Petrohradská schůzka Putina, která unikla pozornosti aneb tažení k obkličování Ruska a vlivu na Černém moři pokračuje. A Kurdistán a nebo Velká Arménie?

Kdo s kým a proti komu a „za vším hledej ropu a likvidaci Ruska“

Podpis výstavby ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan v roce 1994 spadá do doby, kdy USA rozehrály své tažení na Bízkém východě (Kuvajtem počínaje a plánem „Sedm zemí do pěti let“ konče). Z hlediska státních zájmů USA tím jde o udržení jejich hegemonie a hegemonie dolaru, z hlediska globalistů však jde o přesun světové moci na Východ – do Číny a Íránu. V obou případech je hlavní součástí tohoto plánu eliminace/likvidace vlivu Ruska a to (kromě jiného) především odstavením ruských energetických zdrojů z Evropy a jejich náhrada blízkovýchodními. Proto součástí plánu bylo i odstranění embarga na Írán a tím vpuštění jeho zdrojů do Evropy – konkrétně šlo o plán plynovodu Nabucco z roku 2002, který neuspěl jednak z důvodu tehdy nedostatečné kapacity (Ázerbájdán by potřebu nepokryl) a jednak z důvodu, že Turecko si jako tranzitní země kladlo stále více vyděračské podmínky.

Od rozpadu SSSR a především od konce vlády Jelcina tento plán nepřestal být realizován a jeho součástí se stala nejen Ukrajina (zavřít ruské kohoutky do Evropy a Ukrajině následně dodávat evropský plyn) ale také rozklad Turecka a přepsání hranic celého Blízkého východu tak, aby byl nejen odstaven vliv Turecka, ale aby navíc tranzitní zemí všech blízkovýchodních zdrojů byla jedna centrální země – Kurdistán. Za tím účelem byl vytvořen ISIL, který „náhodou“ obsazuje především území s ropnými terminály v Iráku a tranzitní cesty v Sýrii (Kobáni) a přes ní vstup na Středozemní moře tak, že mimo území Turecka.

VICE-Petrohradská schůzka Putina, která unikla pozornosti aneb tažení k obkličování Ruska a vlivu na Černém moři pokračuje. A Kurdistán a nebo Velká Arménie?