#854: - Souhlasím s vrácením

To není o arbitrážích... Odvoláváte se na "minimum právního povědomí"; rozlišujme proto případy, kdy je konkrétní, po únoru 1948 skutečně právně vlastněná nemovitost (mějte na paměti, že zákon hovoří o nápravě NĚKTERÝCH křivd), je vrácena, od případů, kdy být fyzicky vrácena nemůže a je za ni pokytována finanční náhrada. U fyzicky vrácených nemovitostí jsou arbitráže v praxi holým nesmyslem: církev vlastnila kostel, dostala jej zpět - co bude v arbitráži požadovat? (můžete samozřejmě vytvořit konstrukci, že objekt byl kvůli nedostatečné péči státu zanedbán a soudně se domáhat náhrady za takto způsobenou škodu, ale to tu neřešíme, protože řada především těch nejvýznamnějších památek byla státem opečovávána a de facto zhodnocena - zde by naopak stát mohl požadovat kompenzaci za vše, co do objektu vložil ze svého nad rámec "běžné údržby")

Hlavní problém současné podoby zákona o církevních restitucí tedy tkví ve finančních náhradách za majetek, který fyzicky vydat nelze. Obáváte-li se arbitráží, proč podle stejné logiky a  již deklarovaného "minimálního právního povědomí" se neobáváte mnohonásobnéhě většího množství arbitráží vedených dřívějšími necírkevními restituenty, jejichž majetek (stejného druhu a stejné kvality) byl oceňován podle vícenásobně nižších sazeb a navíc zatížen daní i při prvním prodeji. Pravděpodobná úspěšnost těchto arbitráží je minimálně stejná, spíše však větší, než těch, kterých se obáváte. Především proto, že v prvém případě by bylo třeba prokázat, že uvedený majetek byl skutečně vlastněn a ne jen ve správě, zatímco v případě druhém o existenci vlastnického vztahu již bylo rozhodnuto.

Závěrem. Říkáte "někdo se chce napakovat". V principu souhlasím, ale buďme konkrétní - NĚKDO se skutečně "napakuje", a to v obou případech. V případě druhém (poskytování náhrad za majetek, který fyzicky vydat nelze, a následných arbitráží necírkevních diskriminovaných restiuentů),  těch "někdo" bude pravděpodobně více a celkový objem palmare bude vyšší. A buďme ještě konkrétnější - těmi "někdo" budou v obou případech právníci; ve státě s více jak 7000 zákony, většinou nejednoznačnými, někdy děravými a ba dokonce s možností protiřečících si výkladů, to ani jinak možné není.

Vaše rozhodnutí nepodepsat petici plně respektuji, jen jsem to nedovedl pochopit. Při zdůvodnění, které jste uvedl, bych Vaše rozhodnutí očekával spíše opačné. Nicméně Vám přeji krásný den a nenechte se mým názorem a priori ovlivnit; pokud se nad ním ale aspoň zamyslíte (hlavou), moc mě to potěší.