Na skále socha stojí lépe, než na udusané hlíně. Co pak umí podzemní potok, a jak jej přeložili, by mohla vyprávět nejmenová šikmá věž někde v Itálii, před dvaceti stoletími na břehu moře.

Stavitel rhodského kolosu,  Chárés z Lindu, postupoval tak, že tak, že napřed postavil sokl. Pak stavbu obkružoval tunami písku a štěrku, aby zakryl dosavadní podobu.

Otázka zní, co se pak stalo s obkružujícím materiálem. Zbývaly ještě peníze na jeho odvezení? A vůbec: odkud jej brali zezačátku?  Docela dobře mohlo být, že po dokončení písek a štěrk jednoduše rozhrnuli do okolí, beztak  byl původně nejspíš  z pobřežní pláže.

Jeho postup má něco do sebe. Zdá se nabízet určité výhody, potřebujete-li pod sochou vyměnit podstavec.

       Sokl sochy může být nejtrvanlivější částí celé stavby.  Ten z římského kolosu,  z cihel a betonu, vydržel až do 20. století, kdy byl zbourán. A tak, i když se uvádí, že v r. 1330 nezbylo po rhodském kolosu ani stopy,  není na druhou stranu důkazu o tom, že zmizely i základy jeho soklu. Ty mohou být i dodnes před našima očima. V podobě jakési masívní okrouhlé struktury, zdánlivě málo racionální.

Pokud pod kolosem proplouvaly lodě, mělo by to být na pobřeží. Jistěže nedaleko přístavu. Archeologickými postupy by se možná dalo jeccos najít. Zvýšená koncentrace železa, mědi a tak.

#107: -  

 Přístav Mandraki, Rhodos

#107: -  

    Socha byla vyrobena přímo na místě. Byla tam rampa, byla tam pec.  Skladiště dřeva.  A jeho doprava. Loďmi. To se do města nevešlo. A mělo to budit velký dojem. Na dálku? Nemožné. To vylučuje, aby stál někde na vzdáleném kopci. 

    Výše zmíněné indicie značně upřesňují možnou polohu rhodského kolosu.  Mimo město. Na pobřeží. Vedle přístavu.

     Připomeňme, že stavba sochy trvala 12 let, od roku -303 do r.-291. Po tu byla obkroužena nesmírným množstvím hlíny a písku. Kdyby kolos stál nad vjezdem do přístavu 0,, jeho stavba by v něm blokovala veškerý provoz s obratem 8500 talentů ročně, čtyřikrát větším, než měl athénský Piraeus.

     Pár desítek metrů od vjezdu do Mandraki stojí objekt se zhruba  okrouhlým půdorysem. S majákem. Pevnost svatého Mikuláše.  Na leteckém snímku jsou uprostřed něj vidět dvě velké černé prohlubně. Jak vydlabané podrážky galoší.

 A nejen to. Evidentně je tam vchod podzemím. Ústí bezprostředně před zdí. 

U pevnosti. Lezli tam podzemní dírou, nebo co.  

U paty podivínské pevnosti je obří kuželovitý odval balvanů. Uklizený pod hladinou moře. Od jeho vzniku s tím člověk nehýbal.

Jiný podobný útvar na Rhodu není.  Jinde to nemohlo být.

Tady stál.  Čapku dolů.  Buď pozdraven, Hélie.