Petice proti rušení praktických škol

Kontaktujte autora petice

Téma diskuze bylo automaticky vytvořeno Petice proti rušení praktických škol

Green

#1

2012-10-11 13:47

Jsem pěstounka, můj svěřenec po dlouhodobém pobytu v dětském domově, nedokázal za ty roky začlenit do normálního běžného života jako ostatní vrstevníci, neustále vyrušoval při hodinách nepříjemnými zvuky, byla jsem přesvědčena že potřebuje inviduální péči,přes veškeré mé velké usilí mě chlapce nikde nevzaly na speciální školu na základě psychol,vyšetření PPP kde nemohl integrovat, bylo to jen a jen horší nejen pro chlapce který se nemohl v klidu vzdělávat ale i pro učitele kteří neměli speciální pedagogiku a klid na učeni, s bohatou zkušeností nedoporučuji aby se praktické školy rušily, naopak těmto problematickým dětem velice pomůže klidnou docházku i v rodinném prostředí.Psychika dítěte je základ . S pozdravem
Monika
Nepřihlášený uživatel

#2

2012-10-11 23:03

Jsem pěstounkou 8 dětí. Pět z nich navštěvovalo nebo ještě navštěvuje tento typ školy. Děti jsou šťastné, mají výsledky a díky tomu se i učí rády. Mnohé z našich dětí se již vyučily na učilišti zaměřené pro žáky z praktických škol a vstoupily do samostatného života. Vůbec si neumím přestavit, kdyby tento typ školy pro ně nebyl nebo kdyby se děti měly v průběhu školní docházky vrátit do běžné základní školy... Monika Dietrichová

Jirka

#3 rušení praktických škol

2012-10-12 11:53

Zrušením praktických škol se mohou stát postupně všechny základní školy praktickými, vydělají na tom nižší gymnázia a soukromé základní školy. Asi přibude i individuálního vzdělávání. Co to přinese kromě "nepatrné" finanční úspory? Napětí a stres, šikanu, zákaz propadání? Jistě ne vyšší příčky v mezinárodním srovnání. Kdo to vymyslel by si měl jít zaučit alespoň do "normální" třídy s 30 žáky nebo mít nadané dítě ve třídě s několika integrovanými...
selský rozum

#4 rušení - NEEEEEEEEEEE

2012-10-12 12:00

Oběma stranám, a to jak žákům tak rodičům, se to nelíbí, ani učitelům obou typů škol se to nelíbí.
Komu se to tedy líbí? Těm, co "hospodaří" s miliardami, a tady by chtěli ušetřit? Zákonodárci mají své děti (většinou vnoučata) na soukromých školách, kam se integrovat žáci praktických škol nebudou...
Já bych zrušil vojsko a integroval bych ho do policie, to by se ušetřilo mnoooohem více!
Jana

#5 úpadek celého školství

2012-10-12 12:40

Naše školství nemá systém,všechny změny se dělají chaoticky. Kompetentní orgány by si měly uvědomit, že jde o jakýsi "kulový blesk". Všechno přece souvisí se vším. Je třeba uvažovat v souvislostech (tak to přece máme učit i naše žáky).Když něco "zlepším",jaké to bude mít důsledky? Stále nechápu, proč se u nás ruší dobré, fungující a praxí ověřené metody a zavádějí se nové. Tam, kde něco skřípe nebo je zastaralé, je samozřejmé, že je třeba udělat změnu. Ale proč tam, kde to klape? Všechno by zachránily podle mého názoru jednotné osnovy s jasně stanoveným závazným učivem, jako to bylo kdysi. Naše školství bylo skvělé. Kdybych mohla, vrátila bych pevné osnovy, školy nechala rozděleny na základní a zvláštní (třeba pod názvem alternativní či praktické - to už není podstatné), školy střední s maturitou a učiliště s výučním listem. Prostě bych vynechala ideologickou oblast, ale jinak vrátila školský systém včetně způsobu maturit před rok 89. Samozřejmě s požíváním moderních výukových metod. Dnes mám dojem, že školství stojí na tom, aby bylo hlavně všechno zdokumentováno, ošetřeno podpisy rodičů, nazýváno správnými pojmy (nikoli dozor nad žáky, ale dohled, zdobrovolněním domácích úkolů atd.) a hlavní smysl - vychovat rovné, poctivé, svědomité a vzdělané lidi jaksi uniká. Cílem by měli být lidé skutečně vzdělaní ve svém oboru, zdatní řemeslníci apod.,ne lidé pouze s lejstrem o vzdělání, kteří stejně nakonec nejsou v praxi uplatnitelní.
Věra

