#4: -  

 Nezbývá než rezignovat? S tím nesouhlasím,  zbývá ještě bránit sebe i ty kočky a stěžovat si, u nadřízených. Na úředníky,  i na starosty a jejich chování  třeba jejich straně. A požádat o pomoc jiné lidi, spolky, obrátit se na KasPro pro radu a pomoc s komunikací  s obcí.  Dokud žijeme, máme pořád mnoho možností, i když se na některé musíme zhluboka nadechnout. Nedat se zastrašit!

#11: Kamila Dvořáková - Re:  

 Já s paní soucítím a naprosto ji chápu. Když je člověk jediný z celé obce, který chce něco řešit, tak na něj ostatní pohlíží přezíravě a neberou ho vážně. Já osobně jsem zachraňovala jediné pohozené kotě, ale míra lhostejnosti okolních lidí byla velmi znatelná. Obcházela jsem doby a ptala jsem se, jestli někomu nepatří. Všichni mi řekli, že jejich není a že už se tam potuluje třetí den. Na obci byla paní moc milá, ale nezmohla nic jiného, než vydat inzerát. U nás není útulek ani v okresním městě a spolek měl plnou kapacitu. Krajský útulek plný. Takže se pak člověk vlastně nediví, že to nikdo nechtěl řešit, když ví, že mu kotě zůstane na krku. A pak přijde kamarád s tím, že bude nechávat obskočit kočku, aby měl koťátka, přitom nalezence odmítl. Ještě se divil, že jsem naštvaná. Prý mám kotě utopit. Dokud se zásadně nezmění přístup většiny lidí, nezmění se ani situace koček a zákony pro ně.