Nesouhlas a odpor zaměstnanců Pardubické nemocnice/NPK, a.s., dalších zdravotníků a/nebo nezdravotnických zaměstnanců zdravotnických zařízení proti povinné vakcinaci proti SARS CoV2

Úřad vlády České republiky               

Premiér ČR          

Ministr zdravotnictví ČR

Členové zdravotního výboru PS ČR  

Věc: Nesouhlas a odpor zaměstnanců Pardubické nemocnice/ Nemocnic pardubického kraje a dalších zdravotníků a/nebo nezdravotnických zaměstnanců zdravotnických zařízení proti povinné vakcinaci proti SARS Cov2/Covid-19

 Vážený pane premiére, pane ministře, vážení členové zdravotního výboru PS ČR.

Dne 10. prosince 2021 vyšla vyhláška podle zákona č.258/2000 o ochraně veřejného zdraví, která od března 2022 zavádí povinné očkování proti covidu pro lidi nad 60 let a vybrané profese, u kterých více hrozí nákaza koronavirem.

Jako velmi problematické vnímáme, že tuto vyhlášku vydala vláda v demisi, která by měla jistě rozhodovat o věcech aktuálních a „akutních“, zjevně ale ne o věcech budoucích s nevratnými důsledky a vakcinace je zdravotní úkon, který nelze vrátit. To samo o sobě je ze společenského hlediska velmi problematické a nejistotu navozující. Stejně jako další kroky, které byly již provedeny a společnost polarizují a poškozují zdraví naší demokracie a tolerance.

Ještě před vydáním výše zmíněné vyhlášky např. poslanec pan Jurečka, nebo budoucí ministr zdravotnictví pan profesor Válek avizovali, že vyhlášku bude nová vláda vzešlá z posledních parlamentních voleb rušit a/nebo upravovat. A avizovali, že chtějí zrušit platnost této vyhlášky pro obyvatele naší republiky starší 60ti let. U profesních skupin dotčených touto vyhláškou se pak má nová vláda zabývat případně vznesenými požadavky na povinnou vakcinaci zástupci těchto profesních skupin.

Pro nás se jedná o věc velmi znepokojivou, protože v posledních týdnech se jako samozvaný mluvčí naší profesní skupiny – tedy lékařů (a není jisté, zda se necítí být mluvčím i ostatních zdravotnických pracovníků a nezdravotnických zaměstnanců zdravotnických zařízení) – delegoval MUDr. Kubek – prezident ČLK. Tento kolega však nezískal mandát členské základny ČLK – potažmo konkrétně ne náš (my, podepsaní lékaři jsme nebyli vyzváni a ani nikdo jiný z lékařů, abychom se k této povinnosti vyjádřili). Budeme-li citovat Stavovský předpis ČLK č.9 o ochraně lékařského stavu, § 2, pak: „Zvláštní ochrany zasluhují (lékařský stav a každý člen komory – pozn. autora), jsou-li vystaveni nátlaku, kampaním nebo je jim bráněno v jejich odborné činnosti.“ Z toho vyplývá, že sám prezident Kubek nejen, že není ochráncem lékařského stavu, naopak sám činí kroky v rozporu se stavovskými předpisy ČLK. Protože, pokud jsou lékaři nuceni k něčemu, k čemu mají z jakýchkoliv důvodů odpor či nechuť (a může se jednat právě o novou povinnost vakcinace proti viru nemoci Covid-19), pak jsou vystaveni nátlaku – v tomto případě, pokud MUDr. Kubek bude žádat představitele nové vlády o udržení povinnosti zdravotníků a dalších pracovníků ve zdravotnictví k vakcinaci proti SARS CoV2, bude sám jednat v rozporu s předpisy jím řízené organizace, protože my (a nejen my) jsme touto novou vyhláškou vystaveni nátlaku s pohrůžkou zabránění v naší profesní činnosti.