#6 ne

2012-10-12 14:51

Rušíme to, co léta dobře fungovalo. V mém okolí neznám školu, speciální nebo praktickou, nebo dříve zvláštní, kde by bylo dítě, které tam nepatří nebo jenom proto, že je romské. Soustřeďme odborníky na jedno místo, věnujme dětem, které to skutečně potřebují zvláštní péči, pomůžeme jim více, než začleněním do běžné školy. Nedostatek finančních protředků ve školství je alarmující, touto pseudoinkluzí moc neušetříme a doplatíme na to všichni.
Violet

#7 NENENE

2012-10-12 22:49

Učím 20 let, můžu tedy srovnávat. Ve třídách je zhruba stejný počet žáků, ubývá ovšem sumárum vědomostí, které mají děti vstřebat. (Co zvládli žáci 5.ročníku před 15 lety, nezvládají dnes žáci o dva roky starší!) A přesto - v každé třídě běžné základní školy (nemluvím o školách výběrových, soukromých apod.)je několik žáků, kteří učivo nejsou schopni zvládnout v běžné lhůtě a přiměřeném tempu. Začíná začarovaný kruh, ve kterém se učitel snaží dokola vysvětlovat stále stejnou látku (aby bylo možné se v učivu posunout o kousek dopředu) a ve kterém jedny děti brzdí vzdělávání druhých, kteří učivo zvládnou a je možné s nimi pracovat podle časového plánu, který si učitel na začátku školního roku připravil. Důsledky jsou zřejmé - neadekvátní množství pozornosti učitele věnované těm "pomalejším" a nedostatek času na ty, kteří by na tuto pozornost měli zcela jistě také nárok, ale nemají "šanci". Nemluvím o dětech s diagnostikovanou dyslexií apod. Žáci, kteří nemohou učivo ZŠ zvládnout, mívají i výchovné problémy, protože jak jinak vyniknout...? Od kamarádky, která učí na speciální škole, vím, že ty samé děti jsou v jim odpovídajícím kolektivu klidné, snaživé a veselé. Tak proč se místo rušení speciálních škol nedělá propagace systému jejich vzdělávání, návaznost na učňovské obory apod? Je opravdu nutné, aby měla většina budoucí generace maturitu, zatímco dobrých řemeslníků bude jako šafránu? A ještě jedna otázka - co bude s učiteli, kteří dnes na speciálních školách učí? Budou se muset "rekvalifikovat" na učitele ZŠ? A jsou učitelé ze "základek" dostatečně vzděláni ohledně vzdělávacích potřeb a možností dětí se speciálními potřebami? Anebo prostě "stát" oznámí, že jsou
všichni žáci stejně schopní naučit se cizí jazyk, matematiku či zpěv, a vy se, učitelé věčně rebelující, jděte se svým vzděláním a názory klouzat, k tomu vás totiž stát nepotřebuje...??? Nechci se toho dožít!!!
Jana

#8

2012-10-13 12:56

Většina zemí buduje speciální školství jako jednotky, ve kterých jsou žáci vyučováni ve víceméně homogenních skupinách.Je vhodnější učit děti v homogenních skupinách s upravenou výukou, protože všichni žáci jsou tak na podobné úrovni.

V praktických školách s upravenou výukou se tak víc naučí než v běžných třídách, v nichž by nestačili tempu výuky.

Stejné je to i v případě víceletých gymnázií, která zase naopak umožňují nadanějším dětem, které by základní škola pravděpodobně nemohla plně rozvíjet, náročnější variantu vzdělávat se víc do hloubky.

