Odvolat Dienstbiera.

Deset důvodů, proč musí být přisluhovač cizích nadnárodních korporací Jiří Dienstbier ihned odvolán z funkce a hlavně - nikdy se nesmí stát prezidentem!!! 

První důvod. Prezidentu republiky by měl na srdci ležet osud své země a běžných pracujících lidí, což je věc, která u Dienstbiera vzbuzuje pochybnosti kvůli jeho příklonu k pravdoláskařům, kteří se nenávistí k vlastní zemi, jejím tradicím, historii a hodnotám vyznačují. Odpor k těmto zásadním věcem je jejich poznávacím znamením. Nikde jsem dosud nezaznamenal, že by proti tomu někde Jiří Dienstbier ohradil. Trpká zkušenost s Havlem, který se národ snažil rozkládat a podporoval veškeré imperiální a vražedné choutky USA a NATO, mluví jednoznačně. Prezident nesmí být pravdoláskař.

Druhý důvod. Prezident republiky by měl mít na srdci podporu tradiční rodiny, protože pouze ta věští světlou budoucnost celého státu. Jistě si všichni vzpomenete na letní Dienstbierův populistický výkřik, když prohlásil, že podporuje adopce dětí homosexuálními páry. A řekl v době, kdy několik dní na to se čirou náhodou konal pochod Prague Pride, kterého se Dienstbier v jeho čele zúčastnil a kde jeho aktivisté sbírali podpisy na kandidátskou petici. Bohužel i na tomto místě je třeba připomenout Havla, který tradiční rodinu označil sprostě za teletník. Ano, nelze nikomu upírat jeho základní práva, ale populismus směrem k minoritním skupinám za účelem laciného získání hlasů by měl být hlavě státu cizí. Prezident nesmí být populista.

Třetí důvod. Má-li být prezident republiky člověkem, který nejedná zkratkovitě a nerozvážně, nemůže to, při vší úctě, být žádný mladík. Jistě, zákon umožňuje kandidovat při překročení hranice čtyřiceti let, ale… Hlavou státu musí být moudrý a životními zkušenostmi nabytý člověk. Tím ale nepochybně Jiří Dienstbier není, ve vrcholné politice se pohybuje teprve krátce a zatím nám ještě „neukázal, co umí“. Prezident nesmí být politicky nezkušený.

Čtvrtý důvod. Ten do značné míry souvisí s předchozím. Prezidentem republiky se jednoznačně musí stát někdo, u koho mámě všichni prověřené, že nemění názory podle toho, jak se zrovna vyspal nebo podle toho pro jaké noviny zrovna poskytuje rozhovor. Něco takového může prověřit pouze čas. Jakkoli to může znít zastarale, člověk kandidující na Hrad by měl být uzrálý jako víno. U Jiřího Dienstbiera nemáme ani nejmenší jistotu, zda nebude měnit názory podle toho, co pro něho bude zrovna výhodné. Třeba by tomu tak nebylo, ale u hlavy státu nemají viset žádné otazníky. Prezidentem se nesmí stát ten, u něhož nemáme prověřenou názorovou konzistentnost.  

Pátý důvod. Politik si musí přízeň voličů zasloužit. Taková přízeň a popularita (není-li to silné slovo) je u senátora Jiřího Dienstbiera dána především známostí jeho slavného otce a to je jako kvalifikace pro vyhoupnutí se do hradního křesla skutečně hodně, ale hodně málo. Prezidentem se nesmí stát někdo jen proto, že je „něčí synek“. 

Šestý důvod. Hlava státu musí být loajální pouze ke své vlastní zemi. Zní to sice samozřejmě, ovšem elementárně to znamená, že prezident musí mít pouze občanství naší republiky. Jiří Dienstbier je ovšem také občanem Spojených států amerických a evidentně neplánuje se občanství USA vzdát. To je celkem zásadní problém. Mezi prezidentovy velké pravomoci patří i reprezentace státu, tedy zahraniční politika vyjednávání mezinárodních smluv. Zde může nastat kámen úrazu. Co když bude Česká republika jednat s USA a naše zájmy budou odlišné? Jak se Dienstbier zachová? Jako občan musí být loajální i k Americe. Rozdvojí se? Těžko. Buď zradí zájmy americké jako občan nebo zájmy české jako prezident. Kdyby Jiří Dienstbier myslel svoji kandidaturu vážně, amerického občanství by se dávno vzdal. Prezident nesmí mít občanství a tedy loajalitu dalších zemí.

Sedmý důvod. Ten v mnohém souvisí s předchozím a také s prvním bodem. Hlava státu musí svoji orientaci v zahraniční politice směřovat na všechny strany a intenzivněji se zaměřit na země, které pro nás mají do budoucna potenciál a jejichž partnerství naší zemi něco přináší. Z toho již logicky vyplývá, že nesmí být upozaďovány východní země, jako především Rusko, Čína, ale i Srbsko a neméně latinskoamerické země. Založení pravdoláskaře a americké občanství však zavdává vážná podezření, že se Jiří Dienstbier tímto směrem ubírat odmítne. A poškodí tak zájmy naší země. Prezident nesmí být amerikofilní, rusofobní a za hlavní prioritu mít falešnou lidsko-právní rétoriku.

