Ne imigrantům z Afriky

Mediální rybníček se opět rozvlnil. A stačilo málo. Mladá dáma, jejíž zálibou je lov zvěře, napsala kdesi na sociální síti svůj názor na obyvatele černého kontinentu a také vyjádřila svou obavu z masové migrace těchto obyvatel do civilizovaných končin Evropy. Má však smůlu. Má politicky nekorektní práci, používá politicky nekorektní termíny a politicky nekorektně myslí. A to vše vyjadřuje v rámci totalitního systému, který neuznává jinou, než momentálně schválenou pravdu. Slečna Michaela se dopustila v současnosti jednoho z nejtěžších ideozločinů: použila zakázané slovo negr. Ano, to slovo, které se nejenže nevyslovuje, ale na které se politicky korektní člověk bojí dokonce i pomyslet!

Ještě před pár lety bylo slovo negr zcela běžným označením původního obyvatele Afriky, stejně jako se používalo (dnes již také nekorektní) slovo černoch. A bylo to běžné stovky let. A svět se přesto točil. Sám toto slovo používám odjakživa a učím jej používat i své děti (protitlak multikulti školství) ve smyslu, že každá věc má své správné pojmenování.  Mediální tragédie Michaely by nebyla tak velká, pokud by nenapsala, jaké zkušenosti s negry v Africe měla a jakým způsobem je řešila. A také, pokud by své představy neaproximovala na naší společnost.

 „By mě zajímalo, co se stane, když mě v noci napadne uprchlík nebo nějakej jinej hnědák s rozumem rovnajícím se zvířeti a já ho odprásknu? To jako budu ještě mít já problém za to, že se doma bráním? Vím, že třeba v Africe když bílá holka sundá nějakého z těchto "dobráků“, nic moc se neděje. Chci vidět, co se bude dít tady, ale jelikož tu moc holek a lidí všeobecně zbraň nenosí, protože by nestřelili ani zvířátko, asi se tu necháme od těch černejch opic pěkně… Mno nechci bejt sprostá. Při nočním návratu na hotel mě a přítele napadl negr s bouchačkou a jen díky tomu, že jsme byli ozbrojeni, tak jsme se z toho dostali. Přítel byl negrem skoro znásilněn, když byl ještě kluk. Nehledě na to, že většina má pohlavní choroby a různé jiné choroby. Takže já tady tu africkou špínu nechci!“

Michaela má však pravdu. Dnes si již lehce můžeme představit situaci, kdy se před naším domem zničeho nic objeví tlupa divokých negrů, která nás bude chtít okrást, znásilnit a obsadit náš dům. V tu chvíli nám už žádné multikulti programy ani hyperkorektní mluva nepomohou. Nepomůže nám ale ani policie ani nikdo jiný. Budeme si muset pomoci sami. A s holýma rukama to nepůjde.

Michaela apeluje na to, aby si každý, kdo může, pořídil střelnou zbraň a naučil se s ní zacházet. A aby si uvědomil, že s ní bude muset zabíjet. A třeba právě ty negry, kteří se mu budou dobývat do domu nebo mu zapalovat auto.  Je to zcela legitimní úvaha a apel na správném místě. A má o to významnější váhu, že jej neříká nikdo od pražského kavárenského stolu, ale někdo, kdo realitu Afriky poznal na vlastní kůži. Až to vypukne, rád bych, aby v mém sousedství byli lidé jako  Michaela Fialová, než sluníčkářská rodinka.

Až se u nás bezpečnostní situace zhorší natolik, že se budeme bát vycházet z domu, pak bude na vše pozdě. Neztrácejme proto čas účastí na nesmyslném mediálním lynči těch, kteří říkají pravdu, ale podnikejme v oblasti naší osobní bezpečnosti konkrétní kroky.