Schloessli

Zažil jsem osobně Ueliho Seilera několikrát při výuce na Akademii Tabor. Se svými tehdy 60 (možná i trochu více) lety býval nejživějším účastníkem (své) přednášky. Je to člověk natolik všestranný a inspirativní, že po setkání s ním nelze jinak než ZAČÍT ŽÍT (já jsem se například rozhodl, že už nebudu mít studené ruce = nebudu mít strach, protože on měl ruce vždy hřejivé). Pak jsem dostal ten dar, že jsem mohl pobýt 2 měsíce jednoho léta přímo ve Schlössli. Přestože byly prázdniny a s žáky jsem se setkal až v posledních dvou týdnech svého pobytu, mám pocit, že jsem zažil v malém to, co zde mohou zažít žáci - dostal jsem příležitost setkat se SÁM se SEBOU. Prostřednictvím práce, kterou jsem vykonával většinou sám a osamotě, jsem se musel poprat se svou neznalostí, s pochybnostmi o sobě, pracovat na své sebedůvěře a vnitřně se zpevnit. Tyto dva měsíce byly (spolu s několika málo dalšími zkušenostmi) tím nejdůležitějším, co jsem v životě zažil a v pozitivním slova smyslu měly zásadní vliv na můj další život. Proto "lze pochopit", že se takové místo může pro někoho stát nepohodlným. Nicméně pro lidství by to byla nenahraditelná ztráta.

Ich habe den Ueli Seiler mehrmals persönlich beim Unterricht an der Akademie Tabor erlebt. Mit seinen damals etwa 60 Jahren (wahrscheinlich noch mehr) war er der lebendigste Teilnehmer (seines) Vortrages. Er ist in dem Masse vielseitiger und inspirativer Mensch, dass man nach Begegnung mit ihm nicht anders kann, als ANZUFANGEN ZU LEBEN (ich selber habe mich entschieden, dass ich keine kalte Hände mehr habe = keine Angst mehr habe, weil er immer warme Hände hatte). Und dann habe ich das Geschenk bekommen, in einem Sommer 2 Monate lang mich direkt im Schlössli aufhalten zu dürfen. Trotzdem, dass es Ferienzeit war und die Schüller habe ich erst in den letzten 2 Wochen meines Aufenthaltes getroffen, hatte ich das Gefühl, dass ich im kleinen das erfahren habe, was hier die Jugendliche erleben - ich bekam die Gelegenheit, MICH SELBST zu TREFFEN. Durch die Arbeit, die ich meistens allein verrichtet habe, musste ich meine Unkenntnis und den Zweifel über mich selbst bekämpfen, ich arbeitete an dem Selbstvertrauen und musste mich innerlich verfestigen. Diese zwei Monate heissen für mich das wichtigste, was ich im Leben erfuhr und bewirkten wesentlich im positiven Sinne mein Leben. Deshalb "kann man verstehen", dass solche Einrichtung für jemanden unerträglich werden kann. Jedoch für die Menschlichkeit wäre es unersetzlicher Verlust.