Utrpení se prohlubovalo, srdce zaplnila lhostejnost. Zato čínské hosopdářství vzkvétalo. Existuje jedna velmi rozšířená teorie, která tvrdí, že ekonomický rozvoj s sebou přináší politické reformy, diktaturu dovede k demokracii. A tak se západní mocnosti, které nejprve na Komunistickou stranu Číny za masakr 4. června 1989 uvalily sankce, pustily překotně do obchodování s katy. Nevadí, že popravčí stále zatýkají a zabíjejí lidi, nová krev překrývá staré skvrny, nové násilí se vrší na staré zločiny. A lidé přežívají mezi kalužemi krve vprostřed násilí, s hlavami skloněnými stále níž a níž.

Nestoudnost a utrpení kráčejí ruku v ruce a provázejí naši minulost, současnost a budoucnost. Po masakru na náměstí Nebeského klidu 4. června 1989 přišly zásahy proti pozůstalým obětí, proti stoupencům Fa-lung-kungu, proti Čínské demokratické sraně, proti skupinám petentů, nezaměstnaným dělníkům, vyvlastněným rolníkům, proti právníkům, kteří obhajují lidská práva, proti undergroundovým církvím, disidentům, proti pozůstalým obětí zemětřesení v S'-čchuanu, proti signatářům Charty 08, proti internetové jasmínové revoluci nebo proti protestům v Tibetu, Mongolsku a Sin-ťiangu, které byly tak nelítostně potlačeny. Krvavé případy se vrší jeden na druhý, diktatura upevňuje svou moc. Jestli se jim poprvé třásly ruce, pak čím dál víc mrtvých, tím pevněji třímají popravčí meč. A každý nový mrtvý podpoří závratný ekonomický růst. Nebýt střelby na náměstí Nebeského klidu, Ten Siao-pching by se nikdy nevydal na svoji jižní inspekční cestu a nepřesvědčil by všechny, aby vyměnili lásku k vlasti za lásku k penězům. (…)

Popravčí vyhrávají, zotročili celou zem, mohou ji plundrovat a ničit po libosti, až na dřeň. Říkají západním podnikatelům: pojďte také k nám, postavte si u nás fabriku, otevřete podnik. Postavte mrakodrapy, provozujte internet, pokud nebudete vytahovat lidská práva a jitřit staré rány, můžete si tu dělat, co jen budete chtít. Ve vaší zemi jste omezováni zákonem a veřejným míněním, nemůžete si dělat, co se vám zlíbí, tak pojďte k nám, vrhněte se s námi po proudu, zbohatneme všichni. Klidně znečišťujte řeky, vzduch, potraviny i spodní vody, najímejte naše lidi jako levnou pracovní sílu, budou makat dnem i nocí, bez nároku na odpočinek. A až většina Číňanů onemocní na následky znečištění životního prostředí nejrůznějšími druhy rakoviny, bude další šance výdělku. Tohle je největší smetiště světa, tady se vždy budou ukrývat největší obchodní příležitosti.

A tak si v Číně západní finanční skupiny a nejrůznější syndikáty ve jménu svobodného podnikání podávají ruce s popravčími a společně utvářejí smetiště. ‚Hodnotový žebříček smetí‘, kterému vládne profit, stále větší měrou ovlivňuje celou planetu.“

(Liao I-wu – Kulky a Opium. Život a smrt na náměstí Nebeského klidu. Mladá fronta, 2014.)

#14991: -  

 Čína podniká komunismus je v prdeli soudruzi

#14991: -  

 Díky za to čínské připomenutí.

#14991: -  

Liao I-wu píše o věcech, které bychom neměli přehlížet. Pohled, který nabízejí pulzující čínské metropole, všechna ta světla, obchody a mrakodrapy, nakupující lidé, to je taková ekonomická bublina. Ale pokud chcete skutečný obraz čínského ekonomického boomu, musíte se podívat na to, kdo z něj profituje. Tohle je realita: jedno procento populace drží 30 procent HDP. Z rozvoje ekonomiky těží vysocí straničtí funkcionáři, jejich rodiny a s nimi spojené podnikatelské kruhy, zatímco většina populace Číny pracuje za mizivou mzdu, dusí se smogem a konzumuje kontaminované potraviny. Čínský dělník vyrobí botu za jeden dolar. Ta stejná bota se pak prodá za dvacet, třicet dolarů. Kde ty peníze skončí? V rukách strany – a významných hráčů světové ekonomiky, kteří s ní obchodují.

„Dnešní doba napomáhá komunikaci společností, díky internetu je vše jednodušší. Navazujte kontakt s čínskou občanskou společností, podporujte ji, pomáhejte jí růst. Monitorujte svoji vládu, a pokud se chystá do Číny, tlačte na ni. Pokud vaše firma investuje v Číně, pozorně sledujte její počínání. A nebojte se ozvat.

Často se říká, že svět se dnes bez čínského trhu neobejde, ale přitom se opomíjí to, že stejně tak, ne-li víc, potřebuje Čína globální trh. Místo toho se kolaboruje s totalitním režimem. Stovkám zahraničních studentů ročně zaplatí stáž vzdělávací program Konfuciova institutu, který je spjatý s čínskou vládou a drží se stranické linie. V Číně působí zahraniční média, jejichž zpravodajství často postihuje autocenzura. Co z toho všeho vychází? Ohrožení svobod – akademických, mediálních, a především základních. Pokud se nebudete zasazovat za jejich dodržování, nakonec je můžete ztratit i vy. A přijít tak o všechno.