Vážené, evidentně se do zadku kopající ministerstvo. Zákaz kouření na zastávkách beru. Kouření na veřejných místech beru. Kouření v restauracích beru. Ale do čajoven se už neserte. Kdo to nemá rád se vším, co k tomu patří, tam prostě neleze. Vodní dýmka narozdíl od cigaret úžasně voní a zda je škodlivější je věc jedince kouřícího. Pokud to někdo nesnese, ať se necpe mezi kuřáky do čajoven a co se týká dětí, ty tam nemají vůbec co dělat. Neznám nekuřáky, kterým by vadila zadýmená čajovna a pokud ano, preferují bez keců jiné podniky. Tak to má fungovat. S Vaším dovolením i bez něj si umřu na zlozvyk dle MÉHO výběru.

#9: -

Zákaz na zastávkách a na veřejných místech ano, ale restaurace stavím na roveň čajovnám. I v nich by si měl plně rozhodovat majitel podniku, eventuelně majitel objektu (tj. například majitel budovy by měl mít právo nařídit nekuřácký provoz tomu, kdo je v té budově v nájmu a provozuje tam nějaký podnik). Vše je čistě smluvní vztah. Restauratér nabízí podnik kuřácký či nekuřácký, potenciální host jeho nabídku využije nebo nevyužije. Pokud je někdo nekuřák, vleze do kuřáckého podniku a pak si stěžuje, že tam bylo zakouřeno a že byl ohrožen na zdraví, měl by být okamžitě zbaven svéprávnosti.

Na čem bych ale notně přitvrdil, jsou tresty za nedůsledné označení podniku (tj. na dveřích není symbol označující typ provozovny - kuřácký, nekuřácký či s oddělenými prostory) a tresty za lhaní (značka "stavebně oddělené prostory" na provozovně, kde je jedna místnost a uprostřed děravý dřevěný paravan. Hosté by neměli být klamáni, jakmile je jednou napsáno, že v podniku jsou oddělené prostory, tak tam nezakouřený prostor být musí a basta. V tom bych zákon změnil a důsledněji jeho dodržování vyžadoval. Ovšem rozhodnutí o kuřáckosti či nekuřáckosti by mělo být čistě na majiteli, jakýkoli jiný stav nemá logiku.