v našem veřejném prostoru objevovat častěji. O těchto věcech, domníváme se, je třeba vést diskusi soustavnou a neexistuje na ni pravděpodobně jednoznačný názor.

Ve své odpovědi zmiňujete aktivity, kterými jste v minulé době podpořil ohrožené maďarské divadlo. Tím uznáváte, že tento problém vnímáte,dokonce ho považujete za palčivý, protože se v něm osobně angažujete. Jste z pozice své funkce vrcholným představitelem českého divadla, a z této pozice máte i určité pravomoci a přednostní postavení. Díky nim se (narozdíl od nás) dostáváte do těsné blízkosti vrcholných funkcionářů a jiných vlivných lidí. Kdo jiný než Vy by tedy měl využít takovéto možnosti sdělit, či prodiskutovat své postoje, které veřejně demonstrujete, právě s těmi politiky, k nimž se širší veřejnost blíže nedostane? Proč tváří v tvář těmto lidem své vlastní postoje v daný rozhodující okamžik relativizovat? 

Jako nastupující mladá generace divadelníků se nedomníváme, že k poznání barometru svobody je potřeba přímé dějinné zkušenosti a vyššího nabytého věku, jak naznačuje Vaše závěrečná citace. Naopak. Jsme dědici sametové revoluce i celého vývoje dvacátého století, a právě proto vnímáme veškeré odklony směrem k poklonkování a uhýbání před mocnými za hluboce znepokojivé a nebezpečné. Z tohoto důvodu jsme se na Vás s původním dopisem obrátili. 

Jakožto studenti umělecké školy intenzivně vnímáme rozdíl mezi uměleckým výrazem, kterým mluvíme z jeviště a tím, kterým se vyjadřujeme jako občané. Jsou to dva legitimní způsoby zhmotňování lidského ducha, dva odlišné způsoby, jak být spolu, jak být součástí kolektivního života a společnosti. A v tomto bodě se s Vámi tedy nemůžeme ztotožnit - každá situace vyžaduje odlišnou reakci. Považujeme za důležité zůstat v tomto směru živí a autentičtí. Domníváme se, že jediným účinným nástrojem, jak poznat, že už jsme překročili hranice, za kterými jsou hodnoty nejen evropského společenství ohroženy, je pravděpodobně do nekonečna klást otázky. Diskutovat spolu, sdílet a společně formulovat naši společnou budoucnost v této zemi, na tomto kontinentu i na této planetě. Máme obavy, že tuto možnost jste tváří v tvář s panem Orbánem při společném korzování nově otevřenou Státní operou nevyužil.

S pozdravem studenti a studentky AMU,

Kateřina Císařová, Nina Jacques, Emil Rothermel, Markéta Labusová, Emílie Formanová, Adam Svoboda, Josef Tajovský, Zuzana Šklíbová, Karolína Plicková, Johana Bártová, Ondřej Melíšek, Michaela Semotánová, Alice Škrlantová, Jan Tomšů, Valentýna Šatrová, Štěpán Lustyk, Lukáš Černý, Adam Langer, Tomáš Loužný, Arman Kupelyan, Petr Erbes, Boris Jedinák, ...

studenti a studentky AMU    Kontaktujte autora petice