Za nový konkurz na ředitele Moravské galerie v Brně

jen tak dál...

#1: -

...jde to dál, i když kroky pomalými, jak je patrno, chybějí dosud osobnosti z oboru, i když některé již jsou přítomny, avšak zůstaly skryty. Platí to pochopitelně i o většině subskribentů - zaměstnanců Moravské galerie.

Na tomto místě se patří uvést, že nyní zveřejněný text s peticí navazuje na podpisovou akci provedenou rovněž z iniciativy zaměstnanců MG z počátku měsíce března tohoto roku. Jednalo se o dopis ministryni Hanákové s vyjádřenými obavami z dosavadního průběhu konkurzu na místo ředitele MG. V podpisovém archu bylo podepsáno přes 40 zaměstnanců. Při celkovém stavu zaměstnanců MG cca 150 osob (včetně hlídačů, vrátných, uklízeček, garderobiérů, prodavačů..) je laskavému čtenáři na první pohled patrno a bezpochyby i ministryni bravurně se pohybující ve sféře kultury bylo patrno, že se jednalo o drtivou většinu odborných pracovníků. Na dopis nebylo reflektováno. Proto jsme nyní zvolili tuto formu sdělení. Pravda, mohli jsme napsat druhý dopis ministryni, na který nebude nijak reflektováno a po počátečních úvahách o skutečném koncipování takového dopisu, byť otevřeného, jsme nakonec zvolili tuto formu veřejného stanoviska.

Forma, kterou nyní předkládáme, má jistou výhodu v seznámení širší veřejnosti s nastalým problémem, avšak i nevýhodu ve vystavení pracovníků možné represi. Proto vznikla anonymní iniciativa a spolu s ní nyní možná až příliš velké množství anonymních záznamů. Čímž se dostávám k úvodu svého exposé, tedy i, jak to prozatím vypadá, k pozvolnému oslovování dalších zainteresovaných osob, obzvláště z oboru, kteří zde nemají na první pohled viditelného partnera.

 

K veřejnému připojení podpisu pod tuto výzvu jsem se rozhodl po svém rozhovoru s nastupujícím ředitelem MG Janem Pressem. Ten mi naznačil, že respektuje odlišné názory a při svém působení ve vedení instituce chce více uplatňovat demokratické principy. Pokud tomu tak je, a já bych mu rád věřil, není důvod se obávat z jeho strany represí za veřejné vyjádření pochybností k průběhu VŘ, i když se samozřejmě výhrady týkají i jeho osobně.

Nedávno jsem četl, že vliv jedinců ve vedoucích pozicích firem a organizací na jejich fungování se obecně přeceňuje. Špatný ředitel sice může sérií razantních organizačních a personálních změn situaci v instituci destabilizovat poměrně rychle, na druhou stranu pokud má tato instituce funkční organizační a personální strukturu, je schopná delší dobu bez problémů fungovat i s žádným, nebo nefunkčním vedením. Problémy se ale samozřejmě po určité době projeví. Dobrý ředitel by měl být především citlivým moderátorem běžně probíhajících činností, který však zároveň je schopen v určitém okamžiku rozhodnout a nést za své rozhodnutí odpovědnost, a to i případě, když se po určité době ukáže jako nesprávné. V kulturní instituci však je důležitý i jeho rozhled, nasazení a názorová konsistentnost, protože předmět její činnosti není jednoznačně a dlouhodobě určený. Ten musí být naopak stále znovu definován a obhajován před veřejností, i před samotným kolektivem, jenž se na činnosti instituce aktivně podílí. Proto nepokládám za správné názory, že k vedení kulturní instituce stačí více méně schopný manažer bez konkrétního vztahu k umění a kultuře, stejně jako je tomu údajně v jiných oblastech ekonomiky a služeb (ale ani tam to jistě zcela neplatí).

Jan Press se ujme svojí funkce de jure 1. dubna t.r. Ještě, když se rozhodoval, zda se do konkurzu přihlásit, musel si být vědom toho, že to z mnoha důvodů nebude mít jednoduché. Teď dostal šanci vyvrátit všechny obavy autorů výzvy a dokázat, že se ve svých předpokladech mýlili. Nicméně musím souhlasit s názorem prezentovaným na stránkách Artalku, že v případě transparentního konkurzu by text výzvy pravděpodobně nevznikl, ať už by jeho výsledek byl jakýkoli (http://www.artalk.cz/2013/03/27/transparentnost-vyberovych-rizeni-na-prikladu-mg/). Jako nejproblematičtější moment výběrového řízení vnímám fakt, který v argumentaci výzvy myslím schází, a to, že se výběrová komise neshodla na jednom kandidátovi, tak jako např. v případě Muzea umění Olomouc, nebo jednoznačně nestanovila pořadí kandidátů, ale že doporučila dvě jména. V tomto okamžiku došlo podle mého názoru k největšímu znejistění všech, kterých se výsledek konkurzu bezprostředně týká, tedy především zaměstnanců MG. Zde je možné hledat kořeny současné situace. Možná by stálo za to, kdyby si MK (ale nejen to) stanovilo nějaká obecná pravidla průběhu výběrových řízení, která by poskytla odborné obci k oponentuře, a po jejich konsensuálním projednání a schválení se jimi nadále řídilo.

