Žádáme, aby český stát udělil azyl pákistánské rodině Asima Javeda!
Asim Javed je nucen se svou manželkou a třemi dětmi žít v nejistotě a provizoriu. O azyl v České republice zatím žádá marně. Informací o životu nebezpečném postavení křesťanů v Pákistánu je mnoho.
Pákistán je pro křesťany pátou nejnebezpečnější zemí světa - teror, pronásledování, diskriminace a podřadné postavení
Pákistánští křesťané jsou trpící, zranitelná menšina, která se potýká s násilím islámských teroristů, čelí diskriminaci v práci i školách. Neustále nad ní visí hrozba obvinění z „rouhání“, která vede k mnohým pogromům na křesťanské komunity ze strany muslimského davu. Státní a místní orgány často zavírají oči a někdy jsou dokonce spoluviníky zločinů proti křesťanům, včetně únosů a nucených sňatků žen a dívek.
Teror
Jen za poslední tři roky došlo k několika masívním teroristických útoků na křesťanské kostely, bohoslužby a oslavy. Útoky si vyžádaly desítky obětí na životech a způsobily zranění stovkám křesťanů.
Každodenní násilí
Křesťané jsou také oběťmi každodenního násilí. Jsou z náboženských důvodů napadáni svými kolegy v práci, či spolužáky. Jsou šikanováni, biti, poléváni kyselinou a zabíjeni.
Druhořadé postavení
V klasickém islámu jsou křesťané a Židé - "Lidé knihy" - žijící ve většinově muslimské společností v postavení dhimmi. Zatímco bezvěrci mají být popraveni, dhimmi jsou ušetřeni, ale v druhořadém postavení. Jsou povinni platit ponižující daň džizju za „ochranu“. Mají omezená práva a byli nuceni nosit označené oblečení. Křesťanům v Pákistánu nebyl status dhimmi nikdy přisouzen, ale postupná islamizace zákonů a ústavy zhoršila jejich původně rovné postavení. Na nižších soudech existuje tendence věřit spíše slovu muslima v souladu se zákony šaría, které říkají, že svědectví nemuslima má menší hodnotu. Jen malý počet křesťanů zastává vysoké funkce. Křesťanům bývá odepřena lékařská péče z rukou muslimských lékařů. Většina pakistánských křesťanů žije v chudobě s podřadným zaměstnáním a jsou muslimskou většinou považováni za občany druhé třídy.
Násilí na ženách
Pákistánské křesťanské ženy a dívky jsou zvláště ohroženy únosy a sexuálním násilím. Podle odhadů je každý rok až 700 křesťanských žen a dívek uneseno a donuceno k sňatku s muslimem. Unášeny jsou i hinduistické dívky. Pokusy o zákonnou ochranu žen a dívek před únosy muslimové zablokovali.
Hrozba obvinění z "rouhání"
Pokud jsou křesťané nařčeni z rouhání, musí se dát rychle na útěk. Hrozí jim vězení nebo i trest smrti. To ovšem v případě, že je dřív nezabije fanatický dav.
Pákistánský zákon o rouhání není rozsáhlý – podstatné jsou tři paragrafy, které zneužívá sunitská většina k terorizování náboženských menšin:
§ 295 (a) Kdo snižuje náboženské názory druhých, je potrestán vězením na deset let. (platí ale jen jednostranně -pozn. překl.)
§ 295 (b) Kdo záměrně zneváží, poškodí nebo zneuctí Korán, je odsouzen na doživotí.
§ 295(c) Kdo slovem nebo písemně, obrazovým znázorněním nebo jiným způsobem zneuctí svaté jméno svatého proroka (pokoj s ním), bude potrestán smrtí
Kvůli moratoriu nebyly dosud žádné popravy za rouhání vykonány. Řada (nejen) křesťanů je ale v celách smrti. A jelikož falešné obvinění není trestné, stal se zákon nástrojem k vypořádání osobních sporů. Zvláště zranitelní jsou nemuslimové.
Situace se zhoršuje
Za posledních devět let od smrti guvernéra Salmána Tásíra, který kritizoval zákony o rouhání, se stalo mnoho dalších vražd a útoků. Byl zavražděn kritik zákona o rouhání, křesťan a ministr Shahbaz Bhátí. Džihádisté vyhodili do povětří několik kostelů. Vláda se snažila mírnit zákon o rouhání, ale nenávist šířená z úst kleriků financovaných ze Saúdské Arábie se neomezuje jen na radikální mešity a madrasy, ale že ovládla velkou část obyvatel Pákistánu. Stát vytvořený se záměrem chránit náboženské menšiny před pronásledováním, se postupem času stává vlivem politického islámu místem pro život náboženských menšin nesnesitelným.
Původ křesťanství v Pákistánu
Podle tradice se na indický subkontinent křesťanství dostalo v prvním století. Důkazy o přítomnosti křesťanství se v raných křesťanských textech objevují od 3. století. Raná křesťanská přítomnost na území dnešního Pákistánu byla zničena invazí islámu v 11. století. Zpátky přivedli křesťanství do regionu až západní misionáři. V 70. letech 20. století dochází k masovým konverzím nejníže postavených vrstev pandžábské společnosti ke křesťanství. Jednalo se především o nejnižší kastu „nedotýkaných“. Byli společností považováni za méněcenné a nečisté a vykonávali jen špinavé a podřadné práce. Šlo o jakýsi zvláštní islamizovaný hinduismus. Do roku 1911 bylo v oblasti Pandžábu na pomezí severozápadní Indie a severovýchodního Pákistánu kolem 160 000 věřících. Téměř všichni nedotknutelní byli křesťané a ještě dnes je většina pákistánských křesťanů pandžábského původu.
V roce 1947 byla britská Indie rozdělena na samostatné hinduistické a muslimské státy (Indie a Pákistán). Rozdělení vyvolalo násilí a masové stěhování 14,5 milionů lidí. Příchod velkého množství muslimů do Pákistánu připravil mnoho křesťanů o práci v zemědělství a ti byli nuceni hledat nekvalifikovanou hůře placenou práci ve městech.
Nový stát Pákistán (tehdy zahrnoval i dnešní Bangladéš) byl domovem více než půl milionu křesťanů. Vlajka nové země nesla tradiční islámský symbol půlměsíce a hvězdy na zeleném pozadí (představující muslimskou většinu) s vertikálním bílým pruhem symbolizujícím nemuslimské menšiny.
Pákistán byl založen na ideálech rovnosti mezi muslimy a nemuslimy, ale ústava a zákony země byly postupně islamizovány a rovné postavení náboženských menšin postupně erodovalo. Dnes tvoří křesťané v Pákistánu přibližně 2% populace (až 3,5 milionu lidí).
CSI - Křesťanská mezinárodní solidarita Kontaktujte autora petice