Do Vatikánu přijede Abraham Moteles, a rovnou že musí dostat audienci u papeže. Papež má velmi nabitý program a velice málo času, ale zrovna se dobře probudil a je ve výborném rozmaru, a navíc ausgerechnet žid chce k papeži, to se taky jen tak nevidí. Tak ho výjimečně přijme.
- Tak milý synu, co máte na srdci? Vzhledem k okolnostem doufám, že to je důležité, - usmívá se vlídně papež.
- Oj, důležité! Jaká to je důležitá věc! Vašnosti, vědi, já jsem restauratér. Můj tatje, nebich na věčnosti, dej mu Adon klidný odpočinutí, on byl taky restauratér. Nu, a jeho otec, jako můj děda, ten byl taky restauratér. A jeho otec -
- Synu, mohl byste to prosím trošku zkrátit? Nemám právě moc času, spousta povinností...
- No vydržej, to je to důležitý! Otec jeho otce byl taky restauratér, a jeho otec byl taky restauratér. A jeho otec -
- Abych neklel, pane Abrahame... opravdu nemám tolik času! Nedalo by se to přece jen ještě víc zkrátit?
- Vydržej, to je právě ta echt důležitá věc. On totiž jeho otec byl taky restauratér a otec jeho otce taky. A dávaj pozor, jeho otec -
- Pane Motelesi!
- Ech... No, vědí, vašnosti, jak bych to... V zásadě jde o to, že ta poslední večeře pořád není placená.

#158205: -  

   Milý pane Motelesi. To přece není žádný problém. Přijďte na poslední večeři ke mně. A budeme si kvit. Máte rád úhoře? Víno tady taky nějaké máme.... kadidlo...

   Však co to zří oko mé? Vizovice? Košer slivovice? Máme určité konexe... Malé oslice? Podle katalogu?  Pokračování v brožuře? Na mobilu? Bože, ty to vidíš... Koneckonů, byli mladí...

   Tady jsme na svatém místě. To přece jen nemá takové možnosti, jako פאב.

   Ale vaše svědectví, takříkajíc z jiného paradigmatu, má svou cenu. Studijní... Říkal jste, že dosud provozujete podnik? Ty oslice, nevím, nevím... jsou dost hlučné...

   Zkusíme s tím něco udělat. Nechte se překvapit. I účet bude.