Pokud jsou úmysly Jana Presse upřímné a jeho přesvědčení o vlastních schopnostech hluboké, jistě mu nebude vadit zvýšený zájem veřejnosti a médií o jeho konkrétní kroky ve vedení instituce, který tato výzva nejspíš, alespoň v krátkodobém horizontu vyvolá. Určitě pro něj také nebude problém svoje představy a vize obhájit, tak jako se mu to podařilo v průběhu výběrového řízení před komisí i samotnou ministryní kultury.

#3: Petr Tomášek - Svobodné vyjádření názoru

 

Připojuji se ke zveřejnění svého jména. Všiml jsem si, že to právě udělala i Marta Sylvestrová. Pokud jsi byl ujištěn Petře, že brzy nastoupivší ředitel "respektuje odlišné názory a při svém působení ve vedení instituce chce více uplatňovat demokratické principy" pak je to z naší strany příkladný krok, který současně staví osobnost Jana Presse před zkoušku, zdali svého slova dostojí. I tak před ním nyní stojí velké břímě, jak se vyrovnat s nastalou situací, což prověří jeho schopnosti. Nastalá situace však na druhou stranu může nabídnout Janu Pressovi příležitost, jak zásadně změnit postoj kolegů a vybudovat si jejich důvěru a respekt do budoucna. Represí je nezíská.

 

K Tvé poznámce problematických aspektech konkurzu připojuji svoji zásadní výtku. Tím je složení ministerské komise. Ta by měla být garantem v prověření obecných vedoucích schopností kandidáta, avšak i zhodnocením jeho odbornosti. Zmocňují se mě výrazné pochyby v okamžiku, když je drtivá většina komise složena z ministerských úředníků, jejichž paleta je doplněna kolegy z krajského úřadu a magistrátu. Od čeho tu máme odbornou veřejnost, nebo organizace typu Uměleckohistorická společnost, které jsou zástupci obsahové náplně činnosti naší instituce? Považuji rovněž za nepřijatelné, že výtky, které osobně podepíší kurátoři a jiní odborní pracovníci (a to jejich drtivá většina) jsou ze strany ministerstva naprosto ignorovány. To jsou moje akcenty v reflexi nás se dotýkajících událostí poslední doby.

 

#2: - Re:

Možná mám zjednodušený pohled "zvenku", ale nemůžu se ubránit pocitu, že pokud se podepisuji pod petici, která je především požadavkem na průhledné a korektní jednání, je vlastně nutností zveřejnit své jméno.

Pokud mame verit, ze zijeme v demokratickem state (tak jak je nam vstepovano), musi byt takovehle zasadni zmeny ve verejnych institucich prezentujicich kulturu spolecnosti prezentovany verejne a transparentne, lidoveji ceceno narovinu.
Pevne verim, ze toto pochybeni bylo zcela neumyslne a bude zjednana naprava, protoze umeni a kultura vyzaduje duveru a spolupraci, a nesejde na tom, jestli jde o MG, nebo ND.
"Politika" v kulture nema co delat, nicmene v politice (zvlaste v te nasi, ceske) by se kultura konecne objevit mela.
Bohuzel mam zatim takovy dojem, ze je tomu doposud trochu jinak, a vyhlidky jsou nevesele...
Nezbyva nez bojovat za to, aby hlas lidu byl slyset.
Tato petice, pod kterou jsem se podepsal, je to nejmensi, co mohu udelat.

Podepisuji se pod vše výše řečené. Snad jen dodávám, Verunko, že pro každého osobně bylo hodně ve hře a rozhodování zcela pochopitelně tudíž nelehké.
Pavlína Sládková

Omlouvám se, Tomáši, že je předchozí - můj - komentář připojen k tvému jménu. Evidentně šlapu novou cestou...Do třetice se mi možná podaří přidat něco pod vlastním jménem :-)
Pavlína S.

Po oznámení odchodu předchozího ředitele p. Marka Pokorného jsem v r. 2012 napsal na Ministerstvo kultury ČR komentář k situaci a vyjádřil jsem naději v profesionální postup u konkursu na nového ředitele. Na svůj doporučený dopis jsem nedostal odpověď a situace, které jsem se obával - nastala. Jedna z nejstarších zemských institucí je tedy zmítána a ovládána zvůlí a naprostou nekompetencí.
Doufám, že veřejná ostuda, způsobená "neprůhledným" jmenováním, bude dostatečným impulsem k nápravě.
Ivo Černý, neurolog