Petice proti stavbě obřího ruského kola v Praze

;#141: - Re: Re: Re:  

 Snad nebude až tak zle.

 Žádá se, aby se bogie nezasekávalo, necukalo, neskřípalo, neškvrkalo a nedrncalo.

     Vlastní část, pravidelná dvojspirála, jedním směrem tam, naproti zpátky, má konstantní stoupání.  A tím pádem i konstantní rychlosti po stranách cesty, byť různé. Na pohyb po takové dráze stačí kolejky a malé bogie pod každým  schodem, na jedné straně kolečka - či válečky - větší. Standardní jištění pohybu, sinusový příčný pohyb dvojkolí,  se zde řeší sofistikovanými, a dobře známými  tvary příčných profilů hlavy kolejnice a kola.

Až sem není problém.

    Co zbývá, je oblouček na rovince, který spojí výstup jedné spirály se vstupem druhé. 

I zde je konstantní poměr délek drah, chcete-li poměr derivací podle pootočení kolem společné osy spirál.

Jenže jiný, než ve spirále. Protože tu není příspěvek od klesání. Ne o mnoho, ale citelně.

  Na obloučku tedy stačí přepnout na vyšší pomocnou kolejku a váleček.. Pokud průměr válečků není příliš velký, lze je hladce spojit.  

    Obdobně lze rozšířit kolejku. Její kontakt s válečkem  je to místo, které řídí podélný pohyb.

I v přechodovém vertikálním obloučku. Ten tam nutně musí být,  hladký a pokud možno dost dlouhý. Přechodový oblouček má parametry napojení, které eliminují vznik rázu, a s jeho tvarem musí přesně korespondovat kontaktní dráha. Ta je tedy jeho funkcí.

    A tím už je okruh celý. Game over.  

   Půvab cirkulujícího schodiště je nasnadě. Stoupající část schodů váží stejně jako sestupující.  Pokud jsou schody prázdné, motor přemáhá pouze vnitřní  tření. Spotřeba energie je minimalizována.

    A kebysme to vzali po správnosti, nuž, podle Cimrmanovy věty se počet návštěvníků, kteří přišli, rovná počtu těch, kteří odešli.