Zvrácený pohled na realitu. K nám je prostě nevpouštět. Primář psychologie bez vytáček o muslimech ve světle masakru v USA

Psycholog Jiří Brančík v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz komentuje masakr v orlandském gay klubu, při kterém jeho strůjce Omar Mateen zavraždil více než pět desítek lidí a přibližně stejný počet zranil. Podle Brančíka se může Česká republika podobným teroristickým útokům vyhnout tím, že k nám nebudeme vpouštět „nikoho z rizikových zemí“.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory

Už je to skutečně obehraná písnička, ale i po masakru v orlandském gay klubu se v mainstreamových médiích hovoří o tom, že tento čin neměl nic společného s islámem ani samotnými muslimy. Totéž potom tvrdí i politici. Přitom Mateen prokazatelně byl muslimem...

Nejenže byl muslimem, před svým činem se přece přihlásil k IS. Snaha zpochybňovat spojitost s učením islámu je již opravdu koloritem. Zajímavé je vyjádření jeho otce. Uvedl, že svého syna zažil rozčileného, když před několika měsíci viděl v Miami dva líbající se muže. To podle otce mohlo mít vliv na jeho akci. Náboženství s tím podle něj prý nemělo nic společného. Pikantní je také toto: dle CBS News je otec Seddique Mir Matten dobře znám svými antiamerickými postoji a je ideologickým podporovatelem afghánského Tálibánu. Otec prohlásil: „bůh ztrestá ty, kteří jsou zapojeni do homosexuality“ a „toto není problém, kterým by se lidé měli zabývat.“

...

Muslimové jsou v rámci politické korektnosti rozlišováni na umírněné a radikální. Není však v mnoha případech onen umírněný muslim jen předstupeň onoho radikála? Často se přece můžeme dočíst, že do jistého bodu byl muslimský atentátník obyčejný člověk, který chodil do práce, zdravil sousedy a pil alkohol?

Myslím si, že je naprosto zbytečné toto rozlišení. To by předpokládalo, že se najde nějaký vzorec, metodika, postup, který bude spolehlivě rozlišovat mezi těmito skupinami. To však není možné. Nejlepší metodika je v tomto případě život sám. Pokud se stane výrazně často (troufám si tvrdit, že statisticky výrazně často), že člověk, který se jevil jako dobrý, se najednou ukáže jako zlý, hledáme nějaké vysvětlení. Zatím asi neznáme lepší zdůvodnění, než že ta brutální filosofie je nějakým způsobem v psychice takových lidí zakotvena. Ještě mě napadá srovnání – kdysi se uvádělo, že idea komunismu je správná, pouze někteří jednotlivci tyto myšlenky špatně praktikují.