Gordon

#9 Ne a ne

2012-10-13 13:31

Nelze přistupovat k inkluzi chaoticky a cestou striktních nařízení, tak jak se to dle návrhů obsažených ve Strategii boje proti sociálnímu vyloučení a tlaku nevládních neziskových organizací chystá realizovat MŠMT. Pokud chceme, aby integrace a inkluze všech žáků byla úspěšná, musí mít MŠMT vytvořenou jasnou koncepci vzdělávání od rané péče až po terciární vzdělávání. Ta ministerstvu vzhledem k častým personálním změnám zcela chybí. Musí být jasně zpracována míra potřebných podpůrných opatření na základě které doporučí školská poradenská pracoviště školám možnosti vzdělávání dítěte. Na realizaci tohoto doporučení musí mít každá škola možnost získat finanční prostředky dle jasně stanoveného normativu pro jakékoliv postižení. Jedná se o dlouhodobý proces, který rozhodně nejde zvládnout během pěti let. Bez jasně stanovených pravidel nutí současný systém financování školy k honbě za co nejvyšším počtem žáků ve třídách, často bez ohledu na kvalitu a efektivitu výuky, což odnášejí hlavně děti a žáci. Finanční prostředky musí být přerozdělovány dle individuálních a skutečných potřeb jednotlivých škol a jejich oprávněných požadavků. Ve třídě s integrovanými dětmi musí pracovat učitelé, kteří musí být proškoleni pro práci s těmito žáky, speciální pedagogové, kteří ví jak s žáky i jejich rodiči jednat, jak je vzdělávat, a také mnohem více asistentů pedagoga.
Rozhodně nesmíme začínat transformaci školství od prostřed, ale musíme začít od rané péče. Všechny děti musí být na zahájení povinné školní docházky dostatečně připraveny. Tomu brání kapacitní možnosti mateřských škol, proto je důležité zachovat přípravné třídy, které připravují děti, jejichž rodiče nemají finanční prostředky na placení školného a stravného v mateřských školách, při všech základních školách.
Do doby, než budou všechny základní školy připraveny jak personálně, tak materiálně na vzdělávání jakkoliv handicapovaných dětí, je jedním z řešení zachovat možnost zařadit handicapovaného žáka (včetně středně těžkých a těžkých specifických poruch učení nebo chování a dětí v hraničním pásmu), dle německého modelu Schule fűr Lernbehinderte – škola pro žáky opožděné v učení, do základních škol praktických, kde je nižší počet žáků ve třídě upraven vyhláškou. V základních školách praktických je možno vzdělávat děti podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání i podle jeho přílohy pro vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací. Tuto přílohu mohou využívat všechny základní školy pro vypracování individuálních vzdělávacích plánů pro žáky s poruchami učení, chování i pro žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí, proto jsou naprosto nesmyslné snahy tuto přílohu, na jejímž vypracování se podílela řada odborníků a praktiků, zrušit. Bezhlavé a překotné rušení základních škol praktických a inkluze všech jejich žáků do základních škol sníží kvalitu vzdělávání pro všechny děti a omezuje práva rodičů pro výběr školy.
Ve všech základních školách a třídách s individuálně nebo skupinově integrovanými handicapovanými dětmi musí působit vyškolení učitelé, mnohem více asistentů pedagoga než dnes a speciální pedagogové (psychoped, etoped, logoped, popřípadě psycholog či jiný odborník dle potřeby školy). To samozřejmě není možné bez zásadního a jasně stanoveného normativu na jakkoliv postiženého žáka. Pokud speciální školství v České republice zanikne, nekoncepčně a uspěchaně, dostaneme se na kvalitativní úroveň školství v Itálii, kde jsou všechny děti integrovány, ale dle mých zkušeností se zde v převážné většině případů nejedná o integraci, ale pouhou socializaci. Proto nechci, aby se tyto pojmy zaměňovaly, a abychom v současné době násilnou reformu českého školství s výší finančních prostředků vynaložených na její realizaci nazývali správně, tedy snaha o socializaci všech handicapovaných dětí, a neskrývali se za nesprávná slova integrace a inkluze. Kvalitní reforma znamená pro MŠMT náklady minimálně 10 miliard ročně, pokud sem započítáme i částku potřebnou na ranou péči a na studium žáků po úspěšném absolvování základní školy, dostaneme se na částku až 15 miliard ročně. Tvrdit, že miliardy získáme zrušením některých středních škol je naprosto scestné, protože střední školy jsou financovány kraji, ale základní školy financuje obec. Samozřejmostí by mělo být zvýšení procenta HDP, které je vyčleněno ze státního rozpočtu na financování školství a konkrétně v České republice je jedno z nejnižších ze všech zemí OECD (3%), oproti průměru v jiných zemích OECD (6%).
Za těchto předpokladů můžeme dosáhnout úrovně vzdělávání například ve skandinávských zemích. Bez radikálního navýšení finančních prostředků určených na vzdělávání však bude tato rychlá transformace pouze experimentem na dětech, rodičích a učitelích a troufám si říct, že na celém národě.
Katka

