#44935: - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

 On ma pravdu. Pamatuji je v Krnove,spina, misto zaclon noviny,presne jak pise. Panicky ovesene levnym zlatem a ten strasny parfem,co jej mely na sobe litry,se tahnul celou ulici....

Proc se o tom dohadovat?

#44938: - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

 Romové v Chánově? Jo věřím!

#44938: - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:  

 Ano nakonec dodnes jsou v jejich největším táboře po nich pozůstatky, zdaleka nejsou všechny domy zrekonstruované tedy kdokoliv může přijet a podívat jak soudruzi žili. Je to opravdu hrůzná záležitost a takto bohužel vypadá celé Rusko, až na tu Moskvu, která je státem ve státě produkuje 1/3 HDP celé šíré - rusákova. 

Nejlepší na tom je, že si to, co zde píšu já i vy pamatuje obrovské množství lidí. Další velmi dobře vědí, jak s nimi kšeftovali ten jejich červený benzín za chlast a ve velkém za peníze s jejich "generalitou". 

Vědí to i lidé v Praze, kam tahle pakáž jezdila v těch jejich šílených placatých čepicích a kopřivových kabátech a natahovacích válenkách, ještě v roce 1988. 

Když vyjížděl vlak s těmi jejich odpornými ruskými vagony smrdělo celé nádraží.  Každý týden vypravovali jeden přímý vlak, hrůza hrůz. 

Paničky chodili v zářivě barevných "debilkách", každá měla minimálně jeden zub zlatý a ta co byla echt pitomá jich měla hned několik. Dodnes poznám ruskou pakáž na sto honů, nemusí samozřejmě ani promluvit. Stále mají ty debilní kožené bundy, stále mají takové divné "sestřihy", prostě jsou opravdu "hodně jiní" a především, mají tu ruskou debilitu snad napsanou na čele. 

Pamatuju se na jednu rusku, která byla opravdu krásná, to bylo ale opravdové zjevení. Její "generál" byl vcelku také šik, ale to byla jediná, kterou se za dvacet let jejich odporné okupace viděl a to jsem je bohužel vídal každý den. 

Jeden kamarád byl koupit pomeranče v táboře, chodilo se takovými bramkami v plotě z vlnitého plechu. Když se vracel, zastavil ho jeden z jejich "oficírů" a vysvětloval, že u nás pomeranče také máme. On mu říkal, nemáme, a on zase máte a ten kámoš, že ne, a tak si soudruh dupnul, že jo. Tak mu kamarád přitakal, on se "uspokojil" a propustil ho. Bylo z nich na blití, vystrašený byl ještě dva dny potom.