"Odsunuli jsme z této země definitivně Němce. Musíme tento výsledek naší národní revoluce udržet. A udržíme jej! Boj však není daleko skončen a při povaze svých sousedů musíme si být vědomi toho, že nikdy snad úplně skončen nebude. Boj a zejména náš národní boj za život byl vždycky bojem a bude bojem stále.

Za chvíli, za rok, za dvě léta, za čtyři, za pět let... bude nový boj mezi Němci a ostatními evropskými národy. Znovu říkám, nehořím tou pomstou, nemyslím, že máme nějakým nelidským způsobem stále a stále toto připomínat. Ale až nám Němci začnou vytýkat náš nacionalizmus a šovinizmus, až nám začnou vytýkat, že jsme vyhnali tolik a tolik Němců od nás, až nám budou vypočítávat, co všecko, jaké hodnoty Němci čeští a všichni ostatní ztratili a že chtějí takové a takové odškodnění, tož jim musíme hned povědět: "Ano, prosím, až nám zaplatíte do posledního krejcaru všecko to, co jste zde za protektorátu vykradli, vyloupili, všecky ty peněžní taxy, které jste našemu lidu uložili, až nám všecko to, co jste zničili do posledního krejcaru vyplatíte, my budeme uvažovat, zda-li nějakou část z toho máme také Vám nebo těm lidem, povolit, prosím."

Až začnou nám vykládat: "no vy jste přeci jen mnoho našich lidí od Vás vyhnali," aby to nebylo nelidské a tak... My jim musíme ukázat a zeptat se jich, co já jsem vždycky za války Angličanům a Američanům říkával: "Myslíte, že je lepší, abychom se dostali po válce do zuřivé občanské války, ve které půjde našim, obojím o život a na smrt mezi Němci, kteří u nás zůstanou a našimi lidmi? A nebo myslíte, že je lépe, abychom je naložili na vagóny a poslali je rozumným způsobem domů?". E. Beneš