Americkou armádu na našem území nechceme!

Nejenom u nás, ale i na celém Západě se píše o dnešním Rusku snad ještě lživěji, než jak psaly sovětské noviny na jaře 1968 o našem neopakovatelném Pražském jaru. Ač je dnešní Rusko významnou konzervativní silou, která snad jako jediná brání dědictví křesťanské civilizace, je s úspěchem u tupých mas neustále ztotožňováno s "rudými" či s "bolševiky" atp. - přičemž přímá linie od původních "ruských" bolševiků, vede dnes spíše do Bruselu než do Moskvy. Prodloužíme-li linie vývoje posledních desetiletí do budoucnosti, jeví se nám za takových 20-30 let Rusko snad jedinou autenticky evropskou zemí na našem kontinentě! Zažil jsem začátek 90. let ještě v emigraci a vzpomínám si, že si Rusové po pádu komunismu slibovali budoucí přijetí do NATO a do EU. Západ se však na ně nepřestal nikdy dívat mezi prsty a nikdy de facto proti němu nepřestal vést studenou válku. Především ale zradil svůj původní slib o nešíření svého vlivu směrem k ruským hranicím. A nyní se snaží být na Ukrajině dokonce přímo u nich. Zde vidíme nejzřetelněji, kdo se kam tlačí! Soudnému a nezaujatému člověku s citem pro reciprocitu, symetrii a spravedlnost, stačí jen srovnat jedinou ruskou vojenskou základnu mimo území Ruska (v syrském Tartusu) se stovkami amerických základen po celém světě - včetně nedávných příprav na americké převzetí základny v Sevastopolu! Čemuž Rusko nedávno jak známo navrácením Krymu "pod svá křídla" předešlo. Rusko se jako "klidná síla" jeví o to zřetelněji, představíme-li si, jak by asi reagovali Američané, kdyby začali Rusové "vrtat" třeba do Mexika, do Venezuely anebo do Kanady a chtěli se s těmito paktovat!