#52440: -  

 Vyrostl jsme v normalizaci, malinko komplikovaně vystudoval střední školu, neb výchovná poradkyně byla komunistická svině nějen z KSČ ale nejspíš i z PSVB a StB a možná i SČSP, vždy na prvního máje řečnila o nerozlučném přátelství s touto pakáží, tedy se nabízelo, že bych doporučení na střední školu přímo dostával obtížně. Následně jsem byl vcelku bez komplikací ještě za bolševika přijat na VŠ technického směru, starší spolužák ze záklaní školy, syn lampasáka a učitelky mi dokonce naprosto vážně v prvním ročníku nabídl členství v bolševické partaji - první slova byla, jestli se nezbláznil, druhá byla, že jsem na VŠ, abych studoval a ne vstupoval do bolševické partaje.

Po revoluci jsme nějaký čas pracoval pro velkou nadnárodní společnost v anglicky mluvící zemi na západě v době, kdy bylo nutné pracovní povolení, což mi po návratu umožnilo pracovat v zajímavých pozicích. 

Tedy na post bellum to rozhodně není, na post bellum je příběh mých nádherných rodičů, kteří  se nikdy nesnížili k tomu, aby vstoupili do bolševické partaje a vždy našli odvahu k tomu, aby pomohli ze své pozice nekomunistům, kdykoliv se naskytla i ta nejmenší příležitost. 

#52448: - Re:  

 Pne profesore, v tak krátkém textu nasekat tolik hrubek ? To je na pováženou. Pokud jste "Husákovo" dítě, jako že asi ano, je to klidně na Post bellum. Ještě Vám asi není 50 let, ale to stačí.

Kdo byli vaši rodiče. Táhne se to s Vámi jako červená nit. Nebyli komunisté, ale byli vysoce postavení (asi v hiercharii KSČ) a pomáhali nekomunistům. Poněkud zvláštní. Určitě je to na Post Bellum.