Petice proti přejmenování letiště Ruzyně na letiště V. Havla.

Po pár posledních dnech, po nekonečné mediální smršti, po respektování pietního času, se nyní musím i já vyjádřit. Mlčel jsem, i když mám jiný názor, a to hlavně kvůli tomu, abych uctil památku člověka. Ne státníka, ne prezidenta, ne politika, ne odbojáře, ne Boha, ale pouze a jen člověka. Mlčel jsem také proto, že ona mediální smršť ukazující jen polopravdy nebo jen kousky celé mozaiky, působí na mnoho lidí tak, že nabývají dojmu, jakým byl exprezident velkým člověkem. Tito lidí hltají plnými doušky informace z medíí aniž by se podívali hlouběji. Je to dnes již s podivem. Vzpomínám na mediální kampaň "boje s terorizmem", která obalamutila lid celého (kapitalistického a proamerického) světa. Postupem času se ukázalo, ža tato kampaň byla jen zastírací manévr pro drancování a násilné vojenské obsazení zemí ve stylu německého fašistického Wermachtu pod taktovkou Goebbelsovy propagandy. Když si tak pročítám o tom, jakým stylem byla ona nacistická propaganda vedena, musím říct, že kdyby měl tehdejší diktátorský režim k dispozici dnešní technologie mediálních kampaní, nejspíš by skočnila válka jinak. A komunistický řežim s jejich polopravdivou propagandou? Pokud haním jednu stranu, musím se podívat na stranu druhou. V rámci studené války byl svět rozdělen na dva bloky - komunistický a kapitalistický. O tom, kdo jednotlivé směry reprezentoval netřeba již hovořit. Tak, jako v komunistickém bloku vládla propaganda zaměřená proti USA a kapitalistickému světu, vládla stejná propaganda opačně i na druhé straně. V USA panoval a dosud ještě panuje panický strach z "koministy", který byl zosobněním zla za Zemi. Komunisti byli na západě pronásledování, zatýkáni, vyslícháni, mučeni a někdy i zabíjeni. O těchto zvěrstvech však dnes nikdo nepíše. Medializace společnosti ukazuje jen ono zlo páchané východní režimem. V tomto ohledu je komunistický režim stejný jako kapitalistický. Dělo se a děje se v něm to stejné. A pokud se z historie poučíme, dojde nám, že ono zlo nepáchá režim, ale lidé v něm. Komunismus jako myšlenka a humanistické hnutí poukazuje na fakt, že společnost je tím soudržnější, pevnější a šťastnější, když se minimalizují rozdíly a upřednostní se podíl celku nad podíl jednotlivce. Ze studie druhé z biologického hlediska vyplívá, že všechny druhy, žijící ve společenstvech, pravují tak, aby se měli stejně dobře jako celek. Pokud by se zavedl individualismus, společenství by v přírodě nepřežilo. Člověk, který nemá přorozeného nepřítele, nemusí podle těchto pravidel žít, ale pocit úskosti, civilizační choroby a celková životní deprivace ukazují, že odloučení od celku a individuální přístup k životu není nic přirozeného, ba naopak. Proto není důvod hanit komunismus jako myšlenku, která je velmi blízká i myšlence budhismu a jiných filosofií, ale je nutné hanit ty, kteří na těchto myšlenkách parazitují jen ve svůj prospěch. Za celou dobu vlády komunistického režimu nebylo rozkradeno toliko, co za posledních 20 let. Lidé pracovali a dokonce i ti, které dnes taktéž hanobíme, pracovat museli a nebyl s nimi výraznější problém. Co jíst bylo, nazí lidé nechodili a střechu nad hlavou také měli. Navíc byli součástí celku, kde na ně společnost s prominutím "nekálela", ale kde je podporovala. V denšní době můžeme říct, že sice můžeme cestovat kamkoliv, můžeme jíst cokoliv, můžeme nakupovat bez omezení a můžeme hlásat co nás napadne. Avšak, více než 30% obyvatel světa nemá dostatek jídla, více než 45% lidí živoří na hranici bídy a jen asi 10% lidí může říct, že mohou sosat výdobytky kapitalismu přinejmenším polovičními doušky. Václav Havel a jeho spolupracovníci nepřinesli nic nového, než jen systém, který na západě "fungoval". Opět se k nim doneslo jen to, co západ propagoval, ony neomezené možnosti a bezmezná demokracie a svoboda. Bohužel strana B oné mince je ta, že se k nám tehdy nedoneslo a obrovské nezaměstnanosti a lidech bez domova, bez sociálních a zdrovotních jistot, bez možnosti patřit do společnosti jako zdravá, svéprávná a uznávaná a platná osobnost. Nedostalo se k nám to, že kapitalismus rozevírá nůžky mezi lidmi, že čím více je bohatých, tím více je chudých a bez domova. Sice nestojíme fronty na banány a můžeme směle řvát aniž by nás někdo zavřel do vězení, ale k čemu nám to je, když nás nikdo neposlouchá? Pokud začneme zveřejňovat informace, které by vedly k diskreditaci vládnoucícho kapitalistického režimu, budeme bez milosti zlikvidování. Pokud ne doslova, tak přinejmenším společensky. Svobodu máme, ale bez zákonů, omezení, nařízení, stejně nic nemůžeme. Zkuste se jít projít do lesa na procházky, který patří dnes již soukromé osobě. Zkuste si jít zahrát fotbal na soukromé fotbalové hřiště, zkuste se jít vykoupat do soukromého rybníka. Toto a i další věci přinesl pan Havel, který byl do své pozice dosazený lidmi, kteří chtěli ovládat, krást a manipulovat. Povedlo se. Misi splnil. O tom, jaký to byl humanista a mírumilovný člověk se dá také mnohé napsat. Minimílně v kontextu bombardování v Jugoslávii, které schvaloval nebo v podpoře intervenčních akci USA na východě. Pokud humanista otevřeně schvaluje jakékoliv násilí, které může působit na nevinný lid, pak to není humanista a není ani oprávněným nositelem Nobelovy ceny míru. Z výše uvedeného vyplívá, že jako člověka si vážím jeho památky, ale jako člověka veřejně činného si jeho památky vážit nemoho. Jelikož je tato památka výrazně negativní. Proto apeluji na všechen lid, aby více pátral po informacích a nespoléhal jen na informace, kterých se jim dostává z médií. Každému režimu se hodí něco jiného a jiné informace pouští mezi lid tak, aby byl poddajný a neprotestoval. Obdobně se chová i honák dobytka nebo pasáček ovcí či koz, aby jej stádo co nejvíce poslouchalo. Je spoleščnost oním stádem? Nebo konečně začneme bojovat za tu opravdovou demokracii?