Každé dítě má právo patřit do třídy – za zachování inkluzivního vzdělávání

Inkluze není politika.
Inkluze je o dětech, o lidskosti a o tom, aby každý měl šanci žít běžný život.
V poslední době se v české společnosti objevují návrhy na omezování nebo zrušení inkluzivního vzdělávání.

My, níže podepsaní, s tímto směrem nesouhlasíme.

Věříme, že společnost, která umí vytvořit prostor pro všechny děti – i ty s postižením nebo jiným znevýhodněním – je silnější, moudřejší a lidštější. Nejde o ideologii, ale o konkrétní děti. Děti, které si svou nemoc nevybraly.

Díky inkluzi mohou studovat, mít kamarády, rozvíjet se podle svých schopností a cítit, že patří do světa. 

Zrušení inkluze by mnohé z nich vrátilo zpět do izolace.

Zároveň si uvědomujeme, že inkluze musí mít kvalitní podporu – asistenty pedagoga, speciální pedagogy, dostupné bezbariérové školy a otevřený dialog mezi rodiči a učiteli.

To je cesta, kterou se má stát vydat – ne krok zpět.Proto žádáme vládu České republiky, Ministerstvo školství a Parlament ČR, aby:
1. garantovali právo všech dětí na vzdělávání v běžné škole s potřebnou podporou
2. zajistili financování a dostupnost podpůrných opatření, zejména asistentů pedagoga a odborných pracovníků
3. posílili programy pro odstraňování bariér ve školách, aby fyzické postižení nikdy nebylo důvodem k vyloučení
4. otevřeli odbornou a klidnou diskusi o tom, jak inkluzi zlepšit, ne jak ji zrušit.

Inkluze není dokonalá, ale bez ní by mnoho dětí nemělo vůbec šanci.

Vzdělávání má být o růstu, respektu a spolupráci – ne o rozdělování.

Podepište prosím tuto petici a podpořte právo všech dětí být součástí třídy, kolektivu a společnosti.

Odůvodnění petice: Tato petice reaguje na veřejnou diskusi o inkluzivním vzdělávání, které umožňuje dětem se zdravotním postižením, znevýhodněním nebo jinými specifickými potřebami navštěvovat běžné školy.

Smyslem není odmítat speciální školy – ty mají pro některé děti své místo – ale uchovat možnost volby a právo rodičů i dětí rozhodovat, jaký typ vzdělávání je pro ně vhodný.

Zrušení nebo omezení inkluze by znamenalo návrat k době, kdy se lidé s postižením vylučovali ze společnosti, a to je krok, který si naše společnost nemůže dovolit. Je třeba hledat řešení, která fungují, ne rušit principy, které dávají smysl.