Dále pak Stavovský předpis ČLK č. 1 „Organizační řád ČLK“ v paragrafu 3 definuje své povinnosti nad rámec povinností stanovených zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. Ani v jednom z bodů se ani vzdáleně nezmiňuje, že by mělo mít představenstvo či prezident ČLK pravomoc zasahovat do znění Zákona o ochraně veřejného zdraví, ani, že by měly být volené orgány mluvčími lékařského (natož nelékařského) stavu v žádostech o ochranu našeho zdraví vakcinací či jinak. Podotýkáme, že ani zákon č. 220/1991 Sb. nikde nedefinuje povinnost či pravomoc jakémukoliv zástupci ČLK zasahovat do znění (a vyznění) jakéhokoliv zákona – ani zákona o veřejném zdraví – jmenovitě…)

V letech 2009/2010 se kolega Kubek velmi negativně vyjadřoval k tehdy zvažovanému povinnému očkování zdravotníků proti viru prasečí chřipky a do médií prezentoval tezi (jistě správnou) o pošlapávání elementární lidské svobody a o tom, že nařízení povinného očkování by bylo v rozporu s článkem 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Tehdy uklidňoval všechny lékaře, že jim bude případně poskytnuta pomoc právní kanceláře ČLK proti snahám o jejich nedobrovolné očkování. Dnes hovoří a do médií vystupuje zcela protimluvně. Tyto dva jeho zcela protimluvné postoje k případnému povinnému očkování zdravotníků a dalších zaměstnanců ZZ proti infekční chorobě jsou v našich očích důvodem k tomu, aby jej veřejnost (i politická) nebrala vůbec v potaz; a jistě ne jako partnera v diskuzi.

Tedy - žádáme Vás, definujte jak sami pro sebe, tak pro veřejnost zcela čitelně, kdo mají být ti zástupci oněch profesí dotčených vyhláškou upravující povinnost vakcinace proti SARS CoV2, kteří mají vyjádřit svůj požadavek jako mluvčí svých kolegů. Za nás konkrétně žádáme, buďte u lékařů, dalších zdravotníků a nezdravotnických pracovníků v ZZ velmi uvážliví – prezident ČLK to za lékaře ani ostatní  zjevně být nemůže, stejně tak za zdravotní sestry to nemůže být předsedkyně jejich odborové organizace, paní Žitníková a jiní.

Níže uvádíme důvody, proč jsme proti povinnému očkování v jakékoliv skupině obyvatel a konkrétně u pracovníků ve zdravotnictví:

Došlo by tím k prolomení dogmatu o ochraně veřejného zdraví povinným očkováním proti nemoci. Je zjevné, že dostupné vakcíny proti Covid-19 nechrání proti nemoci, proti nákaze, proti přenašečství, ale pouze snižují riziko – tedy snižují pravděpodobnost – oxygenoterapie a dalších více intenzivnějších podpor vitálních funkcí. Riziko, že i po vakcinaci bude vakcinovaný jedinec potřebovat vyšší podporu vitálních funkcí, je nezanedbatelné. Tedy se jedná o povinnost velmi diskutabilní, protože proti nemoci nechrání ani očkovaného a ani nebrání přenosu infekční noxy. Jako takovou, tuto vakcinaci vnímáme jako zákonem či vyhláškou nevynutitelnou.

Podle rezoluce 2361 Parlamentního shromáždění Rady Evropy, by přitom očkování proti SARS CoV2 v evropských zemích nemělo být povinné a na nikoho by neměl být vyvíjen politický, společenský ani jiný nátlak, aby se nechal očkovat, pokud si to sám nepřeje.

Často se veřejným prostorem nese argument, že si zdravotníci mohou přece vybrat: buď se nechat vakcinovat nebo se živit jinou činností. Svá povolání jsme si vybrali za jasných kautel platných v letech minulých a nelze náhle změnit pravidla hry tak, že po jejich změně budeme ohroženi tím, že náhle přijdeme o zaměstnání a naši zaměstnavatelé o pracovníky starající se o pacienty.

Návrh na změnu dotčené vyhlášky nebyl projednán v meziresortním připomínkovém řízení a nebyla zpracována závěrečná zpráva z hodnocení dopadů této regulace. A to údajně z časových důvodů. Skutečně vyhláška, která má vyjít v platnost za dva a půl měsíce a tolik zasahující do práv, svobod a životů jako takových tolika osob v České republice, byla „projednávána“ v časové tísni? O udělení výjimky z první věty tohoto odstavce byla předsedkyně Legislativní rady vlády Marie Benešová požádána ústně a tuto výjimku též udělila ústně. Ministr zdravotnictví v demisi (t.č.) Vojtěch, jako zástupce předkladatele návrhu vyhlášky, věděl, že budoucí vláda se vyjadřovala v tom smyslu, že povinné očkování zavádět nechce, přesto neustoupí, a naopak se vyjadřoval tak, že nová vláda bude mít kompetenci tuto vyhlášku zrušit, pokud jí nebude vyhovovat. Omlouváme se, my občané: „Takto má vypadat správa věcí veřejných!!!?“ Naše důvěra a adherence k vládním opatřením je silně podlomena a to konkrétně konáním vlády samotné.