#10 Zrušení praktických škol NE!!!!!!

2012-10-13 20:32

Rozhodně praktické školy nerušit. Jsem učitelka, učím 10 let - a musím bohužel konstatovat - že úroveň dětí je čím dál tím horší. Chování je čím dál tím horší - a když je v běžné třídě s 24 dětmi stav dva adepti na praktickou školu, dva dyslektici, jeden nevychovanec a pět nadaných - je to pro jednoho učitele bez asistence nezvaldatelné.
Ivča

#11 ... další argument

2012-10-14 17:16

Vážení rodiče, co asi ani náhodou netušíte, je fakt, že po novele Zákona o pedagogických pracovnících, která je platná od 1.9.2012 bude moci na ZŠ učit kdokoliv má vysokou školu a dodělá si tzv. PDS (doplňující pedagogické studium). To pak na školách bude "mazec", stejné počty dětí ve třídě jako dnes s rozpětím intelektu od 49 po 130, k tomu pár poruch chování, pozornosti a učení, párek dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí a jedna učitelka -učitel, který se kolem pedagogiky trochu prošel a protože nemůže sehnat práci v oboru, půjde učit. To jsem nastínila tu horší variantu, lepší je, že rozumný ředitel takto vzdělané učitele nebude přijímat a bude mít ve škole učitelky/učitele s vystudovanou ped. fakultou. V tomto připadě nastává situace č. 2, aby učitelka/ učitel příliš neramcal, že má těžkou práci, dostane v případě velkého štěstí asistenta pedagoga a když bude mít za ředitele frajera, dostane ještě jednoho pro nepřizpůsobivé děti. A už vidím tu legraci, jak tři dospělí v jedné třídě něco říkají, vysvětlují, ukazují a děti odpovídají. Panečku, to budou ideální podmínky k soutředění se na práci, na výklad učitele. Mám pocit, že po vyučování jak dospělí, tak děti budou potřebovat péči psychiatra. Ani v open office není takový šrumec jako by byl v této třídě. Tak hurá, rušme co nejrychleji ZŠ praktické, přestaňme mentálně handicapované děti "selektovat, segregovat a diskriminovat" v ZŠ praktických a zajistěme jim "rovný přístup" ke vzdělání v běžných ZŠ. Neboť to je filozofie organizací, které o zrušení těchto škol usilují.

Nepřihlášený uživatel

#12 NE nerušit

2012-10-14 22:22

mě už tyhle změny připadají jako zlý úmysl. Někdo je zruší a za pár let je budeme za těžké peníze opět zavádět?
jarmila

#13 jarmila Re: NE nerušit

2012-10-14 23:49

#12: - NE nerušit

Proč mají být zachovány Základní školy praktické ?

 

Protože jsou nejlepším řešením pro žáky s mentální retardací a dětí se závažnějšími výukovými problémy v důsledku sociálního znevýhodnění.

 

Integrace dětí se smyslovým nebo tělesným postižením závisí hlavně na materiálním vybavení školy, na specifických pomůckách důležitých pro výuku. Spolužáci tyto děti mezi sebe přijímají poměrně dobře, toto postižení berou spíše jako nemoc a při dobrém vedení se snaží těmto spolužákům pomáhat.

