Petice za referendum o vystoupení z Evropské unie

Nejsem zrovna expert na demonstrace, zato trochu pamětník už jo. Zaujala mě podobnost demonstrací koncem osmdesátých let a teď při migrační krizi. Zejména tedy mediálního pokrytí.

Především je třeba národu u televizních obrazovek vysvětlit, že demonstrovat se nemá. Protestující jsou hrstka ztroskotanců, které popletly ideodiverzní centrály. Ale je jich jen pár desítek (třeba celý spodek Václaváku – tehdy, nebo celé Hradčanské náměstí – dnes). Lidi se totiž rádi přidávají, ale nechtějí být sami první na ráně. Takže – „skoro nikdo tam není. Nechoďte.”

Za bolševika s oblibou ukazovali v televizi nějakého zadrženého pankáče, popřípadě rozcuchaného vlasáče, aby bylo jasné, že tenhle, kdyby zrovna nedemonstroval, tak by píchal dětem před školou drogy do žíly.

Teď je to jednodušší, protože každý, kdo má džíny, tričko a vlasy naopak kratší – je nebezpečný neonacista.

Tehdy základ demonstrace tvořila „reakce“, což nikdo přesně nevěděl, co je – teď zase „xenofobní sedlina společnosti“. Co to je – taky těžko říci. Dtto.

Přitom v reálu, krom pár figurek majících rády dav, a tajných policistů (tehdy i dnes), se vesměs jedná o úplně normální lidi. Mě třeba překvapil počet seniorů (tehdy), ale teď už jsem starší, tak chápu, že starší lidi se míň bojej, protože už tolik nehoněj kariéru. Mladých je ale vždycky nejvíc, což asi souvisí s životní energií.

Pochopitelně minimálně se účastní lidi s nějakým postavením, které by mohli ztratit. V tom se už s bolševikem směle rovnáme.

Já jsem třeba nešel minulý týden na celoevropskou protiimigrační demonstraci, protože jsem byl na dovolené. Ale spousta mých známých (slušných lidí platících daně, kteří se nikdy nikde neprali) ano. Ale šel bych, kdybych ještě byl ředitel školy? Nevím. Každopádně kdyby jo, druhý den by vystartovala nějaká „Nadace 654“ nebo občanská platforma nebo znalostní sdružení (přeloženo: partička práce se štítící, státní dotace sosající) a psaly by petice, udání a další hejty na zřizovatele, českou školní inspekci, ministerstvo školství, lampárnu hl. nádraží a další instituce. S daleko větší agresivitou a koordinací než dodělávající komunistický režim v roce 1988.

Jsou i novinky. Za bolševika teda taky spousta policajtů dělala, že „jako“ demonstruje. Kamaráda Pavla T. takhle sebrali ve Vodičkový dva, co před tím společně s ním skandovali „demisi, demisi“ nebo tak něco.

Ale dnes? Jak bych to popsal? Přidržím se oficiální linie a záznamu, který už každý viděl na internetu. Dav úplně tvrdě nejtvrdších neonacistů a fotbalových fanoušků očekává průchod pro-imigračních aktivistů. Průvod prochází, nedělají nic. Pak začnou, evidentně poslouchají relativně subtilního pána v hnědé bundě s jakousi, snad palestinskou, šálou. Někteří z nich vybíhají z budovy patřící ministerstvu vnitra. Máchají rukama, společně vykročí dva kroky vpřed a zase dva kroky vzad. Všichni pečlivě zamaskovaní. Před kamerami televize hodí nějakou gumovou rohožku směrem k anarchistům. Pán v hnědé bundě na ně různě šahá a zastavuje je. Pak spořádaně odejdou. Pán v hnědé bundě nejprve údajně nebyl pracovníkem policie, pak po dvou dnech ano. Hmm.

Tvrdí hoši, co se každý druhý týden na férovku porvou dvacet na dvacet s podobnýma klukama z jinýho fotbalovýho města? Co cvičej a baští rozličný proteiny a substance?   Já už jsem starší člověk, takže už je jasný, že leccos nebudu. Nebudu pilotem stíhačky (už hůř vidím mimo jiné). Nebudu kytaristou metalové kapely. Taky už nebudu fotbalovým výtržníkem. Ale něco vám řeknu. Kdybych byl a šel se porvat na demonstraci a šahal na mě nějakej pán se šálou – tak mu dám okamžitě pěstí a běžím s klukama dál v sevřené formaci. Pokud by mi teda nebyl služebně nadřízenej, že jo. To pak ne.

K čemu tahle klauniáda slouží? Líbí se mi, snad americké, pořekadlo: „Vypadá to jako kachna, kváká to jako kachna, chodí to jako kachna – tak to bude kachna.“

Zde tuhle scénku natáčela televize, všechna média převzala a servírovala lidu. Sešli se hnusní neonacisté a poprali se s anarchisty. Tohle je, milí diváci, to lidové hnutí proti migraci.

„Ještě že jsme nikam nejeli demonstrovat, mámo. Podívej, co se v tý Praze dělo zase.“   Naštěstí lidi už opět zdravě přestávají médiím věřit. A je nás mnohem víc.