Alexandrovce uznává řada lidí jakožto hudební sbor, které po profesionální stránce splňuje i ta nejpřísnější kritéria, o jeho koncerty proto bývá v České republice velký zájem a zpravidla jsou dopředu vyprodané. U jiných však tento soubor budí negativní emoce kvůli tomu, že jeho členové vystupují ve vojenských stejnokrojích, někteří ho dokonce berou jako součást propagandy současného ruského prezidenta Putina.

Ale v repertoáru tohoto souboru nejsou žádné oslavné písně na Vladimíra Putina či na bývalý Sovětský svaz a kromě ruských lidových písní najdeme v jeho repertoáru i moderní hudbu či církevní skladby. V minulosti tento soubor vystupoval například i před papežem Janem Pavlem II. Já sám jsem na nich nikdy nebyl, mluvil jsem však se známými, kteří se koncertu Alexandrovců v minulosti zúčastnili (o žádné „rusofily“ se nejednalo), a hodnotili ho v superlativech.

Jak většina čtenářů nejspíš ví, umělecký soubor Alexandrovci postihla velká tragédie na konci loňského roku: při letecké katastrofě poblíž Soči tenkrát zahynulo 64 členů toho sboru (převážně z jeho pěvecké části). Nad tragédií tenkrát vyslovila lítost velká část lidí, ať už patřila k jejich příznivcům či nikoliv, a objevovaly se spekulace o tom, zda to není konec slavného souboru s téměř 90letou tradicí. Tyto obavy se naštěstí nenaplnily a v těchto dnech jsou dokonce Alexandrovci na turné po České republice, které odstartovali minulý týden ve Zlíně. Vystoupit mají ještě v dalších 5 českých či moravských městech, nejvíc diváků se chystá na sobotní koncert v pražské Tipsport Areně.

Myslel bych si, že jde o pozitivní zprávu, kterou každý normální člověk uvítá. Ovšem jen do té doby, než jsem si zde na iDNES přečetl informaci o tom, že jistá skupina s názvem Kaputin organizuje před sobotním pražským koncertem proti vystoupení Alexandrovců protest a pro návštěvníky koncertu chystá před vstupem do Tipsport Areny vytvořit takzvanou „uličku hanby.“ Protestantům prý vadí, že jde o pěvecký sbor ruské armády, velebící sovětskou válečnou mašinérii, která má na svědomí například okupaci Československa v roce 1968.

Samozřejmě, že na okupaci Československa ani po téměř 50 letech zapomenout nelze a je třeba si ji stále připomínat (stejně jako osvobození Československa od německých nacistických vojsk v roce 1945, na kterém se z velké části podílela Rudá armáda). Ale jak už jsem napsal výše, v repertoáru Alexandrovců lze najít nejenom armádní hudbu, a především mi není známo, že by tento sbor v některých svých vystoupeních okupaci v roce 1968 oslavoval.

Proto mi počin skupiny Kaputin přijde jako násilné tahání politiky do kulturních záležitostí a jakési „kádrování“ toho, na jakou kulturu by lidé měli chodit a na jakou nikoliv. Je proto otázkou, zda by pomyslnou „uličkou hanby“ místo návštěvníků koncertu Alexandrovců neměli spíše projít tito protestanti.