 

Integrace dětí s mentálním postižením je poměrně složitější, výchovně nesmírně náročná a ZŠ ani společnost na ni nejsou dostatečně připraveny. Spolužáci se na tyto děti většinou nedívají jako na ty, kterým je potřeba pomoci, ale jako na nejslabší článek, na kterém se snadno léčí vlastní komplexy. Tyto děti ale většinou intuitivně vycítí své postavení v kolektivu třídy a brání se mu různě, některé velmi nízkým sebevědomím, některé agresí vůči ostatním nebo záškoláctvím. Podobný problém mají i děti s hraničním intelektem, které výukově selhávají na ZŠ v důsledku sociálně slabého prostředí, které si své postavení „outsiderů“ ve třídě uvědomují o to víc. Touží po úspěchu, ocenění, pochvale a pokud ho nedosáhnou, často se stávají „dítětem s výchovnými problémy“.

 

ZŠ praktické proto neplní pouze funkci vzdělávací, ale i výchovnou a sociální a speciální pedagogové nejen funkci učitele, ale i sociálního pracovníka a psychologa.

 

Zvláště žáci ze sociálně znevýhodněného prostředí potřebují tuto pomoc nejvíce. V době, kdy se utvářejí a formují jejich osobnostní vlastnosti, kdy jsou ještě ovlivnitelní, tzn, v době základní školní docházky, se musí naučit podřídit a přizpůsobit se určitým pravidlům společnosti a životnímu režimu. Jestliže se nenaučí v tomto věku ráno vstát a mít povinnost jít do školy, nebudou ani v dospělosti chodit do zaměstnání. Pokud je ve třídě menší počet žáků, může třídní učitel dohlížet na docházku problematických dětí. My telefonujeme rodičům, pokud jejich dítě bez omluvy chybí, telefonujeme jejich ošetřujícímu lékaři, stanovujeme vnitřní pravidla školy pro omlouvání žáků z vyučování tak, abychom eliminovali záškoláctví. Ve větším počtu žáků ve třídě na ZŠ to třídní učitel neuhlídá a buďme upřímní, je rád, když nemusí ve výuce řešit kázeňské problémy,které s těmito žáky většinou přicházejí. Věnovat se totiž individuálně integrovaným dětem a zároveň 25 žákům je nad možnosti většiny pedagogů, kteří někdy nemají odborné vzdělání pro výuku integrovaných dětí.

 

Dalším úskalím pro blízkou budoucnost je počet žáků ze znevýhodněného sociokulturního prostředí. Naši bývalí absolventi se vrací na školu v 18 letech většinou proto, aby se pochlubili svým výučním listem, ale i svými potomky. Někteří mají ještě před dosažením plnoletosti děti, nedoučí se a počítají s tím, že budou dále plnit hlavně svoji funkci reprodukční. Je potřeba s nimi sociálně pracovat, aby ve svých potomcích neviděli zdroj své obživy.Toto je naprosto zásadní téma pro naši politickou reprezentaci. Zákony musí být nastaveny tak,aby zdrojem obživy byla jednoznačně práce. Mimo jiné, myslíme si, že řešením tohoto problému by ubylo i sympatizantů a přihlížejících rasistickým a neonacistickým útokům, které tak zaplňují naše média.

 

Pokud jde o aspekt vzdělávací, vychází osnovy ZŠ praktických z toho, že mohou být ke vzdělávání přijati i žáci, kterým se před vstupem do školy nikdo nevěnoval. Teprve příchodem do školy si někteří žáci začínají osvojovat návyky základní osobní hygieny, správné držení tužky, seznamují se s podnětnými a tvořivými pomůckami, leporely, které mnohé vidí poprvé v životě. Začíná se prostě od začátku a supluje se i předškolní příprava a hlavně rodina. ZŠ vychází z předpokladu, že určité vědomosti a návyky již žáci ovládají a jsou jim přirozeně známy, ale opak je pravdou. Proto se občas stává, že k nám přijde žák v páté třídě, nezná pojem listnatý strom, neví, že věta začíná velkým písmenem, ba píše slova dohromady a neumí sčítat s přechodem přes desítku. Protože na ZŠ jim v nižších ročnících utekly naprosté základy a ve vyšších ročnících už se tzv. „nechytali“ a neuměli tedy vůbec nic. Proto jsou naše osnovy stanoveny tak, aby bylo místo pro neustálé opakování a procvičování základny, elementárních znalostí, ze kterých vychází ta nadstavba. Při menším počtu žáků můžeme individuálně procvičovat to, co daný žák potřebuje. Při větším počtu žáků ve třídě to prostě nejde.

