"Jak's nás našel?" Drchlíková přešla konverzačně k paragrafům. Cimrman, pevně rozhodnutý vynechat ze hry svůj nepotlačitelný sklon nevkusně vtipkovat za všech možných i nemožných  okolností a mluvit nejčistší dostupnou pravdu, se polekal.  Chodíme podobnými cestičkami, pomyslel si. Náhle všechny pravdivé odpovědi dokonale zapadly do  crazy komedie.  

      " Docela snadno. Byl to nejkrásnější zámek v okolí.  Tak trochu jsem hledal Tvoji sestřičku." Cimrman se snažil podle svých možností usmívat.  Horečně řešil absurdní otázku. Jak teď věrohodně říct, že by chtěl, aby někdo jiný přehlédl jinýma očima problém, se kterým lomcoval, a cosi nečekaného vypadlo.

Ale Drchlíková už nejapného vtipkování měla dost i tak. Cimrman najednou spatřil její hodně zúžené zorničky."Proč's přišel?" Cimrmanovi došlo, že z crazy komedie nevypředne, ani kdyby chtěl. Znovu se rozhodl absurdně zavtipkovat. Začal mluvit nejčistší pravdu, jako kdyby lhal, a mimovolně se přitom rozpačitě usmíval. Bylo jasné, že věc musí dokopat do konce sám. Bude to tak lepší.

#61: -  

 Drchlík  se šklebil. "Každý génius je pro lidstvo ztracen, když se narodí jako žena,"  hrčel odkudsi z dálky. Cimrman se rozhodl utíkat tak rychle a tak daleko, jak jen dokáže.

#61: -  

_____________________________________________

 * Navzdory všeobecnému (a vždy správnému) názoru nešlo Cimrmanovi jen o to jedno.  Cimrman, neznalý jemných odstínů komunikace, si při náhodném setkání povšiml,  že kultivovaná Drchlíková hraje jinou, navíc evidentně konzistentní ligu,  a ve všeobecném komunikačním  marasmu  to vnímal jako inovativní obohacení.  Nezbývá, než konstatovat poněkud pohoršlivý fakt, že Cimrman, gejzír to syrových jadrných nápadů,  miloval koncízní diplomacii a čerpal ji i z mizivých náhodných zdrojů. Historiky tento poznatek překvapil. Bylo to, jako kdyby zjistili, že konzument obecného buřtguláše   byl labužník, a nevěděl o tom.

#61: -  

  Drchlík šetřil slovy, a šel čistě na kořen věci.  Prima práce.