Osmý důvod. Dnes snad již každý aspoň trochu rozumně uvažující člověk vidí, že je Evropská unie ve velkém průšvihu, že jde o nesmyslný ideologický projekt, který měl od samého počátku v plánu zničit národní státy, převést na sebe veškeré rozhodovací pravomoci a řídit celou Evropu z jednoho centra v Bruselu. O naprosto šílených směrnicích a direktivách, kterých bruselští byrokraté generují na stovky snad ani netřeba mluvit. Problém je v tom, že současná ČSSD je totálně a zaslepeně eurohujerská. Cokoliv EU udělá, sociální demokracie odsouhlasí a odpor proti tomu označuje za nespolehlivost před ostatními partnery. Nevím co nynější vedení ČSSD k takovému nechutnému řiťolezectví vede, jisté je, že nás může velmi rychle přivést do záhuby. Jiří Dienstbier je bohužel ztělesněním této politiky. Prezident nesmí být protinárodní eurofil, tiše podporující vznik nové totality.

Devátý důvod. Jde patrně o nejzávažnější věc, která české zemi od Jiřího Dienstbiera coby prezidenta v blízké době hrozí. Přímo souvisí s bodem osmým. Jedná se o tzv. Evropský stabilizační mechanismus, krátce ESM. Poslanecká sněmovna i Senát již tento schválili tento návrh na změnu Lisabonské smlouvy, který umožní vznik záchranného mechanismu pro krachující země eurozóny, v praxi spíše německé banky. Poslanci a senátoři to odhlasovali s naprostou neznalostí problematiky, anebo kvůli přímému nařízení vedení svých stran. ČSSD to velmi silně podporovala a je jasné, že Dienstbier jako prezident to okamžitě podepíše. Václav Klaus to totiž odmítá. O co v návrhu jde? „Členové ESM se bezpodmínečně a neodvolatelně zavazují zaplatit jakýkoliv kapitálový požadavek, který vůči nim bude vznesen a to do sedmi dnů od vydání požadavku“. Tolik citace přímo z oficiálního textu EU. Současná vláda přiznala, že by mohlo jít až o 350 miliard korun, jak však vyplývá z citace (možno i dohledat na webu EU), částka může být jakkoli dále navyšována. Naprosto reálné riziko je i s takzvanou Bankovní unií. I největší ekonomičtí experti varují, že přijetí Bankovní unie umožní velkým bankám zněmit jejich dceřiné společnosti (většina bank v ČR) na pouhé pobočky, čímž se matkám našich bank otevřen možnost nahradit spolehlivá aktiva třeba bezcennými řeckými dluhopisy. To by v důsledku mohlo vést až k faktickému vytunelování úspor českých střadatelů. Když chce na takovou loupež přistoupit současná asociální vláda, měla by se alespoň levice chovat vlastenecky a odpovědně a chránit úspory českých lidí, jejichž osud jim dle jejich rétoriky tolik leží na srdci. Jenže ČSSD a s ní i Jiří Dienstbier se tak nechovají. Jsou jim přednější zájmy EU, velkých bank a megakorporací. Prezidentem nesmí být někdo, kdo ochotně ekonomicky zdecimuje vlastní zemi a chce se chovat jako Jánošík naruby, který chudým sebere a bohatým to hodí do náruče.

Desátý důvod. Kandidáti na prezidentský úřad by v kampani měli prezentovat především své vlastní myšlenky. Jak ale vypadala Dienstbierova předvolební kampaň? „Politika bez korupce je možná“. „Bezplatné zdravotnictví je možné“. No jistěže je to všechno možné, ale jak to souvisí s výkonem funkce hlavy státu?! Dienstbier se v kampani také hodně zaměřoval na útoku vůči svým protivníkům, především Miloši Zemanovi, v němž cítil svého největšího konkurenta. Jenže jeho kritika Zemana je hloupá, laciná a imaginární. Snaží se manipulovat lidmi a z marginálií vytvářet velké Zemanovy aféry. Jak sám favorit volby Miloš Zeman poznamenal na jedné z veřejných debat: „Jiří Dienstbier mi patrně vlivem absence vlastních myšlenek už na devátém setkání připomíná Miloslava Šloufa“. Zeman přitom všechna obvinění precizně vyvrátil. Vše lze jednoduše dohledat na internetu. Dienstbier tedy nejspíš moc vlastních myšlenek, kromě občasných populistických nápadů, nemá. Jinak by je snad prezentoval veřejnosti, či ne? Prezident nesmí být nádoba prázdná, musí to mít v hlavě pečlivě a dlouhodobě srovnané.