/Příkladem může být jedna moje bývalá žákyně, která k nám přišla v 7. třídě ze ZŠ, kde byla integrována, ale neuměla si spočítat prsty na rukou. Byla ale hodná, pěkně kreslila, tak tam nikomu nepřekážela. Že bylo její sebevědomí měřitelné v záporných hodnotách, nikoho netrápilo. Při příchodu na ZŠ praktickou seděla schoulená v lavici a jen očima prosila, abych se jí před třídou na nic neptala, protože se bála smíchu spolužáků. Po absolvování naší školy nás přišla za dva roky navštívit, aby nám ukázala čerstvý výuční list a nabídla mi, že by našim žákyním předvedla ukázku ze svého tanečního vystoupení, kterému se věnuje a velmi ji baví. Její totální nesebevědomí bylo pryč./ Chce to prostě najít na žácích něco, co lze rozvíjet, co je baví a v čem mohou v rámci svých možností vyniknout. Proto mají ZŠ praktické mezi sebou různé soutěže, hlavně sportovní, kde měří síly se sobě rovnými. V některých oblastech, např. výtvarných, se účastní i soutěží určených pro běžnou populaci a umísťují se na předních místech. Oproti běžné populaci ze ZŠ jsou v nevýhodě, protože tam je spousta žáků, kteří v rámci mimoškolní činnosti navštěvují různé zájmové placené kroužky, na které naši žáci nedosáhnou., nebo proto, že nejsou rodiči vedeni k tomu, že talent je potřeba rozvíjet. Z tohoto důvodu také na naší škole nabízíme volnočasové aktivity našim žákům, ale zdarma.

 

Velkým problémem v poslední době je spor o to, kdo na tento typ školy patří a komu je zařazením do ZŠ praktických upíráno vzdělání. My, speciální pedagogové to vidíme takto:

Dříve bylo psychologické vyšetření dítěte důvěrné a rodiče s ním mnohdy nebyli ani seznamováni. Byla to chyba, neboť určitě mají právo na informaci o svém dítěti. Dnes psycholog musí s výsledky vyšetření rodiče seznámit a dát mu ho k podpisu, proto se snaží termínu „mentální retardace“, nebo retardace v důsledku dlouhodobého nepodnětného prostředí tzv. „sociální debilitě“ spíše vyhnout, vyjádřit se nejednoznačně. Rodiče se s takovým verdiktem také velmi těžce smiřují a brání se mu. Chtěli by sice umístit své dítě na ZŠ praktickou, ale nechtějí vidět v závěrech psychologického vyšetření verdikt postižení. Jak ale definovat dítě, které se sice vejde intelektově do normy, ale nechce. Nemá motivaci, nechce se podřídit režimu školy, nemá doma zázemí pro přípravu, nemá pomůcky, prostě nemá ani ono ani rodiče zájem. Není totiž výjimkou, že v rodině musí ráno vstávat pouze děti do školy. Tam nepomůže sebevětší snaha institucí ani učitelů, dítě nemůže na běžné ZŠ obstát.

 

Dále si myslíme, že pokud na ZŠ budou zůstávat žáci, kteří výukově selhávají hlavně v důsledku sociálně nepodnětného prostředí, budou se docházce do školy všemožně vyhýbat. Učitelé při větším počtu žáků ve třídě nebudou mít prostor a ani čas na důslednou kontrolu a z těchto žáků se budou tvořit „party záškoláků“, kde ve velikosti je síla. Potom se pracující občané budou bát jít v dopoledních hodinách do zaměstnání, aby jim někdo nevykradl byt nebo auto.

 

Prostě tento typ škol má v naší společnosti své místo a své opodstatnění a měli bychom se řídit naší tradicí a našimi zkušenostmi a ne se ukvapeně rozhodovat pod nátlakem nově vznikajících organizací, které mnohdy rozhodují a jednají populisticky a bez hlubší znalosti a analýzy problému. Úspora finančních prostředků rušením ZŠ praktických by se nám mohla v budoucnu vymstít.