Předchozí Vláda ČR pod vedením Andreje Babiše v demisi již několikrát prokázala, že není schopna (a to podle desítek nálezů Nejvyššího správního soudu ČR) procesně správně zprocesovat různé své vyhlášky, které byly ex post prohlášeny za neplatné. A navíc, i podle nálezu Ústavního soudu ČR se MZ ČR některými svými vyhláškami dostává do rozporu s právy občanů danými Ústavou ČR (nyní konkrétně viz nález ÚS týkající se zákazu obyvatelům cestovat mezi „okresy“). Velmi znepokojeně sledujeme, jak jsou z MZ ČR chrleny vyhlášky a jiné normativy, které se pak z hlediska jejich správnosti a právnosti testují až po jejich uvedení v platnost ex post u soudů této republiky. Takto zákonodárná činnost jistě vypadat nesmí.

V § 46 odst. 2 Zákona o ochraně veřejného zdraví se uvádí: „Pravidelné a zvláštní očkování se neprovede při zjištění imunity vůči infekci nebo zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (kontraindikace).“ V ustanovení § 46 odst. 6 se uvádí: „Prováděcí právní předpis upraví členění očkování a podmínky provedení očkování, způsoby vyšetřování imunity, pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčního onemocnění a podmínky, za nichž mohou být v souvislosti se zvláštním očkováním fyzické osoby zařazeny na pracoviště s vyšším rizikem vzniku infekčního onemocnění.“ Schválená novela však se zjišťováním imunity před povinným očkováním proti onemocnění covid-19 nepočítá. Nenaplňuje tedy podmínky dané v zákoně a v souladu se zákonem proto není. Je tedy nezákonná.

Výše zmíněným odstavcem otevíráme problematiku chybějící odborné diskuze. Data ÚZIS, která máte denně k dispozici, hovoří jasně o tom, že ti, kteří prodělali nemoc Covid-19 nebo PCR pozitivitu přítomnosti partikulí viru SARS CoV-2 na svých sliznicích, jsou chráněni lépe proti reinfekci (hospitalizaci, pobytu na JIP…) než „plně“ očkovaní dvěma dávkami, a dokonce i třemi dávkami a stejně jako ti, kteří nemoc nebo její PCR pozitivitu prodělali a následně se nechali „plně“ očkovat. Jeví se, že tito obyvatelé (a jsou jich již cca 2 miliony – téměř pětina obyvatel ČR – tedy nezanedbatelná část naší populace, která je t.č. vládními opatřeními diskriminována zcela zjevně, protože se z dostupných dat prokazuje, že tito lidé jsou epidemiologicky zcela „nevinní“) jsou chráněni proti nemoci lépe a mnohem déle (výrazně déle než 6 nebo 12 měsíců), než dokáže zajistit jakákoliv dostupná t.č. známá vakcína. Velká část těchto lidí je právě mezi zdravotníky, kteří se mimo jiné od počátku starají i o tyto „Covidové pacienty“ a stihli se tak „promořit“ v předcházejících vlnách.

Chybí nám jakékoliv protiepidemické odůvodnění vakcinace zaměstnanců v zdravotnických zařízeních. Obecně – již nyní je mezi lékaři necelých 90% vakcinovaných. U středního zdravotnického personálu o necelých 10% méně. Ale nikde jsme nezaznamenali jakákoliv recentní data, ze kterých vyplývá vyšší epidemiologické riziko z kontaktu se zdravotnickým zařízením, ve kterém je 10% lékařů a možná 20% středního zdravotnického personálu neočkováno proti SARS NCov2 – dobrovolná proočkovanost zdravotníků je o mnoho desítek procent vyšší než v populaci nezdravotnické… Máte-li data o tom, že nevakcinovaní zdravotníci jsou nebezpečím pro pacienty, prosím zašlete je nám ke kritickému zhodnocení. Děkujeme. Pokud je máte, zajímá nás, proč je nezveřejníte k odborné diskuzi, Taktéž děkujeme za odpověď. Oba tyto požadavky vznášíme na podkladě zákonného práva přístupu k informacím. Případný odkaz na jinou autoritu, která data vlastní, nemůžeme brát v potaz. Jestliže o něčem Úřad vlády ČR rozhoduje, daty jistě disponuje, musí je tedy na výzvu žadateli poskytnout.

