Petice za referendum o vystoupení z Evropské unie

MICHAELA HOLUBOVÁ 25|09|2015

Výroky hlavního Jidáše (B.Sobotky) raději nebudu komentovat, neboť mě napadají pouze nepublikovatelná slova. Nicméně, tedy alespoň už víme na čem jsme. Co při těchto slovech cítím? Hněv, opovržení a hnus. Tvorové, kteří pocházejí ze stejných předků jako my, svou vlastní zemi prodali za třicet stříbrných. Kdo vlastně jsou? Jsou to vůbec muži?Nebo jsou to jen usmrkánci, žalobníčci, pokrytci, řiťolezci a atrapy mužů, kteří se schovávají, třesouce se strachem, pod maminčinu sukni? Opravdu se pěkně vybarvili, jen co je pravda.

Stojíme před zcela zásadním rozhodnutím, jak se k tomu postavit. Buď můžeme dál sedět na zadnici a tvářit se, že se nás to netýká. A až se něco stane, budeme brečet nad rozlitým mlékem a necháme se beze slova likvidovat. Nebo se postavíme na odpor teď hned, dokud je ještě čas. Každý nechť se rozhodne podle vlastního vědomí a svědomí. Moje volba je zcela jasná a jednoznačná. Mám rodinu, děti, vnoučata a udělám pro ně vše, abych je ochránila.

Již mnohokráte v dějinách naší země její národ povstal proti příkoří a bezpráví na něm páchaném. Vzpomeňme na husitské povstání. Mistr Jan Hus, rektor Karlovy univerzity, známý kazatel v kapli Betlémské v Praze. Jeho smrt otřásla českým národem. Pro svoji odvahu hájit svoji pravdu i za cenu ztráty života se Hus stal symbolem vzdoru a odporu proti církvi a společenským nešvarům, který vyvrcholil v husitskou revoluci. Za její začátek se považuje první pražská defenestrace 30. 7. 1419. Co české stavovské povstání, či chodské povstání, květnové povstání českého lidu. Asi teď správně namítnete, že mnohá z nich byla potlačena. Ano, ale důležité je, co mají všechna povstání společného. Byla to národní hrdost, úcta k minulosti, zodpovědnost za budoucnost a láska k rodné vlasti.

Mnoho lidí u nás už zapomnělo přednosti, které má opravdu naše vlast. Bůh nezapomněl ani na jediného člověka, a tím méně zapomněl na celý národ. Každému národu udělil zvláštní vlohy a síly, každý uvedl v okolnosti a osudy jeho zvláštním schopnostem přiměřené; každému poskytl zvláštní prostředky k vzdělání a oblažení jeho, tak že je může snadno poznat a užívaje jich správně, může se povznést a stát se šťastným. Na nás Čechy nezapomněl nikterak ve své lásce: udělil nám mnoho, velmi mnoho.

Zda není půda, na které přebýváme, daleko široko nejúrodnější? Jak příznivá je zvířatům i bylinám! Zda jsou lidé, kteří na této půdě spatřili světlo světa, lidmi zmrzačenými a nedokonalými? Zda nejsou ušlechtilým plemenem lidským? Příroda přivádí tu na svět dítě silné a zdravé, jeho hlava je jasná, jeho snadno chápající mysl je schopna všelikého vzdělání! Zda nekvetou u nás tak mnohá umění a řemesla sama od sebe, tak že nám je sousedé naši závidí? Ó jak by mnohé věci, které nyní nejsou u nás, mohly zase být, když již před tím bývaly! Zda to také Čech poznává? Zda ví, jaké má přednosti, síly a schopností k daleko ještě větším přednostem? Neví o tom nic; považujíc sebe sama za nic; stydí se před jinými za svou vlast; napodobí ve všem od nejmenšího až k největšímu cizince, v ničem nedůvěřuje svému vlastnímu soudu. Jak je možné, aby mohl zamilovat vroucně svou vlast, když jí tak pohrdá? Zda je možné milovat to, za co se před lidmi stydí?

ZDROJ: Michaela Holubová, Naštvané matky