#98896: - Re: Re: Re: Oposmluvní partička soudruha Miloše Zemana..... 

 Nikoliv, opoziční je popření článku ústavy, který praví, že politický systém je založen na soutěži politických stran. 

Lze uzavřít velkou koalici, tedy dohodu po volbách, kdy se hlavní političtí oponenti domluví na konkrétním programu většinou jen na omezený čas a společně tento program realizují. 

To co udělal Zeman s Klausem nebyla ovšem velká koalice, ale skutečně oposmluvní kupčení, tedy parcelace státu a politického prostředí k tomu, aby se jim dobře kradlo, což je velmi dobře viditelné z makroekonomických dat. 

Pokud znáš jedinou zemi, kde by byla uzavřena opoziční smlouvu, dej mi sem odkaz, kdy se tak mělo dít, ideálně se zněním smlouvy. 

Václav Havel žádnou opoziční smlouvy neuzavíral a nebyl jí ani patronem. Stav kritizoval. 

Pokud totiž by tehdy socané a ODS uzavřeli žádnou koaliční smlouvu s kterou by přistoupili před Sněmovnu, přiznali by před voliči spolupráci a v dalších volbách by obě strany tratily voliče. Zeman s Klausem a takové věci chtěli vyhnout a tak se tvářili, že jsou stále v opozici. 

Výsledek bylo masivní rozkrádání země a vytvoření paralelních struktur v politice. 

#98897: - Re: Re: Re: Re: Oposmluvní partička soudruha Miloše Zemana..... 

Výskyt menšinových vlád

I přes zdánlivou nestabilitu a v podstatě určitý rozpor s tím, jak byly ústavy demokratických politických systémů konstruovány, je tento jev poměrně častý. Mezi lety 1945–1987 se v evropských demokraciích vyskytoval skoro ve třetině případů.^[3] Menšinové vlády jsou typické například pro Dánsko a Švédsko, kde jsou menšinové vlády dokonce častější, než většinové. Menšinové vlády pak jsou poměrně časté v italském politickém systému a ve Finsku.^[4] V historii České republiky lze nalézt několik případů menšinových vlád. Asi nejznámějším případem je vláda Miloše Zemana z roku 1998, ustanovena tzv. Opoziční smlouvou, dále pak druhá vláda Václava Klause, kde se poslanci ČSSD při hlasování o důvěře nedostavili do parlamentu, díky čemuž byla vládě vyslovena důvěra. V Švédském a Dánském politickém systému jsou menšinové vlády podporovány institucionálně skrze negativní parlamentarismus.^[5] Ve Španělském prostředí se opírají o tichou podporu regionálně vymezených stran v jednotlivých regionech, které se odmítají podílet na celostátním vládnutí.^[6]