 

Téměř všichni žáci z našeho typu školy odcházejí do učebních oborů pro ně přizpůsobených. Zůstanou-li na klasických ZŠ, vycházejí v nižších ročnících, bez patřičných vědomostí a plní už tak velkou skupinu nezaměstnaných bez vzdělání.

 

 

 

 

Mgr. Jarmila Kitnerová a kolektiv spec. pedagogů

ZŠ, PŠ a DD Brno

aksubil

#14

2012-10-15 09:04

Integraci zmiňovaných dětí do běžných základních škol vidím jako obrovský problém. Především romské děti jsou velmi sociálně zaostalé, chybí jim předškolní výchova, neumí komunikovat s ostatními dětmi ve třídě, jsou vulgární, nemají základní návyky, absolutně zanedbávají domácí přípravu, rodiče nedbají upozorňování učitelů na určité problémy, takže nejsou schopny se zařadit mezi ostatní děti a bohužel se mezi těmito i špatně cítí. Problém je pak v takovém kolektivu na obou stranách. Nemluvě o rodičích, kteří si mně pak stěžují, že se učitelka např. v 1. třídě věnuje nejvíce romským dětem (a mají pravdu) a na jejich děti zbývá podstatně méně času. Nemluvě o mnoha dalších problémech, které s danou problematikou souvisí. 10. století se nepodařilo začlenit romské spoluobčany do naší společnosti, mi v základních školách to asi nyní nevytrhneme. Dle mého názoru je jejich mentalita natolik odlišná, že by bylo třeba uvažovat o jiném způsobu jejich vzdělávání a začlenenění do naší společnosti a ne jim poskytovat veškeré úlevy a sociální dávky, na které ostatní občané nedosáhnou.
kadar

#15

2012-10-15 09:26

Ve zvláštní škole pracuji přes 20 let a nesouhlasím s tím, že do zvláštních škol jsou dáváni Romové kvůli etnické příšlušnosti a bez řádného vyšetření a bez souhlasu rodičů.

Nepřihlášený uživatel

#16

2012-10-15 10:53

Smysl fungování Praktických škol je zcela evidentní a nelze je jednoduše zrušit bez náhrady a řešit tak zcela jinou otázku. Ministerstvo je placeno z našich daní, tudíž nám má být k užitku a ne naopak, jak to mnohdy vypadá!
Pavel

#17 Re: rušení praktických škol

2012-10-15 15:59

#3: Jirka - rušení praktických škol 

 Jenom suhlasím!!!!!!!

petr

#18

2012-10-15 17:00

Když rozhoduje debil, kterému již o nic nejde.

Nepřihlášený uživatel

#19

2012-10-15 17:48

To už je moc .... myslí tam někdo????

Nepřihlášený uživatel

#20

2012-10-15 18:23

Jezdím do těchto škol jako obchodní zástupce ,a neumím si představit jejich zrušení.
miki

#21

2012-10-15 19:36

Nikdo by neměl nikdy tyto děti podceňovat. Mají svá práva a nárok na důstojný život v naší společnosti, nikoliv na jejím okraji.
Maminečka

#22 Re: Re: rušení praktických škol

2012-10-15 20:10

#17: Pavel - Re: rušení praktických škol

Jako s čím? S tím rušením?

Maminečka

#23 Re:

2012-10-15 20:16

#21: miki -

Děti ve spec.školách rozhodně nežijí na okraji!!! Mají zde absolutní péči,kterou by v normální škole rozhodně neměly. Nejsou k tomu lidi a co víc, každý "kantor " na tyto děti tzv. NEMÁ. Vyžadují úplně jinou péči, trpělivost a individuální přístup.