Podle § 46 odst. 1 Zákona o veřejném zdraví k zamezení vzniku a šíření závažných infekčních onemocnění s vysokým rizikem dalšího epidemického šíření v kolektivech a život ohrožujících infekčních onemocnění se provádějí pravidelná očkování.  Smrtnost tohoto onemocnění se v Evropě pohybuje pouze kolem 0,3–0,4 %, globálně je pak 0,15 %. U dětí dosahuje smrtnost 0,005 % a těžkým či kritickým průběhem onemocnění je postiženo celosvětově pouze 0,4 % aktuálně aktivních nemocných.. Tedy musíme připustit, že se o závažné život ohrožující infekční onemocnění (ve srovnání s neštovicemi, spalničkami, Ebolou, dýmějovým morem…) nejedná a tedy nemáme právo/důvod očkování proti Covid-19 zavádět jako povinné. K tomu se opět přidává výše zmíněná skutečnost, že žádná ze současných vakcín zamezit vzniku a šíření Covidu-19 nedokáže.  

Ve srovnání s vakcínami proti jiným onemocněním si praxe u SARS CoV2 vyžaduje přeočkování, a to navíc v neobvykle krátké době po základním očkování. U nás se momentálně doporučuje posilovací dávka po šesti, resp. po devíti měsících, některé země, jako např. Řecko, budou přeočkovávat po třech měsících. Tu inkoherenci mezi doporučeními jednotlivých států lze jistě vyložit tak, že obecně není známo, za jak dlouho je nutná aplikace další „boosterovací“ dávky. Veškerá stávající doporučení se řídí pouhým pocitem, předpokladem, přáním, politickou konstelací a postoji…. A toto jednoduše konstatovatelné poznání vede k tomu, že není nyní aktuálně a ani do budoucna známá potřebná frekvence dalších dávek očkování a ani jejich účinnost. Toto konstatování je v souladu s tím, že data o dlouhodobých negativních, nežádoucích nebo pozitivních účincích nyní používaných vakcín pro SARS CoV2 se budou teprve sbírat a aktuálně nejsou a nemohou být známa a jistě je nyní nelze jakkoliv komentovat, stejně jako vyloučit. Jedná se tedy o vakcinaci mimořádnou – dočasně schválenou. V naprostém rozporu s výhradou zákona je určení počtu dávek a časových intervalů mezi jednotlivými dávkami podle souhrnu údajů o přípravku k očkovací látce. Jedním ze základních požadavků na právní řád je tzv. právní jistota. Aby byl požadavek na právní jistotu naplněn, objektivní právo i subjektivní práva musejí být dlouhodobě stabilní, jednotná, relativně jednoduchá, a především předvídatelná. Současná poznání a neustále se měnící postoje k dosud známým a používaným vakcínám jsou doslova protikladem předvídatelnosti.

Prosím, zvažte velmi pečlivě dopady svých kroků směřujících k povinné vakcinaci té či oné skupiny obyvatelstva naší země. Tento krok je nevratný. Ohrožuje již tak personálně zdevastované zdravotnictví dalším odlivem zaměstnanců. Jistě ohrožuje i jiné profesní skupiny tímtéž – velmi pochybnou se jeví např. snaha vakcinovat za každou cenu (tedy i nedobrovolně) členy dobrovolného hasičského sboru. Epidemiologicky se povinná vakcinace zdravotníků stávajícími molekulami jeví jako zcela pomýlená, neboť skutečně nepovede k zastavení této (zvlášť s účinností k 1.3.2022) ani jiné vlny epidemie Covid19. A z hlediska právního se zjevně jedná o krok právně velmi nestabilní – napadnutelný - a jako takový tedy špatný.    

S díky za Váš čas věnovaný přečtení tohoto dopisu a s vírou v racionalitu a právnost,

MUDr. Miloslav Pirkl

Šafaříkova 682

53401 Holice

- autor a iniciátor tohoto otevřeného dopisu – kontaktní email pirkl@medivasc.cz

a další signatáři tohoto dopisu na webové službě: petice.com

MUDr. Miloslav Pirkl, Šafaříkova 682, 534 01 Holice    Kontaktujte autora petice