NESOUHLASÍME S VRÁCENÍM MAJETKU CÍRKVÍM!!

Dobrý den
Žiji v České republice, věřím, že existuje duchovní energie, jejíž existence je pro mě přirozená, nepochybuji o její permanentní dobrotě, ani o její absolutní přítomnosti.
Zjednodušené slovo, pro označení této spirituální veličiny je bůh.
Mám ho rád, pomáhá mi nezištně, komunikuji s ním často a jaksi mimoděk.
Nepotřebuji k této pocitové komunikaci nic ... Pouze tu víru, že něco existuje,
že mě to slyší, nebo nějak jinak vnímá a že moje duchovní " esemesky" mají zpětnou vazbu.
Jsem tedy věřící občan Českého státu. A jako takový velmi důrazně odmítám plošné církevní restituce, stejně tak jako odmítám institucionalizované církve jako nutnou součást mého soukromého i občanského života vůbec.
Pokud je kdokoliv ve víře tak nestabilní, že k ní potřebuje instituci, občanský výbor, resp. politickou stranu v kutně ... není podle mého úsudku skutečně věřící člověk.
V republice máme velmi pravděpodobně 100%ní gramotnost, takže bibli svatou si může přečíst každý. Pokud neporozumí, může se v rámci našeho demokratického systému sdružovat ve spolcích občanů podobného smýšlení a diskusí, nebo společným studiem trávit svůj volný čas. Svůj spolek mohou jeho členové podporovat příspěvky ze svých soukromých finančních zdrojů. A pokud bude takový spolek v souladu se zákonem České republiky, mohou mu jeho příznivci samozřejmě říkat například církev.
Potud rozumím a byť já osobně takovou instituci k životu nepotřebuji, chápu že jiný člověk potřebu sdružování se souvěrci má a naprosto ji respektuji.
Co ale naprosto nechápu je fakt, že by měl tuto občanskou potřebu dotovat kdokoliv jiný, než sám ten člověk - občan, který se činnosti spolku související s jeho vírou chce dobrovolně účastnit. To je podobně úchylná myšlenka, jako kdybych já požadoval od svých sousedů v domě finanční podporu pro svůj každodenní poslech vážné hudby (což je zase moje hobby).
Objekty, úrodná půda, lesy a rybníky, které církve od našeho státu ... to znamená od nás všech - požadují, mohou buďto generovat produkty a zisky pro nás všechny, nebo pro pro úzkou skupinu jedinců, které naprostá většina občanů v České republice NECHCE a NEPOTŘEBUJE. Vyjadřují to dnes a denně pomocí demokratických mechanizmů, které mají k dispozici. Proč to nestačí ?
Mají snad námi volení politici opět ten svůj všeobecně dobře známý pocit, že vědí lépe než my sami, co vlastně chceme ?
Mě tento přístup k mému volebnímu hlasu nevyhovuje a proto se co nejvážněji ohrazuji proti jakékoliv plošné církevní restituci.
Pokud by občanské spolky věřících tzv. církve měli na základě doložitelné potřeby cokoliv dostat v České republice k užívaní, nechť je to tedy realizováno formou správy za kterou bude církev kraji, okresu, nebo obci platit smluvní nájem formou obecně prospěšných služeb, nebo smluvní částky.
Ježíš Kristus, Jan Hus i mnoho duchovních osobností, které mnohdy církev nejprve odsoudila a po mnoha staletích prohlásila za svaté, kritizovalo shromažďování majetku církvemi. Jak to, že už na tyto historické zkušenosti svět okolo nás opět zapomíná ?
Ve skutečnosti totiž podle mého názoru nejde o pomoc člověku v duchovní sféře, ale o moc nad ním a o ovládnutí další části našeho soukromí mocnou institucí, která ho bude řídit, ovlivňovat jeho názory a diktovat mu způsob života pod pohrůžkou trestu věčného zatracení.
Je to zrůdné a já sám za sebe toto kompletně odmítám a protestuji proti tomu, aby byla z peněz daňových poplatníků takováto instituce podporována.
Budu se svým malým, privátním způsobem bez prostředníka modlit k bohu,
aby k církevním restitucím v České republice nedošlo
Roman Steffl