Toto může říci jen osoba absolutně nezasvěcená, která nemá co do činění s těmito dětmi. Nemám slov k takovýmto vyjádřením   :-(

Diana

#24

2012-10-15 21:41

Pokud zástupci MŠMT argumentují rušení ZŠ praktických tím, že ušetří miliardy, vidím to spíše jako chiméru. Jestliže dětí s lehkou mentální retardaci (dále jen LMR) integrované v běžných ZŠ, chceme skutečně vzdělávat, nikoli je tam "jen posadit", by bylo nutné snížit počty žáků ve třídě s integrovaným žákem s LMR na 10-12 dětí + na každé škole zajistit speciálního pedagoga a ke každému integrovanému dítěti asistenta pedagoga. Což, se obávám, bude finančně náročnější než zachovat stávající systém. Ani tak by integrované děti neměly vyhráno. Proč? Jelikož by neměly potřebný klid a prostor na osvojení a soustávné opakování učiva dle svých osnov, zatímco pani učitelka ostatním dětem vykládá učivo dle jiných osnov, což dětí integrované ruší a přetěžuje. Co se stane, když je dítě přetížené? Začíná čerpat zdravotní péči vynakládanou na diagnostiku a často velmi obtížnou a časově náročnou terapii obtíží vyplývajícíh z přetížení centrální nervové soustavy těchto dětí - např. enuréza, enkopréza, sebepoškozování, depresivita, úzkostné poruchy, zadrhávání, poruchy spánku a další. Tyto obtíže jsou časté i u žáků s hraničním intelektem vzdělávaných na běžných ZŠ - dítě se velmi snaží, ale nestačí tempu třídy a je si svého neúspěchu velmi dobře vědomo. Jak se to řešilo dříve? Přeřazením těchto dětí na ZŠ praktickou, kde najednou měly šanci uspět, "rozkvetly" a potíže odezněly. Jak se to dá řešit nyní, kdy se každý bojí přeřadit chronicky selhávající dítě ze ZŠ na ZŠ praktickou jen kvůli tomu, že má o bod či několik bodu IQ víc, než je horní hranice pásma LMR, kor do budoucna, až ZŠ praktické nebudou? To je ve hvězdách. Stát má jen jednu kasu, holt reprezentanti MŠMT si asi chtějí ulevit tím, že zatíží pokladnu Ministerstva zdravotnictví a následně Ministerstva práce a sociálních věcí, protože dítě zakoušející 9 let školní neúspěch nebude chtít pokračovat ve studiu na učilišti, tudíž bude jen velmi problematicky uplatnitelné na trhu práce jako absolvent ZŠ, který po 2 povolených opakováních vyjde ze 7. třídy ZŠ a nebude mít žádné praktické dovednosti ani praxi.
Mluví se o rovných příležitostech. Proč tedy chceme brát dětem s lehkým mentálním postižením příležitost na šťastné a spokojené dětství naplněné radosti z vlastních úspěchů a z toho plynoucím pocitem vlastní hodnoty? Jsem přesvědčena, že tyto pocity častějí zažívají mezi "sobě rovnými" než jako integrováni žáci, kde se chtě či nechtě sami srovnávají s ostatními dětmi a z tohoto srovnání pro sebe nevycházejí dobře, po chvíli nemají motivaci se snažit, ptotože se jim zdravé vrstevníky nedaří dohnat. Jak říká jedna moje zkušená kolegyně: "Každé dítě má právo chodit do školy rádo".
A pokud někoho svrbí ruce něco refomovat, navrhují povinné přípravné ročníky pro dětí ze sociálně slabých rodin bez rozlišení národnosti, rovněž jako pro děti nezralé pro započetí školní docházky. Po absolvování "přípravky" se tudíž s velkou přesnosti ukáže, kdo je "jen" sociálně zanedbaný, a kdo má opravdu LMR a bude mu lépe v ZŠ praktické. A že je to drahé? Uvolní se tím místa v MŠ po dětech, které už tam nebudou muset trávit odklad školní docházky. Tím pádem maminky po ukončení rodičovské dovolené  budou mít větší šanci sehnat pro své 3 leté dítě místo v MŠ a vrátit se do práce a nikoli se hlásit o podporu v nezaměstnanosti na Úřadu práce s odůvodněním, že dítě nevzali do MŠ, jelikož předškoláci mají přednost, a školkovné v soukromé MŠ kolikrát spotřebuje většinu, ne-li celou čistou mzdu matky, pokud tam vůbec jsou místa.


Nepřihlášený uživatel

#25

2012-10-16 09:58

Vláda ruší vše, co funguje!