Nezatápějme 2 miliardy tun uhlí pod Ostravskem a Karvinskem – horníci, hutníci, Ostraváci, zachraňme toto bohatství pro zelenou ocel!

Co je technologie UGS?
Podzemní zplyňování uhlí (UGS) je průmyslový proces, který přeměňuje uhlí přímo v podzemí na syntetický plyn (syngas) bez nutnosti těžby obvyklými hornickými metodami. Tento plyn se skládá především z vodíku (H2), oxidu uhelnatého (CO), oxidu uhličitého (CO2) a malého množství metanu (CH4). UGS umožňuje využít uhlí z vrstev, které jsou uložené příliš hluboko, ve
slojích s příliš nízkou mocností, s komplikovanou tektonikou, nebo nekvalitní pro tradiční těžbu. To potenciálně rozšiřuje globální rezervy uhlí řádově až o stovky miliard tun. Tento proces je považován za most k nízkoemisní energetice, zejména v kombinaci s technologií zachycování a ukládání uhlíku (CCS). Princip fungování UGS probíhá přímo v uhelné sloji bez vytěžení základní suroviny ­ uhlí na povrch. Probíhá v těchto krocích:
1. Příprava: Vrtání injekčních a produkčních vrtů do uhelné vrstvy (hloubka typicky 100–1400 m). Vytváří se spojení mezi vrty (např. reverzním spalováním nebo hydraulickým štěpením), aby se zajistila průchodnost pro plyny.
2. Zapálení a reakce: Uhlí se zapálí a do vrstvy se vstřikuje oxidant (vzduch, kyslík nebo CO2) společně s párou. Teplota dosahuje 700–1500 °C. Probíhají chemické reakce:
• Oxidace: Uhlí reaguje s kyslíkem na CO2 a teplo (C + O2 → CO2).
• Redukce: CO2 a pára přeměňují uhlí na CO a H2 (C + CO2 → 2CO; C + H2O → CO + H2).
• Pyrolýza a sušení: Voda se odpařuje, uhlí se rozkládá na prchavé látky a koks.
3. Produkce: Vytvořený syngas (kalorická hodnota 10–12 MJ/m³) stoupá produkčními vrty na povrch. Proces lze řídit změnou složení vstřikovaných plynů (např. poměru páry a kyslíku) Různé konfigurace vrtů (vertikální, horizontální, CRIP – (controlled retraction injection point řízené zpětné posouvání vstřikovacího bodu, které možňuje přizpůsobení různým typům
uhlí­ hnědé, černé, lignit).
Co se řeší v technologii UGS?
UGS řeší hlavně problém s nevyužitelnými zásobami uhlí: hluboce uložené vrstvy (>500 m), nedobyvatelně nízké sloje, vysoký obsah popela nebo vlhkosti. Zásadní problémy jsou:
• Technické: Řízení kaverny (dutiny po zplynění), zabránění únikům syngasu, optimalizace reakcí (jde o optimalizaci chemických procesů v rámci fyzikálních možností, které modeluje umělá inteligence).
• Geologické: Propadání povrchu, změna pevnosti hornin (pokles až 45 %), kontrola prasklin (až 270 m výšky).
• Environmentální: Znečištění podzemních vod (těžké kovy, fenoly), emise CO2 a toxických látek (Polycyklické aromatické uhlovodíky ­ PAH, H2S).
Řešení zahrnují monitoring (akustická emise pro detekci prasklin), katalyzátory pro vyšší výtěžnost H2 a tlak pod úrovní podzemních vod pro zabránění infiltrace.
Kde se UGS využívá a s jakými výsledky?
UGS se využívá pro výrobu energie, vodíku, syntetických paliv, chemikálií (např. amoniak, metanol) i jako přechod k nízkouhlíkové ekonomice.
Historie:
Pilotní projekty od r.1910. (UK, SSSR), současné v Číně (Zhongliangshan), Uzbekistánu (Angren, 2,5 mil. m³/rok), Austrálii (Chinchilla), Jižní Africe (Majuba) a USA (Hoe Creek).
Výsledky:
• Efektivita: Až 85 % využití uhlí, výtěžnost H2 0,3–0,5 m³/kg, energie 57–60 %.
• Příklady: V Polsku (Wieczorek) minimální subsidence (85 mm),v Číně integrace s CCS – náklady na zachycení a uložení CO2 1,38 až 2,76 amerických dolarů za jednu tunu zachyceného a uloženého CO2..
• Globální potenciál: Rozšíření rezerv o 300–600 mld. tun, v USA až 300 % nárůst rezerv.
Ekologické Srovnání
• UGS: Méně povrchových narušení (bez výkopů), méně odpadu (50 % oproti tradiční těžbě), nižší emise SO2/NOx/Hg (popel v syngasu 10 mg/m³ vs. 70 mg/m³). Menší spotřeba vody, hluku, prachu. S CCS téměř nulové emise CO2 (snížení o 23 % na ekosystém, 15 % na zdraví).
• Klasická těžba: Vysoké emise z těžby a spalování, znečištění vod (kyselé důlní vody), subsidence (vysoká), odpad (popel, kaly), metanové emise. Spotřeba energie na těžbu vyšší, riziko havárií.
• Celkově: UGS je ekologicky výhodnější (méně odpadu, nižší emise), ale nese rizika znečištění podzemních vod (těžké kovy, fenoly) a subsidence (nižší než u těžby). S CCS je UGS nízkouhlíkovou alternativou, zatímco tradiční těžba vyžaduje dodatečné filtry a rekultivaci.
Srovnání s klasickou těžbou uhlí ­ ekonomické i lidské
UGS umožňuje získat energii z hlubokých uhelných slojí (např. 2 miliardy tun) mnohem levněji než klasická hlubinná těžba, zatímco výstavba a provoz šachty je extrémně nákladná.
Z vlastní zkušenosti z hlubinného dolu vím, že jen příprava a vybavení jednoho rubání stojí stovky milionů korun – a provoz je ještě mnohem dražší. UGS oproti tomu uhlí vůbec netěží na povrch. Žádné šachty, žádní lidé v hloubce, žádné dopravníky, dobývací stroje, ventilace ani bezpečnostní
systémy pro tisíce horníků. Proto je ekonomický nepoměr obrovský – UGS dokáže získat energii a cílové suroviny z těch samých hlubokých slojí jen za zlomek nákladů klasického dobývání.

Závěr
UGS představuje inovativní alternativu k tradiční těžbě uhlí, která umožňuje využít nedostupné rezervy s nižšími náklady i nižším environmentálním dopadem. Přestože má své výzvy jako kontrola reakcí a rizika znečištění, integrace s CCS ji činí klíčovou pro přechod k uhlíkové neutralitě. V Číně a dalších zemích se testuje na průmyslové úrovni s pozitivními
výsledky v energii a ekologii.
Ing. Jiří Focht, Ostrava
11. 2.2026